Táborští F.O.B. se na scéně pohybují už pěknou řádku let a za svojí vytrvalost si rozhodně zasluhují dostatečný respekt a uznání. Navíc se kapele daří v posledních letech naplňovat cíle spojené s inklinací k deathmetalové melodičnosti a tolik populárnímu metalcoreovému rajcování, alespoň tedy co se týče obecné publicity. O F.O.B. je zkrátka slyšet, a to je pro kapelu pochopitelně velké plus (CD dokonce také vyšlo jako příloha k jednomu ze sparkovských čísel).
Abych se ovšem přiznal, celkově mě album spíše nebaví než baví. Kdyby s obdobným materiálem přispěchali kluci před deseti lety, byla by to jedna velká paráda, jenže takhle je kapela stále v pozici závodníka severské kombinace, kterému nevyšel skok a nyní je nucen dohánět dávno nakopnutý peloton soupeřů. A co teď s tím? Co vlastně s nahrávkou, která je v podstatě nadprůměrná, je precizně zkomponovaná, ale stál ji NĚCO chybí? Možná by to chtělo se propříště odprostit od svých velkých vzorů a vyzkoušet třeba i (TO) NĚCO nového, NĚCO nečekaného. NĚCO… Je sice pravda, že zvuková stránka kolekce je na vysoce kvalitní úrovni, ale to je při současné konkurenci kapel spíše smutná samozřejmost, než kdovíjak kolosální přednost.
Naproti tomu kapela v tomto ohledu vůbec nic nepodcenila a dokonce ke spolupráci vyzvala jistého Leonida Shipelika, který se postaral mix a mastering. Nicméně spekulovat jestli tento tah měl nějaký nad-tuzemský efekt se mi zdát být pro účely recenze poněkud bulvární, a proto se musíte spokojit s pouhým konstatováním o skutečně nabušeném soundu. Jak už jsem ale výše uvedl… k nadšení mi ani tyto primární principy s dovolením nestačí.
Je obrovská škoda, že se F.O.B. nepodařilo přispěchat s originálnější metalovou jakostí. Nechci být nespravedlivý, ale ani o jedné ze skladeb nemohu prohlásit, že je něčím zajímavá či netradiční. Veškerá produkce je hrnuta podle předkreslené šablony, která je až nebetyčně průhledná. To je taková má osobní interpretace. Pokud však k nahrávce přistoupí posluchač, jež miluje tento druh death-metalcoru až za hrob, velmi pravděpodobně se mu zalíbí i „Reap What You Sow“. Při tomto konstatování si nelze nepovšimnout vskutku precizního výkonu zpěváka Máry, který by se zfleku uplatnil v nějaké zavedené americké formaci. Zvládá totiž jak brutální growling, tak melodické nápěvy, jenž mu zbytek osazenstva ušil na míru úplně přesně. Celkově mě však aktuální novinka ničím nepřitahuje a marně si lámu hlavu, jestli tohle všechno lze F.O.B. vůbec věřit. Na můj vkus je tam té „Ameriky“ až moc…
ALL