Deathmetalová skupina ELYSIUM se před několika lety zviditelnila nahrávkou „Nine Ways to Leave“. Po období růstu jí však poněkud došel střelný prach, postupně se začala vytrácet ze zorných úhlů posluchačů a definitivní šlus nebyl daleko. Pozitivní zlom ovšem nastal se změnou sestavy a žánrovým odskokem. Jak by mohla nová éra ELYSIUM vypadat, o tom se lze přesvědčit prostřednictvím EP „Chapter I: Beginning Of The End“, jenž můžeme brát jako takovou ochutnávku před hlavním chodem. Na mé otázky odpovídal současný vokalista Beavis, kterého si mnozí fans jistě vybaví z působení v DESPISE, u některých otázek mu pak sekundoval basák Adis.
Bejve, Vaše poslední album „Nine Ways to Leave“ vyšlo před osmi lety. Vůbec bych si nevsadil na to, že už je to tak dlouho… 🙂 Můžeš trochu zavzpomínat na tuto dobu? Jaká atmosféra v kapele tehdy panovala?
Ahoj Alle, předně bych chtěl poděkovat za prostor na tvém webzinu. Jelikož na první otázku nejsem schopný odpovědět, protože v této době jsem ještě nebyl součástí, nechám odpovědět baskytaristu Adise.
Adis: Doba to byla super, jelikož jsme tenkrát přišli s nápadem, že to album bude myšleno jako devět skutečných příběhů, víceméně i lidí, které jsme bohužel znali a zemřeli nějakým způsobem. CD vlastně samo o sobě je v názvu devět způsobů odchodů. Přišlo nám to docela originální. Přispělo k tomu i to, že Jirka (ex zpěvák) se znal s Herdronem, a tak nám bylo nabídnuto vydání u Pařátu. Nahrávání samo se provádělo systémem domácího nahrávání za pomoci hromady kamarádů, a dost nás to bavilo. O finální mix se postaral Pavel „Kuře“ Hejč. Dneska se na to díváme tak, že ten nápad si zasloužil lepší zvuk a vůbec tak trochu víc všeho. Ale doufáme, že nový počin už bude to pravý vořechový.
Nahrávka „Nine Ways to Leave“ vyšla pod záštitou časopisu PAŘÁT. Jak toto rozhodnutí zpětně hodnotíš? Doporučil bys tuto cestu i jiným kapelám? Vím, že jsi ještě nebyl členem kapely, ale i tak si dovolím tuto otázku položit…:)
Máš pravdu, členem jsem ještě nebyl , ale s klukama jsem v delším kontaktu, protože pokusy zapojit se již dříve byly. Myslím, že rozhodnutí to bylo dobré, i když pro obě složky (jak kapelu tak pro Pařát) to bylo nové. Nikdo nevěděl, co od toho čekat a aby to opravdu fungovalo, chce to toho aktivně využít. Výhoda distribuce spolu s časákem je naprosto patrná. Těžko dostaneš muziku k tolika posluchačům. Každý, kdo si zine koupí, si CD prostě poslechne. Pro začínající nebo neznámou kapelu věc k nezaplacení. Ovšem, když to nepodpoříš dál a nemáš k tomu ještě trochu štěstí, tak to může dopadnout bez efektu. Myslím, že v tu dobu se ELYSIUM dostalo do širšího povědomí, ale upřímně se toho dalo využít asi lépe. Pokud jde o doporučení, tak pokud kapela bude spoléhat, že tento způsob jim zajistí vše bez práce, tak toho efektu určitě nedosáhne. Může to být slušný odrazový můstek, ale bez následného aktivního zapojení samotné kapely to vyšumí a efekt bude krátkodobý. Nicméně kapel, které by to chtělo využít. je spousta. Pro Pařát určitě není jednoduché vybrat si, kdo bude další.
Adis: Určitě je to dobrý způsob prezentace. Myslím, že pokud kapela dostane takovou možnost, tak je to určitě fajn. Je to reklama ve velkém počtu. Každá kapela by si zasloužila tu prvotní podporu.
Domníváš se, že je pro kapely stále určitým „vyznamenáním“, když se mohou prezentovat klasickými CD/LP nahrávkami? Jak nahlížíš na formace, které se dnes vydávají zcela opačnou cestou? Jaký vývoj předurčuješ klasickým nosičům?
Hele, já to mám prostě rád. Furt kupuju originální nosiče a baví mě ten pocit, když si CD (LP mi nic moc neříkají) rozbalím a projedu si booklet. V podstatě už to ani neposlouchám z toho nosiče, ale chci to mít doma. Myslím, že tohle nikdy úplně nevymizí. Stále v mém okolí je spousta „sběratelů“, kteří to mají podobně jako já. Myslím si, že klasické nosiče tak stále budou existovat přesně z tohoto důvodu. Kapely, které se rozhodly využít jinou cestu formou digitální podoby, chápu. Je to sice odlišný způsob prezentace, ale najít v dnešní době přehršle kapel vydavatele a peníze na fyzický nosič, to je někdy nadlidský úkol. Na druhou stranu je fakt, že dnešní dobou je těch možností víc. Např. crowdfunding, ale to je furt pro neznámé kapely těžko dosažitelný způsob na získaní peněz na vydání. Naše poslední EP také vyšlo pouze jako download, i když důvod byl hlavně dostat to rychle ven, abychom ukázali, že došlo k velkým změnám.
Přiznám se, že po realizaci „Nine Ways to Leave“ se mi ELYSIUM trochu ztratili z očí… Následně jsem zaregistroval, že ses postavil za mikrofon ty sám… S jakými úmysly jsi do ELYSIUM vlastně nastoupil?
No v podstatě já jsem už s ELYSIUM koketoval v době DESPISE. Absolvoval jsem pár zkoušek před nástupem Jirky, ale nechtěl jsem to dělat napůl a času se taky moc nedostávalo, tak jsem to dál už nedotáhl. Po rozpadu DESPISE jsem se na nějakou dobu úplně na aktivní působení vybodl. Když pak zavolal Adis, jestli bych to nechtěl zkusit, protože Jirka odchází, tak jsem po vyjasnění podmínek, za jakých jsem byl ochoten nastoupit, kývl na spolupráci. Prvotně jsem do toho asi šel s úmysly občas si zahrát živě a potkávat se s fajn lidmi, ale můžu říct, že oproti původnímu záměru jsem do toho zatažen čím dál tím víc. Mě hrozně baví živé vystupování a to bych asi řekl je největší motor v tomhle pokračovat. Bohužel čas má člověk jenom omezený a někdy je to složité to vše skloubit.
Dříve jsi působil u DESPISE, což byla kapela, která měla vždy určité ambice (alespoň tak jsem to vždy cítil). Jak je to ale u ELYSIUM? Něco mi říká, že v těch minulých obdobích se jednalo spíše o hraní „tak nějak pouze pro zábavu“… Souhlasíš? Máš stále dostatek motivace?
DESPISE pro mě byla úžasná část života a nikdy, když jsme začínali, by mě nenapadlo, že se dostaneme tak daleko. Jak píšeš, ambice tam vždy nějaké byly a také přispěly k tomu, kam až se to dotáhlo. ELYSIUM jsou trochu o něčem jiném. Je to možná víc koníček. V současné době jsou v kapele 3 členové ve věku kolem 40 s vlastními rodinami a je to pro ně v přehnaném významu útěk do jiného světa. Pro mě osobně je to neskutečný relax. Těch 35 minut na pódiu mě strašně nabíjí – u mě je to hlavně o tom. Nějaké ambice tam také jsou, ale jelikož každý z nás už v muzice působí dlouhou dobu, reálně tušíme, jak moc jsme schopný je naplnit. Je to furt koníček a máme ještě všichni spoustu aktivit kolem. Pokud se tomu člověk nevěnuje naplno, není ochoten hodně věcí obětovat a ještě k tomu mít trochu štěstí, tak je složité dostat se někam dál. Může to znít jako výmluva, ale zas nemá cenu si lhát. Myslím, že se snažíme tak, jak jsme jen schopni. S tím jde ruku v ruce i výše ambicí.
Přesně před rokem jste dali dohromady tři nové skladby, které jsou součástí EP „Chapter I: Beginning of the End“. Zkus je čtenářům trochu přiblížit. Jak moc se odlišují od starší tvorby ELYSIUM?
Myslím, že hodně. Po mém příchodu a hlavně po příchodu Petera Heteše (bubeník), se tvorba posunula do extrémnější podoby metalu. Furt zůstal osobitý rukopis Dušana, který skládá veškeré kytary, ale celkově se přitvrdilo. Můj projev je dost odlišný od Jirky, který dříve zpíval A co se týče bicích, tak celkově se zrychlilo – bicí mají více deathmetalový feeling. Hodně také přispělo k celkovému soundu i zapojení osmistrunných kytar. My se označujeme jako metal, protože není úplně definovatelné, co to vlastně je. Dalo by se říct, že z původního thrash/deathu se muzika posunula do deathu s corovými prvky. Asi nejlepší je pro čtenáře si EP poslechnout a udělat si názor. Čerpáme hodně z toho co posloucháme, ale to je tak pestrá směsice, že by se v tom prase vyznalo.
Jaká je situace u ELYSIUM v současné době? Je v dohlednu třeba i další řadové album? Jak často bude např. koncertovat?
V současné době je ELYSIUM ve stavu, že jsme se srovnali s odchodem druhého kytaristy a technicky vyřešili, jak hrát naživo. Každá taková změna trochu kapelu změní, ale s postupem času to hodnotíme spíše k lepšímu. Připravujeme novou grafickou podobu spolu s Deatherem. Připravujeme skladby na plnohodnotné CD, které snad bude kompletní někdy začátkem roku 2018. Mělo by to být koncepční CD. Také hodně teď lítáme kolem našeho festu Týnecký mazec, který je velice blízko. Je to již 11. ročník a vždy kolem toho je spousta práce a nervů. Furt nám to ale stojí za to. Co se týče koncertů, tak furt se tak nějak pohybujeme kolem 1 – 2 koncertů za měsíc, ale třeba letní sezóna je pro nás poměrně vytížená, protože v podstatě každý víkend hrajeme.
Je pro nové ELYSIUM podstatná nějaká image? Jakou důležitost dáváš textům? Jde ve tvém případě o soubor určitých pocitů, nebo hodláš ukrýt do řádků i nějaké to poselství?
Nevím, jestli bych to úplně nazval image, protože pod tím si spíše představím něco víc promyšleného, ale určitě si myslím, že způsob prezentace kapely je důležitý. Myslím, že ten kdo nás viděl naživo, tak jemu je asi patrné, jaká je naše image. Snažíme se o velkou živelnost koncertů a dát lidem něco víc než jenom hudbu. Doufám, že se nám to i daří. Občas to sice je se zraněním, ale když se kácí les, lítají třísky. Ovšem pokud se bavíme o nějakých např. stejných oblecích, nebo nějakému konkrétnímu „divadlu“, tak to nám úplně vlastní není. Textová stránka je nyní založena na koncepčním příběhu holčiny, která se dostala do koncentračního tábora a z toho co v tomto pekle zažívá. Já jsem poměrně impotentní v psaní textu, tak tuto část obstarává náš kamarád Pavouk, který má k této tématice blízko a hodně se o ni zajímá. I když je to divné z pohledu zpěváka, ale zas takovou důležitost textům nedávám. Můj názor je, že v tomto žánru tvoří zpěv spíše doprovodný nástroj než nositele velkých myšlenek. Neříkám mít texty úplné blbosti, ale nemám ambice měnit textovou stránkou svět. Mám svůj názor na spoustu věcí, ale ne zájem to prezentovat tímto způsobem.
Jak si myslíš, že by měla vypadat metalová nahrávka, aby namlsaného posluchače měla šanci alespoň trochu zaujmout? Je vůbec v té záplavě kapel možné, aby se člověk dokázal dostat k tomu nejzajímavějšímu?
Ajajaj, to je záludná otázka. Tisíc lidí, tisíc chutí. Ale osobně si myslím, že aby měla nahrávka, alespoň nějakou šanci, aby se s ní lidi zajímali, musí mít dobrý zvuk a z muziky musí vyzařovat něco víc. Otázka je, co je pro posluchače víc. Někdo chce progres a něco nového, co tu ještě nebylo, naopak někdo se vrací ke kořenům a hledá klasiky, nebo jim podobné kapely. Je pravda, že s přístupem internetu se tohle hodně změnilo. Z jedné strany je možné dostat se k velkému počtu interpretů, ale z druhé strany je toho tak moc, že se v tom člověk může ztrácet. Někdy přes to množství unikne člověku něco, co stojí za to a má potenciál. Já osobně se v tom často také ztrácím. Naštěstí mě lidi, kteří jsou na stejné vlně jako já, upozorní, nebo dají tip. Pak mám tendenci dát tomu více času. Nejednou se mi to vyplatilo. Dnes asi mají rychlejší start kapely, které zaujmou na první poslech. Problém může být, že muzika je o emocích a často i o atmosféře. Někdy jiné rozpoložení může objevit jiný rozměr a způsobit zájem.
Našel bys v současné době v Česku kapelu, která sice není úplně známá, třeba se jí i nedaří dostat do povědomí fans, ale i tak je ve tvých očích hodně vysoko?
No, já jsem s českou scénou dost na štíru. Drtivá většina toho co poslouchám, pochází ze zahraničí. Není to tak, že bych muzikou v Čechách pohrdal nebo něco podobného, ale prostě spíše se ve scéně pohybuji jako člen kapely než posluchač. Rád si poslechnu nahrávky kapel, které jsou spřízněné, nebo tam mám známé. Spíše než z nahrávek slyším české kapely na společných koncertech. Co si tak vzpomínám, tak za poslední dobu mě naživo zaujala cháska UNAFFECTED EVOLUTION z České Lípy a baví mě nové nahrávky THE.SWITCH a ESAZLESA. Všiml jsem si však, že v poslední době vzniklo hodně nových kapel (a spousta starých se vrátila ), ale bohužel asi nemám uspokojující odpověď na tvou otázku.
Máš obecně zmapovanou současnou metalovou scénu u nás? Je něco, s čím jsi trvale nespokojen? Jak na tom v Česku undergrondový metal vlastně je – představ si, že ti tuhle otázku položil člověk, který s tím vším nemá vůbec nic společného… 🙂
Na část této otázky už jsem odpověděl. Mám ji zmapovanou tak spíše povrchově, těžím spíš tak z dlouhého působení na scéně. A s čím jsem nespokojen? Hele, ani nevím. Je složité se k tomu nějak rozumně vyjádřit. Dnešní scéna je z mého pohledu založena na systému něco za něco, a pokud nemáš možnosti něco nabídnout, je to složité si zahrát a prosadit se. Asi by mě to víc trápilo, kdyby tam byly větší ambice, protože doby, kdy jsem tomu obětoval větší část mého času, už skončily. Nyní je to hlavně koníček a zábava. Český metalový underground je z mého pohledu na tom trochu rozpolceně. Spousta kapel, spousta koncertů a jenom omezený počet posluchačů, kteří jsou ovšem metalu hodně věrní. Výborné jméno ve světě má a měl český grind, a to je koneckonců vidět na úspěchu takových kapel jako SPASM a GUTALAX. S ostatními mi přijde, že je to horší. Oproti dřívějším časům se z něho stal větší byznys a je možná více intrikářský. Celkově, za těch 20 let, co ve větší nebo menší míře působím na scéně, se scéna přesunula z průzkumného amatérismu k profesionalitě, a možná k prospěchářství. Nechtěl bych, aby to znělo, že je špatný, ale prostě je jiný. Obecně jsem rád, že můžeme být její součástí a že v něm mám spousty známých, se kterými jsem leccos zažil. Takže asi tak.
Na závěr bych ti chtěl Alle poděkovat za fajn rozhovor a čtenářům bych jenom vzkázal – těšte se na novou muziku od ELYSIUM (www.elysium.cz) a přijďte se na nás podívat. My se vám na oplatku pokusíme předat energii a pocit, který z naší muziky máme my. První možnost je na námi pořádaném festivalu Týnecký mazec 15.7. (www.tyneckymazec.cz), tak doražte. Ještě jednou díky.
ALL