Severomoravská EUTHANASIA nedávno odehrála svůj poslední VELKÝ koncert a zároveň se s věrnými příznivci rozloučila výběrovým BEST OF albem, které by rozhodně nemělo chybět ve sbírce fanouška tuzemského doom metalu. O tomhle všem, a pochopitelně ještě dalších záležitostech, jsem vedl rozhovor s letitým basákem a vokalistou Sikkim, jemuž osud kapely ležel na srdci od první do poslední vteřiny. Myslím si, že po jeho bandu tady zůstala solidní porce skvělé muziky… Vítejte u posledního dílu testamentu!
Sikki, na úvod taková shrnující otázka. Jak se cítíš nyní, když je EUTHANASIA už definitivně minulostí? Poslední výběrové CD, poslední koncert… Existují ještě nějaké další body, které jste si už nestačili odškrtnout?
Čau Alle, po posledním koncertu (24.1.2015) už zbývá jen sestříhat materiál z této akce a dát ho na net. DVD dělat určitě nebudeme, tzn., že materiál bude volně k dispozici na sítích. Když se vrátím k začátku tvé otázky – jakási definitíva byla už někdy na jaře 2012. Takže od té doby již uteklo dost vody a já osobně to vnímám tak, že se ukončila éra jedné skupiny a život, ať už hudební nebo osobní, jde dál.
Když se řekne EUTHANASIA, všichni fanoušci si představí hlavně tebe, alespoň tedy mám ten pocit. Jak jsi ovšem viděl svoji roli ty sám? Cítil jsi, že pro kapelu dýchají i ostatní členové, anebo bylo zkrátka dané, že je to všechno hlavně o tobě?
EUTHANASIA byla mé hudební dítě.:) Ale nikdy jsem se nestavěl do role, že je to hlavně o mé osobě. Naopak, vždy jsem chtěl pracovat na muzice na bázi společné snahy a radosti z hudby všech členů. Za tu aktivní dobu, kdy jsme hráli, což bylo cca. 18 let, tak se vystřídalo pár sestav a každá měla něco do sebe. Veškeré změny v kapele většinou vyplývaly z toho, že daný člověk chtěl hudebně dělat posléze něco jiného, případně tam u některých byly osobní důvody.
Pamatuji si, že jsi sestavu kapely v posledních letech lepil horko těžko. Kdy ti vlastně došlo, že už to zkrátka dál nepůjde?
Při nahrávání čtvrté desky (jaro 2011) mi ve studiu oznámil bubeník Honza, když nahrál své party, že to byla asi jeho „labutí píseň“ a že dál už pokračovat nechce. Pro mě to bylo překvapení, ale když jsem to s ním rozebíral, tak jsem ho pochopil. Já jsem během trvání kapely často říkával, že s jiným bubeníkem si to nedokážu představit a nakonec, i když jsme zbylá trojice hledali náhradu, se ukázalo to, že kvalitních bubeníků moc není. A tím to vlastně bylo odpískáno. Ale ať to nevypadá, že všechno je to jen o Honzovi – já jsem jaksi v té době musel řešit jisté osobní záležitosti (mj. jsem zažíval něco jako únavový syndrom – spojit hudební činnost s prací v korporátu bylo čím dál tím těžší a můj tehdejší způsob života byl šílený…) a kytaristi Pedy se Žabákem mi osobně na jedné setkačce řekli, že kapelu ANTIGOD, kde mezitím začali hrát, berou jako hlavní a že EUTHANASII dáme na čas k ledu. Vše se tedy vykrystalizovalo postupně.
Kdybys třeba našel nějakou hodně spřízněnou duši, která by chtěla kapelu táhnout jako ty, byla by existence EUTHANASIE možná i v současnosti?
Nedokážu si představit, že bych hudbu EUTHANASIE dělal s úplně novými lidmi. Všichni kmenoví členové, kteří tam kdy hráli, tak k té kapele patří. Čímž potvrzuji, že EUTHANASIA nebyla o jednom člověku, ale o vazbách mezi lidma a jsem rád, že to zůstalo dodnes.
Jak to s tebou vlastně v současnosti vypadá? Skládáš hudbu, posloucháš nové věci, zajímáš se o dění v metalu… ?
Nějaké nové aktivity jsou u mě stále ve stádiu plánování.:) Nechci o tom zatím dopředu žvanit, abych to nezakřikl. Po období půstu mám zase chuť něco dalšího dělat a nešlo by jen o rockovou záležitost. Pokud něco vytvořím, určitě dám o sobě vědět.:) Sleduji jak metalovou scénu, tak i jiné hudební odnože.
U Pařátu vyšla nedávno výběrová nahrávka vašich největších hitů (to zní hezky:)). Jak vlastně vypadal model sestavování téhle kompilace? Uvažoval jsi třeba o nahrání nějakých nikdy nevydaných skladeb či úpravách skladeb starších? Kolik ti např. zbylo v šuplíku rozpracovaných kousků?
Tento nápad na výběrové CD se zrodil u Herdrona, jakožto součást rozlučkového koncertu. Shodli jsme se, že skladby z demáčů, byť jsou remasterované, tam dávat nebudeme. Už ani nevím, jestli byl hlavní důvod ten, že v daných skladbách se můj zpěv „neošetřil“ a nic, co by vyloženě tahalo za uši jsme tam dávat nechtěli. 🙂 Výběr obsahuje skladbu „Sun of Steel“, která byla natočena na promo (EP) „The Last Gate“ v roce 2000 a nebyla nikdy na řadovou desku přetočena. V potaz přicházela i nějaká starší live nahrávka, ale zase to ztroskotalo na kvalitě nahrávky.
Herdron už několikrát oprášil nahrávky od DISSOLVING OF PRODIGY, znovu je vydal na LP. Je něco podobného možné i u EUTHANASIE? Co např. oživit vaše staré demáče?
Co se týká demáčů – ze strany Hedrona určitě ne, o tom jsem se s ním bavil. A důvod je prostý. U kapely našeho ražení, která už nějaký ten rok není aktivní, resp. v zapomnění, je to utopie, že by se, byť 100 kusů, prodalo. Alespoň jsou demáče v remasterované podobě k zakoupení v digitální podobě. Já vím, není to ono, alespoň pro naši generaci, která tímto žila, že jsme sbírali kazety, desky a cédéčka. Nicméně, kdo chce mít doma demo nahrávky v kvalitním formátu, má tu možnost si je koupit. O LP deskách platí totéž v bledě modrém (kupní síla u kapely našeho ražení).
Nyní zpět trochu do historie. Existuje nějaký koncert, který se ti z jakéhokoli důvodu nesmazatelně usadil ve vzpomínkách? Mám na mysli především nějaký z těch vydařených… 🙂
Ten poslední rozlučkový…:-) Ale když půjdu do historie, napadají mě „Masters of Rock 2010“ na hlavním pódiu a jeden až dva koncerty v M-klubu ve Valašském Meziříčí. Náš tehdejší manažer, Jeník Novosad, byl právě z Valmezu a i díky jeho snaze se v M-ku scházela výborná parta fanoušků. Hrát před narvaným klubem, kde mnozí lidi znají i texty kapely a jsou schopní to odezpívat, to je ten pravý hudební orgasmus.:)
Přiznám se, že nikdy nezapomenu na váš koncert u nás v Kralupech, který jsem spolupořádal s Jirkou Holubem. S DISSOLVING OF PRODIGY i LIVEEVIL jste se skvěle doplňovali a konkrétně ten večer vám sedlo prakticky úplně všechno. Vybavuješ si ještě něco z toho večera? Domníváš se, že v tomto období (po vydání alba „Requiem: Songs for…“ ) jste byli na tom pomyslném vrcholu?
Společné turné s DISSOLVING OF PRODIGY a LIVEEVIL (jednalo se o Requiem tour na podzim 2005) bylo jedinečné. Vytvořila se výborná parta lidí a hodně jsme si to užívali, i když na některých štacích to bylo s návštěvností horší. Ale patří to mezi ty nezapomenutelné zážitky. Koncert v Kralupech si vybavuji velmi dobře. Bylo to v Ponorce, jestli se nemýlím a i když to byl sice menší klub, tak díky tomu bylo plno a navíc jsme pokračovali v družné kalbě (i s váma – ty, Pigeon, Payo) jak po koncertě, tak potom u Jirky doma. Po celonoční kalbě vznikla pak fotografie před odjezdem, kdy stojíme u tranzitu (spíš to byl skoro minibus:) ) a nazval jsem ji tehdy „Loučení se světem střízlivým“. 🙂
Ano, tehdejší šestičlenná sestava, kde krom mě působili kytaristi Žabák s Pedym, bubeník Honza, klávesistka Luca a houslista Zdeněk, byla hodně ambiciózní a tehdy jsme věřili, že na to máme, abychom šli „nahoru“. Ale kdy a proč se to posralo, to už je jiná kapitola. Nicméně nám to tehdy opravdu šlapalo.
V textech ses často opíral do církve a náboženství obecně. Čím tě tahle témata vlastně fascinovala? V čem vidíš největší nebezpečí organizovaného náboženství v dnešní době?
Ne snad, že bych se na tohle téma specializoval.:) Často jsem psal texty s válečnou tématikou, anebo se jednalo o temné stránky života jako takového. Co se týká církve a náboženství, vycházel jsem v textech spíš z dostupných pramenů z minulosti. V dnešní době je to ožehavé téma a jen potvrzuje, že zneužít se dá vše. I víra, která je, jak jsi správně napsal, nějakým způsobem organizovaná a má své zákony, které někdo musí dodržovat a pro někoho naopak neplatí.
Jak se za ty dlouhé roky, co jsi na scéně působil, změnil tvůj hudební vkus?
Jak jsem řekl onehdá v dokumetu „Cesta ke světlu pokračuje“ – co se mě týká, preferuji melodickou hudbu. Takže nejtvrdší odnože metalu jsem nikdy moc nemusel. Já jsem sám za sebe rád, že si poslechnu leccos – od Mozarta a Dvořáka, přes lidovou hudbu (hodně mám rád cimbálovky) až po pop-rockovou klasiku ELÁN, zvenku BON JOVI. Ale nejvíce ve mě zanechaly stopy éry NWOBM a doommetalové scény z 90.let.
Nedávno jste uspořádali rozlučkový koncert, který se dle všeho velmi povedl (alespoň podle ohlasů, které se ke mně dostaly). Jak jsi celý večer prožíval? Zkoušeli jste před touhle akcí nějak speciálně? Je to vůbec motivující, aby se člověk připravil na vůbec poslední koncert a posléze se s kamarády rozešel bez další domluvené schůzky?
Tahle akce se opravdu vydařila a zásluhu na tom máme všichni, jak členové kapely, tak zejména Herdron z Pařátu. Cca. od druhé poloviny minulého roku jsme se sešli vždy poslední víkend v měsíci a postupně jsme nacvičovali tři playlisty, které odehrály dvě řádné sestavy a jedna propojená. Celkem tedy devět lidí. Oceňuji, že to všichni vzali zodpovědně a mohli jsme skladby vypilovat téměř na maximum. Po zkouškách jsme většinou zašli společně na pivko a postupem času jsme se víc a víc těšili jak na další zkoušky, tak hlavně na rozlučkový koncert. Ten byl hodně o emocích a věřím, že jsme si to naplno užili jak členové kapely, tak necelá dvoustovka fanoušků. Další den, v neděli, jsme se hned sešli na „popravkách“ a po necelém měsíci (před pár dny) uspořádal Herdron v Havířově „Dopitnou s EUTHANASIÍ“. Takže to, že už EUTHANASIA skončila, neznamená, že bychom si zamávali a popřáli do života jen to nejlepší. Naopak nás ta akce lidsky zase stmelila a věřím, že se pravidelněji budeme vídávat i nadále. Jsme přátelé a toho si cením nejvíc.
Uvažoval jsi třeba o tom, že bys založil nějakou novou kapelu (projekt), kde bys prodal svoje další hudební nápady? Jaký je tvůj názor na čisté one-man projekty, na kterých se většinou podílejí lidé, kteří nemají chuť ani čas koncertovat? Je u tebe možné fungování v podobném režimu?
O těch mých případných hudebních aktivitách jsem se už zmiňoval a co se týká one-man projektu, to pro mě určitě není, protože nejsem na to instrumentálně vybavený.:) Já jsem byl v EUTHANASII něco jako „idea-maker“. Psal jsem texty, skládal hudbu (a to kolikrát bez jakéhokoliv nástroje, prostě mě napadala v práci melodie, pořád jsem si ji prozpěvoval, nabaloval další nástroje a až poté jsme to nahráli s kytaristama do kompu a pak cvičili ve zkušebně) a odehrál svůj part na baskytaru. Trénováním zpěvu jsem se začal zabývat až před čtvrtou deskou.:) Z toho vyplývá, že já mohu mít, co se rockové hudby týká, s někým „two-mans“ projekt.:)
Jak v současné době vůbec trávíš volný čas? Máš ještě nějaké další záliby kromě hudby?
Zčásti jsem změnil životní styl. Mám více pohybu (běh, kolo, občas plavání a hlavně pěší turistika) a pozměnil jsem trochu i jídelníček. Nejsem sice žádný vegoš, ani vegan apod., ale už do sebe nenacpu kdeco. Takže ve finále se cítím lépe než před pěti nebo osmi lety.
Je to taková hodně otravná otázka, ovšem víš jak to ve světě chodí s těmi návraty… Je někde v daleké budoucnosti možný i ten váš? Nějaký ten nevinný koncert, příležitostná sešlost atd.
Možné je všechno a dokonce jsou všichni členové, kteří hráli na rozlučkové akci, tomu nakloněni. Za rok či dva bychom mohli něco příležitostného uskutečnit.
EUTHANASIA vydala čtyři řadové desky, koncertovala na tuzemských prestižních akcích, dostala se do povědomí metalových fanoušků… Šlo v téhle republice dosáhnout s oním žánrem o něco víc?
Myslím si, že do širšího povědomí fans jsme proniknout mohli a nejen u nás. Ale analyzovat to raději nechci. Hudba byla (nebo u některých stále je) pro nás zábavou, životním koníčkem a zažili jsme si toho dost a dost. Nemám jediný důvod, když se ohlédnu zpět na těch zhruba dvacet let existence, abych hledat negativa. Pokud je člověk vyrovnanou osobností, vezme si z toho ty pozitivní věci. A z toho, co se ne úplně povedlo si může vzít ponaučení dál do života.
Díky moc za rozhovor! Jsem jedním z těch lidí, kteří vaši hudbu měli (a stále mají) velice rádi a takhle na závěr… Bylo mi ctí s Vámi (s Tebou) spolupracovat, nechť se ti daří v dalším životě – ve všech ohledech!
Alle, já děkuji tobě, že sis vzpomněl a že zřejmě poslední rozhovor Euthanasie (nebo určitě jeden z posledních) jsem mohl udělat pro R.U.M.zine. Přeji tobě i všem hudebním fanouškům spoustu (nejen) hudebních zážitků a hlavně osobní spokojenost. Jednoduše si to tady na tom světě užívejme.
ALL