Po dlouhých šesti letech se kapela ENDLESS vrátila s novým albem, aby navázala na trochu nevýrazného předchůdce „Refuse to Shine“, po kterém se poněkud vytratila z dohledu a nabídla tak pevně vydobyté místo konkurenci. Onen návrat na špici domácí scény ale rozhodně nebude procházkou růžovým sadem, přestože zkušení borci, do jejichž řad se opětovně vrátil basák Petr Hutín, se nepotřebují před nikým sklánět, ostatně vždycky skládali hudbu podle svého vlastního žargonu a novinkové album „If The Universe Is The Answer…“ není v tomto ohledu žádnou výjimkou.
Model ENDLESS 2014 je však poněkud jiný, než byl posluchač zvyklý z minulosti, přestože naposlouchávání nového materiálu je opětovně stejně složité, jako tomu bylo u některých starších alb. Předně jde o to, že se ENDLESS více přiklonili na stranu „moderny“, což je především důsledek jejich „prázdnin“, během kterých do sebe napustili spoustu nových poznatků, nehledě na ovlivnění mladšími partičkami, především těmi djentovými. I proto zní deska skutečně našlehaně a tvrdě , bohužel, často až zamotaně a schizofrenicky – na úkor emocionality.
Těch přímých a okouzlujících míst tu skutečně tolik není, výjimkou budiž skladby „Scripted“ a „Space Travellers“, ve kterých kapela vymotává snadněji zapamatovatelné úseky, jejichž tendencí je alespoň částečná gradace. Tím však nechci rozhodně tvrdit, že ostatní skladby jsou jen dopočtu, to v žádném případě. Osobně si však dovolím tvrdit jediné: Na desce si lze maximálně užít jednotlivých nástrojů i parádního zvuku, nicméně čekat, že by některá skladba posluchače dokonale zmrazila, jako tomu byla třeba na „Vital #1“, tak s tím se rozhodně počítat nedá.
Reprezentativním vzorkem novodobé tvorby ENDLESS, je hned úvodní smršť „Drive“, obsypaná řadou sekaných kytarových riffů, jenž se střídají s jemnějšími úseky a podle obdobného modelu jsou poté vystavěny i vokály Libora Bartuseka. Takto rozředěná palata barev se plus/mínus opakuje i ve skladbách následujících a zajímavé je, že i přes košaté aranže připomínající hrneček s přetékající kaší, není na úplném závěru cítit, že by se posluchač toho všeho dokonale nadlábnul. Ono je opravdu hodně složité, pojmout toto album jako celek a ještě si ho chtít užít.
Nechci svůj zážitek nijak paušalizovat, ale dovolím si tvrdit, že většina lidí si z prvního poslechu neodnese prakticky nic. Hudbu ENDLESS je tedy potřeba hned několikrát naposlouchat, aby se člověk měl alespoň částečně čeho chytit, čímž se vlastně dostaneme do situace, kterou nejlépe znají kapely jazzové. Jak už jsme výše uvedl: Na „If The Universe Is The Answer…“ lze obdivovat spoustu prvků, lze si ji pro nějaký účel pouštět, ovšem pokud mi tady něco opravdu chybí, je to stopa větší po větší autentičnosti., kterou ENDLESS paradoxně oplývali především ve svých začátcích.
Určitě souhlasím s tím, že i na novince lze rukopis kapely docela dobře dešifrovat, nicméně v záplavě tisíců nahrávek, se bohužel ztratí i tato propracovaná porce hudebního bláznovství (ENDLESS bych ze srdce přál opak). Myslím, že o nekontroverznější nahrávce roku je úplně jasno. Tohle album se bude zřejmě ještě dlouho rozebírat v různých fórech a diskuzích…
ALL