„….tak přece, když tě něco zlobí a štve, podívej se na měsíc, roztáhni ruce a pořádně si zařvi…AGHRRRRRR!!!!!!!!!! „ (z filmu Good Bye, Lenin!)
Už jste měli někdy chuť řvát a křičet při poslechu nějaké nahrávky? Nemusím mít doma ani zhasnuto, na nebi nemusí zářit jasný měsíc a přesto je debutová nahrávka německých DRAUTRAN jedním slovem excelentní! Bombastická! Strhující! Za poslední dva měsíce jsme sice chválili poměrně hodně nahrávek, čtenáři by nás dokonce mohli podezírat z toho, že se nám líbí kdejaká parta z Dolní Lhoty, ale zkrátka urodilo se! A v případě DRAUTRAN to platí dvojnásob.
Debutové album „Throne of the Depths“ připomíná zjevení, kometu na chladné noční obloze, jde zkrátka o explozi, která je napěchovaná tou nejkrásnější black metalovou polevou. Pokud bych si sám pro sebe kreslil šablonu blackové desky, vypadala by asi tak zhruba stejně jako „Throne of the Depths“. Jenže mezi sněním a provedením je dost velký rozdíl a jen ti praví mistři dokáží své myšlenky realizovat pomocí hudebních nástrojů. Skladby v podání DRAUTRAN jsou zbarveny spíše skandinávskou válečnou krví, ovšem germánský znamením je ve většině případů německá lyrika, která však překvapivě do celého konceptu znamenitě zapadá a sedí. Asi největší vliv na tvorbu německých nováčků měli BURZUM. Především zvukově je nahrávka podobně zastřená, zároveň však neobyčejně vyvážená. Z toho důvodu ještě více vynikají překrásné melodie, chladné kytarové riffy prostupují nesmírně vychytrale ozvučenými klávesami, jenž hudbu DRAUTRAN kulantně zastřešují. Třešničkou na dortu jsou pak časté prostupy akustické kytary. Kolekce je tak na jednu stranu brilantně zastřená a v protikladu zároveň citlivá, povznášející, melancholická…
„…klepání na pekelnou bránu…“
Nemohu si zkrátka pomoci, ale rozptyl nálad po celou dobu nahrávky je neskutečný! Téměř každá skladba vybízí k mrazení, případně husí kůži po celém těle. Dost dobře tedy nevím, který opus mám označit za svého favorita. Dokonce se mi i stalo, že jsem byl po poslechu alba smutný, a to z toho důvodu, že padesát minut uteklo jako voda. Tohle si mi stává opravdu velmi málo. Časté jsou spíše případy, kdy některé spolky své nosiče zbytečně natahují a přitom nemají tolik potřebných nápadů, aby podobnou časovou stopáž naplnili. Těžko říct, jak moc dlouho se DRAUTRAN na realizaci své první oficiální nahrávky připravovali. Když však vezmeme, že první kameny této družiny byly postaveny už v roce 1996 a jediné demo vyšlo o čtyři roky později, rázem získáváme důkaz o tom, proč je nahrávka tak promýšlená a do jisté míry i dokonalá (nechci zde rozebírat obsah slova „dokonalost“, ale DRAUTRAN se k této metě silně přiblížili).
„…hysterie z úpadku společnosti, strach ze tmy, pád na samé dno….“
Výsledek citátu: „takhle to hraje, když německá kapela zní seversky“, dopadl nad očekávání! Těch význačných argumentů jsem už uvedl několik, chybí však ještě jedna zmínka, a to o vokální složce. Ústřední postavou DRAUTRAN je pěvecký psychotik Blutaar, často úpící, ječící, křičící…zkrátka vše ve stylu Mr. Varga. Nicméně jeho parketou jsou i čisté recitační úryvky (ve dvou případech s pomocí ženského hlasu). Pozorný posluchač si všimne rovněž náznaku death metalového growlingu.
Zkrátka a dobře, album „Throne of the Depths“ je pro mě obrovským překvapením! Ze dne na den se zjevil přízrak! Pokud nějaký příznivec severského black metalu pod článek napíše, že se mu tato nahrávka nelíbí, nevěřím mu! Zde je zkratka VŠECHNO! Klaním se – padám na kolena – tleskám!
ALL
https://www.facebook.com/Drautran-40714085641/?fref=ts