Hodně zajímavý split pro milovníky černého ambientu připravila undergroundová firma Tryzna productions. Skoro by se dalo říci, že pro své potřeby „přemluvila“ tři blackmetalové party (spíše by se hodilo použít slovo projekty) a dala jim úkol. Úkol spočívající ve vytvoření čistě ambientního splitka. Tahle zhýralá představa však rozhodně není na místě, protože z celého kompletu zcela zřetelně vyplývá snaha o koncepčním sjednocení. Tři subjekty zkrátka zakotvily pod jednou neprodyšnou celtou a pozornému posluchači naservírovaly pozoruhodný lektvar, ve kterém se snoubí žal, hrůza, smutek, ale třeba i radost.
Prvním zástupcem je formace KARPATHIA, která dle dostupných pramenů debutovala v roce 2009 s albem „Urheimat- Volanie havranov“a na „společném koláčku“ se představuje třemi kompozicemi, jenž pojímají ambient takřka hororovým způsobem. Při pozorném poslechu mi na mysl přistály vzpomínky související se sledováním kultovního hororu Evil Dead. Tento snímek totiž provází obdobný hudební glanc. Atmosféra made in husí kůže, všudepřítomná hrůza, děs, nepopsatelné pohyby ve tmě. KARPATHIA pojala svůj podíl neobyčejně poutavě a svým kolegům předhodila rukavici…
Ta byla sebrána projektem zvaným IGRIC, který ovšem nepokračuje v „bubákování“, ale velmi citlivě brnká na strunku romantiky. Čtyři kompozice zobrazují soubor ročních období, přičemž právě „jaro“ („After The Snow Passes Away – The Rebirth (Spring Equinox“) je jakýmsi pomyslným rozsvícením celé kolekce.
Naopak to zimní pozvolna přináší chmury, ovšem je třeba zmínit, že zima jako taková nemusí symbolizovat jen smrt a konec jedné cesty, ale také čistotu a nepopsatelný klid. Vždyť co muže být krásnějšího než pohled na zasněžené pláně, hlazené zlatými slunečními paprsky? Tuhle otázku nechám pro jistotu bez odpovědi… Každopádně i IGRIC si za svůj part zaslouží pochvalu…
Poslední dílky do mozaiky byly zaceleny projektem PERTERRICREPUS, jenž převzal štafetový kolík v rozpoložení zadumčivém. Nedlouho poté však stylovou elegičnost střídá vítězoslavná paráda plná vitality. Rozhodně však nečekejte gejzíry slovutných ód, PERTERRICREPUS se i v rámci možností drží komorního vyjádření a nikterak nepodráží pospolitost. Stačí si jen poslechnout naprosto omamnou píseň „Glory“, postavenou především na kouzlech klavíru, jež se snoubí se zvukem kostelních varhan. Uhrančivé a zároveň (pohansky) mrazivé…
Split „Elegies Of Endless Horizons“ je pozoruhodný hudební (rozostřený) obraz. Zároveň by mohl sloužit jako vzorový důkaz o záživnosti ambientu. Stačí se jen natáhnout na pohovku, zavřít oči a v klidu relaxovat. Pro mě osobně velké překvapení. A přitom stačí tak málo…!
ALL