Když jsem byl mále dítě, často jsem míval černé sny. Noční můry mě navštěvovaly v dosti pravidelných intervalech a doslova si mě opékaly za živa. Ráno bylo vždy vysvobozením a zároveň vedlo k zamyšlení. Kde se ta porce temných snů vlastně bere? Co je příčinou těchto nepříjemných výjevů? Možná jsem se díval moc na horory, možná jsem poslouchal až moc depresivní hudbu, možná jsem četl ne příliš pozitivní literaturu. Jak ale člověk stárne, začíná být mnohem více vyrovnanější a ke všemu se snaží přistupovat s co nechladnější hlavou. Noční můry zmizely úplně stejně, tak jako se z povrchu zemského vytratili FIELDS OF THE NEPHILIM. Démonické postavy v kovbojské zbroji vždy přitahovaly pozornost a to nejen díky skvělé hudbě, ale také díky originální image. Britský soubor vždy provázely doslova legendy, pálivé jak žehlička, ostré jako břitva.
V devadesátých letech minulého století se však kapela rozpadla (hlavní předák Mc Coy v tu dobu hodně koketoval s metalem, prostřednictvím projektu NEFILIM) a nic nenasvědčovalo tomu, že by mocná hydra znovu povstala z popela. V roce 2002 však zcela nečekaně vyšlo 2CD „Fallen“ a to bez nějaké velké propagace či reklamy. Mnozí příznivci kapely o tomto kompletu možná ani nevědí. Důvod je prostý. Kapela pracovala na svém návratu na světlo, vytvořila několik demosnímků, ovšem otálela tak dlouho, až pánům z Jungle Records došla trpělivost a celou sbírku nových skladeb vydali bez souhlasu kapely a návdavkem k nim ještě přidali bonusy z koncertního vystoupení z roku 1988. Mc Coy byl samozřejmě velmi rozezlen a okamžitě s firmou přetrhal všechny diplomatické vztahy. Nic méně posluchač měl možnost si novou tvorbu alespoň osahat, což samozřejmě ti nejvěrnější s radostí učinili. Nicméně po kapele se opět malinko zavřela voda, naštěstí ne na dalších patnáct let.
Minulý rok totiž vyšlo u SPV oficiální comebackové album „Mourning Sun“, což znamená, že se do mého pokoje opět vrátily noční můry! CD je zabaleno do tmavého fialového pouzdra, a když ho vysunete, tak vám v ruce zůstane černá neprůsvitná krabička, což už samo o sobě o něčem vypovídá. Intro „Shroud“ předznamenává opětovný příchod bestie!
Pocity z hudby FIELDS OF THE NEPHILIM jsou naprosto zničující a je na sto procent jasné, že někteří slabí jedinci by nános hniloby nemuseli ustát ve zdraví. Nic jiného, než hřbitov, si totiž při poslechu této desky představit nelze. Když už se mrtvola konečně vydrápe z hrobu, začíná oslava zmrtvýchvstání v podobě skladby „Straight To The Light“. Gothic rock z osmdesátých let tu stále jakoby „stínuje“ (tradiční zvonivá kytara), ovšem hudba FIELDS OF THE NEPHILIM jsou samozřejmě mnohem dál a myslím, že nejtrefnějším synonymem by mělo být spojení jako funerál-psycho music nebo něco v tomto smyslu. Mc Coy opět oprášil svůj hluboký vokál a opepřil ho ještě spoustou různých efektů, až mám skoro pocit, že ke mně promlouvá samotný démon. Příkladem budiž okultní recitát v „Requiem“, jejíž aura zasáhne nejednoho příznivce XIII.STOLETÍ. Naopak skladba „Liberia“ je už plná psychotických nálad a elektronických pazvuků. V těchto momentech se ukazuje, že album je určeno pro opravdové fajnšmekry a především trpělivé posluchače. Rozhodně tu nenajdete nějaké jednoduché popěvky či vábné melodie. V tomto ohledu je tou nejmilosrdnější skladbou pomalá balada „She“… mrtvá nevěsta leží oděna do černého a všude kolem hoří svíčky. Bůh nepřišel, aby vás politoval, a proto se zjevili FIELDS OF THE NEPHILIM… tak to jsou mé vepsané pocity z této depresemi svírající skladby. Pocit naděje poté vzbudí titulní „Mourning Sun“, jejíž symbolika je pro celý koncept naprosto nezastupitelná. Do celkového konceptu nezapadá bonusový track „In Year 2525“ (na CD ho najdou jen majitelé limitované edice alba), ve kterém jako kdyby si chtěli Britové vyzkoušet malinko lektvaru, majícího blízko k jejich ranné tvorbě.
Uff… když mi kamarád Radim dával toto CD do rukou, tak s hrůzou v očích pravil: „Jestli chceš zůstat normální, tak to radši vůbec neposlouchej!“ Na návrat temných kovbojů jsem se však těšil natolik, že na nějaké rady by bylo stejně asi pozdě. Výsledkem však je, že s FIELDS OF THE NEPHILIM se mi domů vrátily také NIGHT MARES!!! Tohle CD doporučuje devět z deseti psychopatů (z toho ten jeden právě umírá). Gotika se zkrátka vrátila jako noc černých vran (kdeže jsem to už sakra slyšel?).
ALL
http://www.fields-of-the-nephilim.com/