Tuto recenzi jsem začínal snad stokrát. Zkrátka nějak se mi vytratilo úvodní „intro“, a tak jsem se rozhodl, že začnu zpříma a zostra. Album „And Mountains Openeth Eyes…“ je pro mě velkým zklamáním, rostoucím snad po každém dalším poslechu. Proto jsem se rozhodl, že toto CD, alespoň v poslední době, poslouchat nebudu (třeba v budoucnu změním názor). Zásadní problém však tkví přece jen v něčem úplně jiném. Předešlé album „Scripture of the Woods“ bylo rozevlátým vějířem ukrajinské přírody, při poslechu se až dech tajil. Srdce se rozbušilo, roztáhlo křídla a chtělo zemřít v hustých východní lesích. A „And Moutains Openeth Eyes…“ působí jako jarní obleva! Všude bahno, sračky a bordel. Převedeno do skutečných slov – novinkové album DRAGOBRATH je jedna velká omšelost a nuda. Skladby postrádají gradaci a v neposlední míře také kouzlo. Časová stopáž se rozeběhne a posluchač čeká… Kde nic tu nic. Žádný nápad, žádná invence, zkrátka nic zajímavého.
Sám sebe se tedy ptám, kde se vzalo po skvělém debutu tolik prázdnoty? Jedno vodítko bych měl, tak snad mě za něj nikdo kamenovat nebude. Jak asi dobře víte, DRAGOBRATH jsou člensky spřízněni s další významnou kapelou KRODA, lépe řečeno se jedná o druhý hudební projekt dvojice Eisenslav/Viterzgir, kterou zjevně baví hrát si s přezdívkami. Druhého jmenovaného tu najdete pod pseudonymem Synevir. Tohle všechno platilo ještě v době prvního alba. V současnosti tvoří DRAGOBRATH prakticky pouze Synevir (celý materiál složil a nahrál všechny nástroje), jen o vokální party se postaral nováček Tchugaister. A teď už k tomu hlubšímu konstatování. Mně osobně přijde, že v době vydání alba „Scripture of the Woods“, měl Synevir spoustu nepoužitého materiálu, jež dal posléze vzniknout velmi poutavé kolekci. Následovník je však pouhou rutinou a zbytečností. Největším mínusem je však až přílišná podobnost s „domovskou“ KRODOU. Logika samozřejmě říká, že stejná osoba je zkrátka stejná osoba, ovšem chyba lávky. Album „Scripture of the Woods“ mělo vlastní tvář a význačný punc osobitosti. Novinka však připomíná zatuchlý „krodovský“ šuplík. Zkrátka, co se nevešlo na poslední řadovku „Fimbulvinter“ (mimochodem, toto album mám skutečně v oblibě), to Synevir bez okolků přemístil k DRAGOBRATH. Velmi úsměvně působí např. úvodní skladba „By the Silvery Pathway“, jež je jakýmsi zmutovaným klonem krodovského tracku „The Beginning of Winter Night of Oskorei“! Fanoušek tedy může v klidu utratit peníze za „béčkovou“ verzi toho, co už jednou slyšel a v podstatě se nic nestane. DRAGOBRATH jsou o tři třídy horší KRODOU s anglickými texty, KRODOU s ne příliš povedeným zvukem, KRODOU s naprosto nezáživnými a nudnými skladbami.
Kdybych ve skrytu duše nevěřil v „podzemní“ kulturu, domníval bych se, že tento opus vznikl z pouhé vypočítavosti a komerce. Ale i na téhle myšlence možná něco bude. Stále totiž existuje velká většina fanatiků (patřím mezi ně), která zkrátka na originály nedá dopustit.
Pokud jste dočetli až jsem a máte zcela odlišný názor – může být. Nicméně hodnocení typu: „ no, není to až taková tragedie“, také neberu. Tohle je totiž evidentně nejslabší „dragobrath-krodovský“ materiál a raději se ani nechci pídit po dalších pochybných projektech, které má Synevir v záloze. Jedině, že by se věnoval úplně jinému hudebním žánru a o tom docela pochybuji. „And Mountains Openeth Eyes…“ je zkrátka nedovařený polotovar. Žádný náboj a překvapení, dokonce ani atmosféra! Pouhá nevýrazná „automobilová vůně“. Stačí otevřít okénko a je pryč….
ALL
http://dragobrath.musica.mustdie.ru/