Rozhovor s Martinem Čechem jsem vždycky chtěl uskutečnit, ale nikdy se mi celou myšlenku nepodařilo dotáhnout dokonce. Nakonec mi vše vyšlo až nyní a já jsem tomu velmi rád. S Martinem se dá totiž klábosit téměř o čemkoliv, což koneckonců zjistíte sami z následujících řádků….
Ahoj Martine! Nedávno ses vrátil ze zahraničí, mohl bys našim čtenářům ve zkratce popsat, kde jsi byl tentokrát (a jaké cesty jsi absolvoval?)
Na úvod tě zdravím. Nedávno jsem se vrátil z Indie (no nedávno, už to jsou skoro 2 měsíce, hodně to letí). Už jsem tam jednou byl a tak jsem tentokrát jel navštívit povětšinou známá místa.
Existuje nějaké speciální místo, na které by ses chtěl ještě podívat?
Určitě znovu do Indie, Pákistánu a Indonésie. Do Rumunských hor bych také mohl jezdit neustále. Momentálně mne nejvíce láká Pobaltí a Finsko a potom Gruzie, Arménie a Kyrgyzstán. Také odlehlejší části Ruska bych někdy rád navštívil, ale dostat se do téhle části světa není zrovna jednoduché.
Z některých tvých cestovatelských historek doslova naskakuje husí kůže. Zkus zavzpomínat, kdy ti bylo úplně nejhůř?
Někdy to tak může působit, když to někdo čte v pohodlí domova. V terénu jsou i zdánlivě hodně nebezpečné situace většinou vždy řešitelné. Pokud mám situaci ve svých rukou, tak se cítím bezpečně, cestuji i hodně sám a není s tím problém. Největší nebezpečí cítím, když cestuji lokálními autobusy, které jsou v zemích tzv. třetího světa v šíleném stavu a člověk je odkázán na stav vozidla a umění řidiče. V Pákistánu se semnou hned první den převrátil autobus plný Pákistánců, uprostřed noci, v zimě za šíleného větru u afgánského pohraničí. Ještě k tomu se tam rozlilo několik kanystrů nafty a hrozilo nebezpečí výbuchu nebo vzplanutí. To nebylo příjemné.
…a ještě jedna cestovatelská. Dostal ses do zemí, kam mnoho Evropanů jen tak nezamíří. Jak tamní lidé vlastně vidí nás, Evropany? Narazil si při diskusi s nimi třeba na téma politika USA?
Evropané dnes míří téměř kamkoliv. Z těch zemí, kam jich tolik nezamíří, máš pravděpodobně na mysli Irán a Pákistán. Osobně jsem se nikdy v žádné zemi nesetkal s nějakým záporným postojem a názorem na Evropu a Evropany. Spíš naopak, celý svět je dnes v úpadku a na východě jsou tím lidé postiženi nejvíc. Evropu pak vnímají jako místo blahobytu. Ohledně politiky USA… Já jsem ty země navštívil v roce 2002, na některých místech to bylo poněkud choulostivější téma, ale přehnané anti USA tendence jsem nikde necítil. Doba se mění velice rychle, dnes politiku USA odsuzuje velké množství lidí kdekoliv na světě, včetně samotných Američanů.
A teď konečně k hudbě! Tvoje vydavatelská činnost trvá už opravdu dlouhou dobu. V posledních letech se však Epidemie začíná orientovat na trošku jiný druh hudby, i když i ten metal zůstal. Kdy si myslíš, že nastal ten zlom?
Máš pravdu, že label dělám už poměrně dlouho. Konkrétně čtrnáct let. Nemohu však souhlasit s tím, že bych se začal v poslední době orientovat na jiný druh hudby. Jednak ten jiný druh hudby, který máš pravděpodobně na mysli (dark ambient atp.) zcela přirozeně navazuje a koresponduje s temnější podobou metalové hudby (black metal, funeral doom metal, avantgardní metal atp.), hodně dark ambientních umělců, které vydávám, má kořeny v metalové scéně a navíc v zahraničí (kde mám na své tituly největší odbyt) moc lidí tohle dělení příliš neřeší a hudba a scéna je tam vnímána komplexněji, takže se mi paradoxně často podaří dark ambientní titul prodat lépe než čistě metalový. Nicméně ediční plán na letošní rok je poměrně hodně metalový.V Čechách stále panuje obrovská izolace a neinformovanost, většina lidí není zvyklá si hudbu vyhledávat, pouze konzumují zavedená jména. Na světové scéně se toho děje opravdu strašně moc, mnoho menších labelů mnohdy vydává opravdové klenoty. Kolik lidí o tom tady ví ? Kolik lidí to zajímá ?
Může se ale přesto zdát, že jsi malinko rezignoval na tuzemskou hudební scénu. V poslední době jsi vlastně vydal pouze TÁBOR RADOSTI a AGHIATRIAS. Máš pocit, že se u nás pomalu a jistě vytrácejí nadějné a originální spolky?
Není to tak úplně pravda, protože v prosinci 2006 jsem vydal hned dvě alba od MISTRESS OF THE DEAD, což je můj velký objev z Moravy, hrající ponurý funeral doom metal. Jinak je ale pravda, že se toho na domácí scéně moc neděje. Kapely tu sice nejsou špatné, ale postrádají něco, čím by byly atraktivní i mimo ČR. Takže jsou odkázány jen na náš trh a kolik lidí si tu kupuje originální CD? Já jsem strávil aktivní podporou domácí scény prvních 10 let činnosti, tehdy jsem si zakládal na tom, že podporuji místní scénu, ale po několika špatných zkušenostech (nedá mi to abych neuvedl alespoň jeden příklad za všechny – s kapelou DISFIGURED CORPSE to byla opravdová katastrofa) už mne to moc nebaví. Navíc teď si Epidemie Records získává dobré postavení a pozici na mezinárodní scéně, dostávám nabídky na spolupráci od zajímavých kapel a byla by škoda toho nevyužít. Ale domácí nadějné kapely mají stále šanci, pokud mne někdo zaujme tolik, jako svého času třeba DEMIMONDE, velmi rád ho podpořím. Nedávno se to podařilo moravské kapele GOSPEL OF THE FUTURE hrající ponurý, utahaný a velice hutný sludge / hardcore / metal. Jejich album vydám někdy začátkem léta. Ještě k těm domácím kapelám, problém je taky v tom, že ony se většinou stále spoléhají na to, že za ně všechno udělá label a samy častokrát nejsou schopné udělat nic. V roce 2007 by mělo být běžné, že si česká kapela dokáže sama (nebo z větší části sama) domluvit evropské turné, například.
Bezduchá ortodoxnost a konzervativnost je často doménou metalových kapel. Souhlasíš se mnou? Proč si myslíš, že tomu tak je právě v metalu?
Nemyslím si to. Každá scéna je většinou konzervativní a mnohdy i zahleděná do sebe. Nemyslím si, že by industriální nebo hardcoreová scéna byla míň konzervativní než metalová. Řekl bych, že každá scéna má dvě podoby, tu větší ortodoxnější a menší otevřenější. Je pak na samotném posluchači, co si vybere. Jinak k některým metalovým kapelám ortodoxnost a jistá dávka klišé prostě patří.
Ve tvé vydavatelské stáji zakotvily opravdu zajímavé partičky. Jak jsi vlastně navázal kontakt s kapelami jako JÄÄPORTIT, FLAYING, ARALLU… Musel jsi jim nabízet nějaké speciálně odlišné podmínky ve srovnání s našimi kapelami?
Tyhle tři kapely jsou určitě fajn a jsem moc rád, že je vydávám (a třeba v případě JÄÄPORTIT se jedná o splněný sen), ale to nejlepší teprve přijde tento rok. Doslal jsem pod svá křídla dvě velice osobité doom metalové kapely z Finska – AARNI a UMBRA NIHIL. Jejich předchozí desky sklidily na doom metalové scéně solidní úspěch a jsem moc zvědav, jak si povedou novinky. Letos také vydám nové album od kanadského seskupení ARC hrajícího psychedelický šamanský guitar drone ambient s prvky post rocku. Vydávání zahraničních kapel se příliš neliší od vydávání domácích kapel, jen je to někdy o něco dražší. Důležité je ty muzikanty přesvědčit, že zrovna ty si pro ně ten správný vydavatel, protože oni většinou vybírají z více nabídek.
Tvůj distribuční katalog je plný kapel z východní Evropy, a nebo i Asie. V čem tě tyto kapely nejvíce zaujaly? Mohl bys vyjmenovat nějaké své oblíbence z těchto končin?
Mnoho západoevropských a amerických nahrávek má charakter dobře udělaných produktů. Krásný obal, dokonalý zvuk z profláklých studií a hudba taková, aby se líbila a zaujala hodně lidí. V žádném případě nic proti tomu, ale je dobré vědět, že mnoho zajímavého se děje i na opačném konci světa. Scéna je tam svěží, povětšinou netrendová a podle mne má ohromný potenciál. Mou jednoznačně nejoblíbenější kapelou z východu je NEGURA BUNGET z Rumunska, mám pro ně slabost již pěknou řádku let. Miluji rumunské Karpaty a tihle borci dokáží jejich tajemnou atmosféru skvěle zhudebnit. Nedávno jsem jim v Praze dělal koncert a měl jsem možnost je poznat osobně a přestože na mne nejprve působili tajemněji než Karpaty, nakonec to bylo velice milé setkání. Srdečně jim přeji pozornost, které se jim v Evropě momentálně dostává. Dále mám rád HATE FOREST a DRUDKH z Ukrajiny, SKYFORGER z Lotyšska, METSATÖLL z Estonska, nováčky ANDAJU z Litvy, PAGAN REIGN a ARKONU z Ruska atd. Je toho mnohem víc. Velkou slabost mám i pro východní kapely, které vydávám. CLOSING THE ETERNITY z ruského Uralu, DUSK z Pákistánu a ARALLU z Izraele.
Už jsme se o tom, myslím, bavili někdy v minulosti…východní Evropa skýtá opravdu spoustu zajímavých kapel. Některé však mají velmi blízko k ultra-pravicovým názorům (viz. třeba projekt KOLO). Jak se vypořádáváš s rozporem mezi ideologií a hudbou? Nařkl tě už někdy někdo z toho, že jsi měl třeba onu kapelu ve svém katalogu?
Já se snažím podobné věci do distribuce nebrat, určitě ne ty nejprovařenější. Na druhou stranu neznám všechny takovéhle kapely a tím, že hodně distribuuji black metal se něco takového může občas stát. Na druhou stranu situace je daleko složitější. Z tzv. NS směru se stal totiž trend a pro specializované labely a distribuce je to velmi dobře prodejný artikl. Setkal jsem se už i s tím, že dávají nálepku NS i ke kapelám, které s tím nemají nic společného. A pro spoustu kapel je to cesta, jak na sebe lépe upozornit. Nechci situaci nijak zlehčovat, ten problém NS ideologie v metalu tu opravdu je, ale ve skutečnosti se týká daleko menšího počtu kapel, než to může vypadat. Jinak je celkem humorný (nebo trapný, záleží na úhlu pohledu), že není příliš NS BM kapel v Německu, ale je jich hodně v zemích jako Bělorusko, Ukrajina, Polsko, Rusko. A přestože v žádném případě nechci celý problém zjednodušovat, myslím si, že současný svět má daleko závažnější problémy, než jsou svastiky na obalech CéDéček náctiletých muzikantů z Ruska.
Byl bys schopen někdy i vydat podobnou nahrávku? Třeba kapely jako KRODA, NOKTURNAL MORTUM, DUB BUK…když pomineme jejich názory, oslovuje tě tato hudba? Já osobně si nemohu pomoci, hudba je to skvělá….(samozřejmě, některé rozhovory s těmito kapelami raději vynechávám….)
Souhlasím s tebou, hudba je to v mnoha případech naprosto skvělá. Ale co se týče vydání, tak to určitě ne. Tohle není směr, kterým bych chtěl jít. Navíc mám na krku vydání židovské kapely, takže nikdo z těch, které jsi vyjmenoval by se s takovým labelem nechtěl špinit.
V nedávné době jsi do Čech pozval pákistánskou kapelu DUSK, dá se říci tvé „dítě“ z úplně jiného světa. Nicméně pro spoustu lidí to bylo velké překvapení. Mě by ale zajímalo, jestli hodláš do Čech pozvat ještě další zahraniční hosty, se kterými dlouhodoběji spolupracuješ?
No ono už je to dva a půl roku. Taky ti ten čas tak letí ? To turné DUSK pro mne byla skvělá zkušenost i zábava, ale momentálně nic podobného nechystám. Uvažovali jsme o něčem podobném s ARALLU, ale prostě takováhle sranda je finančně, časově i organizačně velice náročná a výsledný efekt není častokrát tak přínosný. Baví mne dělat menší koncerty zahraničních kapel a poznávat při tom ty lidi osobně a určitě pár takových koncertů ještě udělám, ale abych pro někoho dělal souvislé turné, tak tomu teď prostě svůj čas a energii nechci obětovat.
Hodně mě překvapilo, že ses vrhnul také na prodej triček s opravdu luxusními motivy. Vždycky, když jsem na nějakém festu, tak tvůj distro stánek je prakticky nepřehlédnutelný! Chystáš nějaké novinky i co se týká oblečení?
Ty trika to je jen taková aktivita mé přítelkyně, která ráda maluje všelijaké abstraktní motivy a ráda se tak realizuje. Nechceme to rozšiřovat, nemá to komerční a expanzivní charakter. Pouze pár triček a co kus to originál.
Když jsi s vydavatelskou činností začínal, na startu byli také tvoji kolegové Čurby a Shindy, přičemž každý label se vydal trošku odlišnou cestou. Jak bys ve zkratce zhodnotil práci tvých kolegů/kamarádů? Vzpomeneš si ještě někdy na časy, kdy jste vlastně pouze vy tři, tvořili jakousi základní osu „podzemní“ scény?
Jasně že jo, na ty pradávné časy vzpomínám velice rád. Bylo to velice vzrušující, naplněné (ba přímo přeplněné) nadšením a očekáváním. Všechny ty koncerty a tam malé stolky plné prvních demáčů, kompilačních kazet a fanzinů. Stovky či tisíce ručně psaných dopisů. Navazování prvních kontaktů, čekání na první ranní vlaky. Splněné sny v podobě vydání prvního 7“EP, později CD. Ohromná radost z každé nové recenze atd. Dnes je vše mnohem dál, na profesionálnější úrovni, vydávané tituly po všech stránkách mnohem kvalitnější, ale ta jiskra nadšení se někdy vytrácí. Já se snažím si ji stále udržovat, proto také ve vydávání mnohdy hodně experimentuji a snažím se dělat věci, které jsem předtím nikdy nedělal. Jinak je pravda, že Epidemie, Obscene a Shindy jsou tři firmy, které položily základ a postaraly se o rozvoj toho, čemu se říká nebo říkalo podzemní metalová scéna. Později, jak šel čas, si každý šel svojí cestou tak, jak mu to nejvíc vyhovovalo. Kdybych měl zhodnotit práci Obscene a Shindyho, musím říct, že kapely, které vydávají, mě oslovují jen minimálně, ale před jejich aktivitami hluboce smekám.
Každé jaro je vždy ve znamení různých anket, které bilancují předcházející rok. Metalové scéně v tomto ohledu vévodí Břitva pod drobnohledem Láďi Olivy a zapomenout bych také neměl na jakéhosi „legitimnějšího“ Anděla. Jak se ti zamlouvají tyto ankety?
Jde to celkem mimo mne. Anděl úplně a aktivit Ládi Olivy si sice vážím a jsou mi sympatické, ale konečným výsledkům ankety a především jejímu širšímu významu nepřikládám velký význam. Především proto, že i přes veškerou snahu o objektivnost je to stále velice subjektivní a dále proto, že mne přeci jen víc zajímá mezinárodní scéna než ta domácí. A ještě jedna drobnost. Moc dobře vím, že v Andělovi o domácí scéně rozhodují lidé, z nichž někteří jí příliš nerozumí a většinu domácích desek neslyšeli. Tak o čem to pak celé je?
Žijeme v době, kdy světu jasnou rukou vládne internet. Veškeré hudební čtivo se pomalu a jistě přetransformovává do elektronické podoby. Ty osobně dáváš přednost hudebním webům, a nebo ti více vyhovují tištěné magazíny (kterých je už zjevně minimum)? Mohl bys případně vybrat své oblíbené hudební stránky?
Jednoznačně preferuji tištěné ziny, to má kouzlo a tomu se web nevyrovná. Krom toho jsem také vášnivý milovník knih, takže četbu tištěných médií mi internet nikdy nemůže nahradit. Jinak ale sleduji všechny domácí metalové weby, některé pravidelně, jiné příležitostně + sleduji spoustu zahraničních webů. Je to super způsob jak získat rychle informace a přehled o novinkách atd. ale důkladně čtu opravdový zlomek informací, pouze to co mne zaujme nejvíc. A co se týče oblíbených webů? Tak v Čechách mám nejraději a také pravidelně sleduji Metalopolis, Payo a Fobii.
OK. Teď bych se zastavil u tvých nebližších plánů. Máš už např. vyhlídnuté nějaké nové hudební objevy?
Jak už jsem v jedné odpovědi říkal, na letošní rok už mám domluvená nová alba od AARNI, UMBRA NIHIL a ARC. Dále ty GOSPEL OF THE FUTURE, které jsem už také zmiňoval a teď nejnověji mám další zajímavý úlovek, americkou kapelu AZURE EMOTE. Jde o novou kapelu, kterou založil Mike Hrubovcak (MONSTROSITY, VILE, DIVINE RAPTURE) a realizuje tam své nápady, které nemůže uplatnit ve svých domovských kapelách. Stylově se jedná o melodický death metal s avantgardními a progresivními prvky. Prostě melodický death metal říznutý tím, co dělají např. ULVER, ARCTURUS nebo RED HARVEST.
Tvoje oblíbené nahrávky v současné době? (Česká i zahraniční scéna…)
Poslouchám obrovskou spoustu hudby, několik hodin denně. Z Indie jsem si dovezl asi 20 CD´s tradiční indické hudby jako sitár, tabla, indickou flétnu, tak to teď docela poslouchám. Jinak nejvíc poslouchám dark ambient a drone ambient, funeral doom metal, black metal (především jeho pohanskou a přírodní podobu), něco z industrialu. Taky mne poslední dobou docela bere temný hutný sludge a post rock. Konkrétní jména nemá cenu udávat, je toho opravdu strašně moc. Dávám přednost hudbě, která je postavená na silné atmosféře a zanechá v tobě něco hlubšího. Pokud kapela hraje sebelepší, překomplikovanou a technickou muziku,ale kromě toho nemá žádnou atmosféru, tak mě prostě nebaví.
A teď takový vtípek na závěr….Martin Čech/Petr Čech. Nejsi náhodou v příbuzenském vztahu se slavným brankářem londýnské klubu? 🙂
Asi mi to nebudeš věřit, ale já se od tebe teď dozvídám poprvé, že nějaký brankář Petr Čech existuje. Já jsem v tomhle úplně mimo. Kolektivní sport mě vůbec nezajímá a téměř 10 let žiji bez televize a snažím se dávat pozor, co si ze světových informací do hlavy pustím. Takže…
Díky moc za rozhovor!
Zdravím tedy na závěr všechny čtenáře, kteří to dočetli až sem a především ty, kteří stále ctí hodnotu originálních hudebních nosičů. Díky i Tobě za prostor.
ALL