Minulou desku japonských ENVY, kterou jsem slyšel a recenzoval, dělí od této deset let a vypadá to na dosti změn!

Už název alba Recitace, slečna Kaoru Ukunuki a obsažená muzika to jen potvrzují. Kytar zdá se být více stále dosti, ale jinak než je v omletém rocku a metalu zvykem. Vybrnkávání, vazbení, efektování, rozprostírání kytarovým syntezátorem, kombinování s klavírem vytváří pod příjemně čtenou poezií až meditativní symfonii. „Guidance“ (1), pomyslný náladotvorný úvod a závěr „Your Hand“ (12) pomohl(i) kapele složit Matalpark.

Klasicko hudební vážnění, kostelní varhany, andělský chorál a text čtený zpěvákem je ne pomyslným, ale přímo výstražným klidem před bouří! Co se ztrhne v poslední třetině skladby „Last Hours Of Eternity“ (2) není nic co bych snad neslyšel, ale po uklidňujícím začátku je to morda, která labilní jedince vynervuje na hodně dlouho. Protahované akordy, psycho klávesy a velmi EMOtivní zpěv je nefalšovaný. „I Rain Clouds Running In A Holy Night“ (3) má pod slupkou syrovosti dosti syrové melodické krásy. Na osmi minutách si jí užijete v poloze hrubé i té protikladné, jemnější. Samozřejmě mám na mysli čtený přednes textu před znovu nastoleným zvukovým násilím a znovu dokola…

Ano tahle muzika je provokace, tahle muzika, kromě toho, že ze sebe roní pocit jako čerstvě nařízlý strom smůu, má potenciál přimět mysl odvážných posluchačů s otevřeným srdcem aby se zastavili, přinejmenším se zamysleli. Každopádně je to muzika na soustředěný opakovaný poslech, na studování! Ano bude Vás to bolet, ale vydržte, otevřou se Vám nepoznaná hudební zákoutí! Pokud se mi poslední nahrávky např. Mono zdály až přespříliš posluchačsky náročné, screamo emo core kapely přímočaré, placka „Recitation“ od ENVY je právě tím chytrým prolnutím vyřčeného. Jak jste si všimli, nadále už zbytek desky nepopisuji, protože jsem lapen. Mám dojem, že jsem vše nutné napsal a teď jdu studovat!

PS: Na obalu vesměs nic není, je nepřeplácaný, až nezbytně skromný – přesto nádherný.

RadeK.K

http://www.myspace.com/officialenvy