Další rybou v síti ruských Endless Winter jsou FALLING LEAVES z cizokrajného Jordánu. To je překvapení číslo jedna. Překvapení číslo dvě spočívá v početné enklávě zajímavých hostů, kteří se na nahrávce prezentují. Jak se brzy dozvíte, nejedná se o žádné začátečníky, ale o otřelé hudebníky, jejichž minulost má u hudební veřejnosti váhu nemalou.
Jak už název titulu napovídá, budeme se nyní brouzdat ve vodách čistě doom metalových. FALLING LEAVES tomuto žánru jistojistě propadli a ve svém počínání se snaží přiblížit především slavnějším kolegům ze západní Evropy. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že pro Jordánce jsou největším zdrojem inspirace ty kapely, které slavily úspěchy v devadesátých letech před ukončením milénia. A přesně ve stejném duchu se nese i úvodní skladba „Reaching My Last Heaven“, jež bez nějakých okolků zahajuje exkurz do nitra „zkázonosného kovu“ a zároveň představuje prvního pěveckého hosta, kterým je Josep Brunet ze španělské kapely HELEVORN. Ten se také dle dostupných informací postaral o hypnoticky čistý přednes, jehož úloha zdála se být po několika málo vteřinách výsadní, leč následující minuty ukázaly pravý opak. Hudbě vévodí growling vokalisty Abdula – Azize Asaffa, přičemž tradiční doom metalový příběh se pochopitelně nejvíce opírá o mocnost atmosféry a totální tlak na posluchačovu kůru mozkovou.
FALLING LEAVES i přes poměrně jednoduchou strukturu skladeb umějí vtáhnout posluchače do děje a taktéž se jim daří brnkat na srdce romantických povah. Především houslové party ve skladbách „Blight“ či „Trapped Within“ jsou dokáží vymodelovat vpravdě pohřební náladu, která pochopitelně vede pouze a jen do stanice smutku a zmaru. Ještě skličující atmosféra dýchá z kompozice „Vanished Serenity“, kterou lze bez nadsázky označit za výsadní „know-how“ souboru. Reklama na doom metalové řemeslo je podtržena další vokální asistencí, tentokráte se jedná o skutečně renomované tváře, kterými jsou Pim Blankenstein (OFFICIUM TRISTE) a Paul Kuhr (NOVEMBERS DOOM). Marketingový tah? Dost možná jen v rámci podzemních parametrů. Nic víc bych v tom nehledal.
„Mournful Cry Of A Dying Sun“ není nikterak revoluční album. Díky atmosféře se však dostává nad brány prokletého průměru, a to i díky solidnímu zvuku. Pro příznivce tradičního doom metalu může tedy být tato nahrávka poměrně zajímavou alternativou. Na můj vkus se však až příliš drží zafixovaných mantinelů. Pro příště by to rozhodně chtělo více zariskovat. Slušný debut.
ALL