FASCIST INSECT – Fall Of America (CD, 2008, samoprodukce)
S šesti skladbami na třiadvaceti minutách se borci z USA moc nepochlapili. Zvuk se oproti prvotině zvednul, přiostřil, podstata zůstává. Krakoš hudruje jako škrcený krocan, bicí se zdají být živě hrané, ovšem při zachování rukopisu – tupější blány a sršící činely (1 – The Leader). Další píseň o Brutálním Krematoriu (2) v úvodu prozradí umělost bubeníka. Hybnost a vyhrávky nikterak nebrání vokalistovi předvést svůj vztek. „Emptiness Laughter“ (3) s úvodem basové vyhrávky a syntetickým tleskáním přejde do vláčného melodického nápadu. Unavený štěkající pes za plotem a punkové melodicko-zpívací halekání jsou schůdky k hitovce. Po delší stopáži, kde se mohly nápady více projevit se na povrch tlačí harcórek „Evolved To Obliteration“ (4).

Skočná rytmizace, frázovaný skoro-hiphop, kytarové nápady. V dalším kousku „Purge“ (5) se zkracující se stopáží vyniknou divně zkreslené kytary i uvědomění si zvláštnosti rukopisu kapely. Uzavírací punkovka vás bez skrupulí vtáhne do víru starých začínajících THE EXPLOITED, kam by hulákání sloganu „We Want Some Violence“ (6) pasovalo jako prdel na hrnec. Po zarovnání téhle desky po bok minulé, jsou kontury vnitřního pnutí Amíků zřetelné. Šátrání v bočních revírech, neomezující se paběrkování a lepení. Naposledy jsem měl pocit takové divnosti u Urin a ještě předtím u ???. To už není divnost, ale přímo rozpolcený rukopis.

FASCIST NSECT – Promo-2009 (CD-R)
Ač mezi prvními dvěma deskami vyšinutých Američanů nebylo, co se stylu týká, výraznějších změn, u kvality zvuku jsme mohli vyslechnout jisté zostření. To se v diskografické linii děje i nadále. Další změnou je živý bubeník, tedy nejen dle poslechu, ale i podle fotografie.Nejobyčejnější pálený disk je vybaven ještě nuznějším černobílým xeroxovaným obalem. Šest záseků, stopáž magických 11 minut a 11 vteřin. Smršť otevře „Intergallactic Space Battle“ (1), jakási divoká instrumentální šleha. Pokud měl vokalista prodlevu v následující pecce „Average American Audiences“ (2) se snaží vše dohnat… a nejen on.

Hlasově skřípá jako čerstvě zadřený motor, kolegové jej podporují vyřváváním. Anarchistická změna zvuku je vytavená do výšky, divokost střídá napětí. „The Leader“ (3) jde zase úrovní hlasitosti značně dolů, ostatní je shodné. Špinavost, garážovost, drsnost, neuctivost. Krapítek silové divokosti je schizofrenicky zaměněno za doom-ovou rozvážnost a zpět. Záhadná zkratka v názvu songu „S.H.N.F.“ (4) cosi skrývá, ale odhaluje uvřískaně překotný námrsk, který… náhle končí. Disk je zřejmě špatně vypálen, nebo obsahuje chybu, což se projevovalo už při načítání, takže poťouchlý humor, pánové Thee Dr. (basa, hlas), Ig3 (kytara, hlas) a „Perry Noid“ (bicí, hlas), nechtěně dotáhli do konce. Dvě skladby v závěru, „I Said Hi“ (5) i „Codeine Drip“ (6), budeme buď muset oželet, poslechnout z webu nebo kapelu přímo kontaktovat. Já jdu na poslední variantu.

RadeK.K.