Švýcarské trio ECHOLOT v průběhu končícího léta vydalo velmi zajímavou kolekci s názvem „Destrudo“, jež mohu směle doporučit všem milovníkům netradičního doommetalového pojetí. V něčem jsou ECHOLOT v jednoduchosti „běžní“, jindy naopak s radostí deklarují svůj pozitivní vztah i k jiným hudebním žánrům. Ostatně jejich bluesové kořeny odhalují, že se k metalové hudbě dostali tak trochu „z druhé strany“. Protože mě osobně deska baví, rozhodl jsem se, že v čase koronavirovém uskutečním tento rychlý rozhovor, ostatně neupozornit na počin „Destrudo“, to by byla věčná škoda (nicméně za pozornost rozhodně stojí i předchůdce „Volva“). Na mé otázky odpovídal bubeník Jonathan Schmidli.
Vítej u rozhovoru pro RumZine, byť v tomto nikterak radostném období. Jak moc těžké je dnes najít rovnováhu mezi skutečným životem hudebníka a současnou koronavirovou situací?
Na úvod ti děkuji, že jsi nás kontaktoval s ohledem na tento rozhovor. Tento rok se rozhodně liší od toho, na co jsme zvyklí. Jako všichni hudebníci, i my jsme měli velké problémy s hraním živých koncertů. Alespoň jsme mohli zkoušet, nahrávat a nakonec i vydat nové album. Mohlo to tedy být i horší. Musíme zkrátka vydržet!
Jak celá tato situace ovlivňuje kulturu právě ve Švýcarsku?
Zatím opravdu těžko říct. Vláda finančně podporuje různá místa i umělce, ale často to nestačí. Uvidíme, jak to bude vypadat třeba za rok.
Jak bys ECHOLOT běžnému posluchači představil? Našel bys nějaký důležitý krok, který jste museli učinit k tomu, aby vaše tvorba dostala ten správný základ?
Pocházíme ze švýcarské Bazileje. Začali jsme jako tříčlenná kapela zabývající se blues a progresivně laděným stoner rockem, ale postupně jsme dospěli až k doom metalu a post metalu. Naše zvukové výrazivo je formováno silnými kontrasty mezi hutností a atmosférou. Když jsme kapelu založili, tak pro mě osobně bylo největší výzvou si bezchybně zapamatovat a hrát komplikované písničky o délce cca patnáct minut. Nyní jsem rád, že tuto dovednost mám! Myslím, že přesně tohle je ten základ, alespoň tedy z mé strany.
Jak bys popsal nové album „Destrudo“ někomu, kdo ho ještě neměl možnost slyšet?
Cesta podél propastí lidstva. Výlet, kde jde ruku v ruce naděje a zoufalství. Hudebně můžete očekávat doom, progresivní a psychelický rock… a taky nějaký ten metal.
Zmínil bys nějaký silný moment, který je spojen s nahráváním aktuálního alba?
Tady to je poměrně jasné. Protože jsme kvůli uzavřeným hranicím nemohli jít do studia podle plánu, museli jsme s nahrávkou dosti improvizovat. Naštěstí jsme ale v našem rodném městě našli jedno pěkné místo. Jednalo se o takový koncertní sál s nádhernou akustikou. Náš zkušený nahrávací technik tam dokázal zřídit plně profesionální „vyskakovací studio“. Takže si myslím, že jsme situaci spojenou s lockdownem využili na maximum a nahráli úžasný materiál. Navíc v takto jedinečném prostředí.
Mám pocit, že nové album je rozhodně mnohem komplikovanější než jeho předchůdce. Když jste se posunuli k žánru doom/sludge, byli jste v daném období ovlivněni i jinými hudebními žánry?
Ovlivňují nás různé druhy hudebních žánrů. Od doomu až po folklórně inspirovaný psychedelic rock atd. A dokonce i některé emo věci. Je toho opravdu hodně.
U nového alba jste psali texty do již složené hudby? Nebo tomu bylo opačně? Jakou souvislost spatřuješ mezi texty a hudbou?
Většinou to bylo tak, že písně a texty rostly vedle sebe.
Na albu se nachází pouze tři kompozice, přičemž tou rozhodující je bezesporu poslední „Wind Up North“, končící orchestrálním intermezzem. V tomto ohledu je závěr opravdu hodně zvláštní a nečekaný. Jak jste k onomu finále vlastně dospěli?
Renato, náš baskytarista, vlastní nádherné hammondky, které jsme si také vzali s sebou do studia. Chtěli jsme, aby kompozice „Wind up North“ měla krásný a hladký konec, aby takto kolosálně končilo celé album. Renato toto outro složil a nahrál během našeho pobytu ve studiu.
V čem nejvíc se nové album zvukově liší?
Osobně vidím rozdíl v mixu a celkovém vyznění. Album zní profesionálněji a moderněji než předchozí album „Volva“. Přidání syntezátoru pak také přineslo jednu další vrstvu, prostřednictvím které dostal zvuk větší hloubku.
Obaly vašich nahrávek mají velmi osobitý styl. Kdo stojí za jejich zpracováním?
Na nejnovějším albu se nachází olejomalba Manuela Guldimanna, našeho velmi talentovaného umělce a přítele. Pro předchozí nahrávku jsme zakoupili mikroskopický obraz vodního brouka, který poté zpracoval kámoš Luca Piazzalonga, v podstatě další šikovný umělec a také náš tour manager.
Jak důležitá je pro vás spolupráce s Czar Of Crickets Productions?
Freddy z Czar of Crickets má úžasné kontakty s časopisy a blogy po celém světě. Pomáhá nám oslovovat spoustu lidí a získávat mezinárodní pozornost. To je pro nás důležité, protože si myslíme, že hudba, kterou vytváříme, je dobrá a hodně lidí by si ji mělo poslechnout.
Děkuji. Ještě mi ale pověz, jaké kapely z vašeho regionu považuješ skutečně za reprezentativní? Je z čeho vybírat?
Hudební scéna v Basileji je docela zajímavá. Existuje spousta dobrých místních kapel, ale také různé mezinárodně uznávané metalové kapely, jako jsou třeba ZEAL & ARDOR nebo SCHAMMASCH.
ALL