Pokud jste ještě na R.U.M. zinu nikdy nenarazili na projekt DOOMED, posloužím na úvod malou představovačkou. Tento death doom metalový subjekt dal před třemi lety dohromady německý multiinstrumentalista Pierre Laube, jež zatoužil po návratu do devadesátých let a pouze s vlastním přičiněním (až na malé výjimky), vykonstruoval už tři řadová alba, přičemž aktuální opus „Our Ruin Silhouettes“ je vskutku nádhernou šňůrkou death-doomových elegií, které jakoby skutečně vypadly z košíku dávno zapomenutých časů, ovšem s tím rozdílem, že po zvukové stránce jasně deklarují svou příslušnost k soudobému zvuku. Pro Pierra je DOOMED absolutní uměleckou výpovědí. První notou počínaje a grafickým zpracováním jednotlivých konceptů konče. Další a poslední zajímavostí budiž i to, že se Pierre snaží své skladby představovat i při živých show, kde mu pochopitelně sekundují najatí parťáci. V tomto ohledu jsou tedy DOOMED v podstatě legitimní formací, ovšem s výjimkou tvůrčího a nahrávacího procesu. Proč tomu tak opravdu je? I tuhle otázku jsem s hlavním protagonistou náležitě rozebral…
Dobrý den, Pierre! Díky za tvůj čas! Jak se daří?
V současné době je vše v pohodě. Reakce na DOOMED stále fajn, odehráli jsme několik koncertů a hned další máme naplánované. Dále zkouším sérii několika nových skladeb, doufám, že všechno bude dobře fungovat Pomalu, ale jistě jsem taky začal pracovat na novém materiálu. Myslím si, že už brzy budu mít k dispozici hned několik ukázek, ve kterých bude obsaženo jaksi více destrukce a provokace, dá se říct, že v tomto ohledu je toho ve mně stále víc a víc a všechno tohle bych chtěl převést do své hudby. Možná, že si dám na chvíli pauzu od hladkých písničkových struktur. Kdo ví. Ve všech ohledech mám však na nový materiál stále spoustu času. Nyní se ovšem chystá vydání „Our Ruin Silhouettes“ na vinylu. Venku by měl být na konci roku pod Wretched Records (USA). Alespoň takový je plán.
Můžeš prozradit několik věcí o úplných začátcích DOOMED? Proč jsi vybral právě tento název?
Jak už jsem uvedl v některém z předchozích rozhovorů: Prostě se mi toto slovo líbilo. Je jím řečeno vše podstatné, navíc je dost v pohodě, že se jedná o jednoslabičné slovo. Jeho obsah vystihuje celkový můj koncept. A mé počátky s DOOMED? Po různých cestách do jiných žánrů ve mně vyvstaly tři věci: Za prvé, chtěl jsem se vrátil ke svým hudebním kořenům. Death metal a doom metal staré školy se spoustou klasických vibrací. Už jsem měl zkrátka dost všeho intel-lektuálního a progresivního, co jsem do té doby dělal. Za druhé: Mé pocity a moje názory se změnily. Za třetí: Chtěl jsem pracovat zcela samostatně a ve všech ohledech (kromě úkolů, které má v popisu práce label, což je tedy celková podpora, prodej, sledování recenzí, reakcí atd.). Dál jsem si uvědomil, že chci, aby má hudba byla opravdovým uměleckých dílem, v rychlosti i přístupu. Všechny tyto myšlenky mě pak zavedly přesně k tomu, abych založil tenhle „one-man doom death“. Když jsem si všechno sesumíroval, začal jsem pracovat na prvním albu DOOMED „The Ancient Path”. To byl i začátek myšlenkové koncepce, pokud jde o barvy z jakéhosi paralelního světa, ve kterém jsou vždycky přítomny určité charaktery osob. Jednou z nich je třeba postava Sun Easter. Ale je tam i řada jiných věcí, více ukotvených koncepčně. Není je těžké objevit. Samozřejmě, že jsem od žačátku vycházel z jasné představy, jak by to všechno mělo znít, jaké nástroje mám použít, jaké zvuky by se v mé hudbě měly objevovat. Dá se říct, že u toho všeho jsem i zůstal. Jen jsem nakonec nechal svoji náladu volně plynout. Takhle nějak se zrodil DOOMED. S tím, co jsem začal dělat, jsem se začal cítit velkou spokojenost, a to i na základě zpětné vazby, která mi napověděla, abych ve všem také dál pokračoval. To bylo na podzim roku 2011, což ani není tak dávno, co?
OK! Nyní už se zastavme u tvého posledního alba „Our Ruin Silhouettes“, které čítá sedm úžasných skladeb, jejichž atmosféra je naprosto uchvacující!
Děkuji ti! „Our Ruin Silhouettes“ je logickým krokem po albu „In My Own Abyssi“. Novinka je mnohem pestřejší, dynamičtější, více dbá důraz na samotný obsah a každá píseň má svůj vlastní charakter. To je pro mě stále důležité. Vždycky si to představuju tak, že každá z písní vypadá jako samostatný snímek a měla by vyprávět svůj vlastní příběh, měla by být zkrátka hodně výrazná. Nicméně, vše se odehrává v jednom světě, ve kterém se odráží mé vlastní já. Můj hněv jednoduše nepochází z nicoty, víš? Všechno co dělám, dělám stále a vědomě na úkor klasických konstrukcí. Zní to sice poněkud nehomogenně, ale DOOMED není jen o reprodukci samotné hudby. Album vás zavede na cestu, všichni se k ní mohou přihlásit a řádně se do všeho ponořit. Pokud tohle nechcete podstoupit, DOOMED vůbec neposlouchejte! Já se totiž za každou cenu snažím zachovávat styl typický právě pro DOOMED. Celkově se však nebojím ani určitých změn, ať už se to týká hudby či atrworku. Určitě se v budoucnu pokusím riskovat mnohem víc, zejména pokud jde o nadcházející materiál. Brzy to budete moci poznat!
Lze tvoji tvorbu ještě nějak konkrétněji klasifikovat? Jaké rozdíly spatřuješ mezi hudbou, kterou tvoříš nyní pro DOOMED a tou, které ses věnoval doposud? Jinak já sám cítím u DOOMED závan staré death/doomové školy, ale po zvukové stránce je znát, že nahrávky jsou v tomto ohledu rozhodně aktuální. Jak bys tedy atmosféru jednotlivých skladeb charakterizoval?
Moje písně jsou odlitky mých myšlenek a pocitů. Jak už jsem jednou řekl, vidím mé písně tak, jako malíř vidí své vlastní obrazy, přičemž každý z nich má jiný obsah toho, co chce vyvolat. Písně DOOMED jsou povětšinou hodně temné, někdy groteskní a agresivní, ale v některých částech mají v sobě něco svůdného a krásného. V mé hudbě lze pochopitelně vždycky najít i něco zlověstného, ovšem s celou řadou sladkých okamžiků, které se velmi rychle rozpouštějí a následně zbývá už jen hořkost! Jinak s tím old schoolem máš pochopitelně pravdu. Pomalý death metal se u mě potkává se surrealistickým uspořádáním a prvky funeralu. Tenhle základ je pak posypáván klasickými prvky romantismu a moderny. Všechno jakoby mělo strukturu malého orchestru, což lze i slyšet. Určitá vodítka lze najít v písních jako „The Ancient Path“ nebo na druhou stranu v pomalé „The Last Meal“. Další charakteristikou DOOMED je to, že velmi často pracuji pouze na konkrétních částech, které pak postupně skládám dohromady. Sám ani neumím vysvětlit, proč tomu tak je, nicméně nikdy jsem nebyl schopen vytvořit nějaký lepší „shluk něčeho“, jako to třeba umějí mistři z ESOTERIC. Na druhou stranu se však musím pochlubit, že mi docela dobře jde skládání oněch částí do sebe, jsem v tomto ohledu docela obratný. Vždy se snažím, aby jednotlivé části byly co nejvíce v kontrastu. Všechno, co je pak zcela dopředu předvídatelné, vylučuju. I proto má moje práce mnohem delší průběh, než je tomu např. u normálních kapel. Tam je styl skládání úplně jiný a vše se třeba odehrává na různých místech a za různých okolností. Aktivní vliv ostatních hudebníků, je tedy asi tím největším rozdílem. Tohle u DOOMED pochopitelně neexistuje (tedy s výjimkou hostujících muzikantů). Místo toho však mohu říct, že by lidé měli mou práci rozeznat mnohem snadněji. Ať už se tedy jedná o skladbu v klasickém nástrojovém složení, skladbu klavírovou či jen jakousi sbírku myšlenek, když na mě přijdou progresivní dny.
Všechny tvoje alba jsou zdobena zajímavými uměleckými obrazy. Obaly všech alb DOOMED na sebe volně navazují, alespoň to tedy tak vypadá…
Přesně tak! Koncept je jasně daný. DOOMED alba vyvstávají z jednotného místa. Opakující se barvy, siluety, zvuk, znaky atd.
Jak důležitá je pro tebe textová složka?
Texty jsou pro mě stále hodně důležité. Zejména na prvních dvou albech „The Ancient Path“ a „In My Own Abyss“ jsou texty sice minimalistické, ale je v nich spousta prostoru pro interpretaci. Postupem času jsem však začal čím dál tím víc promlouvat jazykem daleko jednoznačnějším, což je vidět i na „Our Ruin Silhouettes“, kde najdeš spoustu naprosto nezaměnitelných výrazů. Vlastně jde o slova, která v podstatě nelze ani nijak přímo interpretovat!
Jak už bylo řečeno, DOOMED je pouze tvým osobním projektem, ovšem přemýšlel jsi někdy o legitimním rozšíření sestavy? Má tvé individuální účinkování v DOOMED nějaké výhody?
Myslím, že mnozí rozeznali výhody už z toho, co jsem uvedl. Od samého počátku jsem si sám určil tempo tvůrčího procesu. Nemusím se nikoho na nic ptát, na nikoho nemusím čekat, nebo o čemkoliv diskutovat, nebo dokonce sbírat hlasy a o něčem hlasovat. Všechny své myšlenky můžu zcela upnout na zvuk přesně tak, jak to cítím a všechno udělat na sto procent podle svého. Stejně jako dřív, tak i teď se jedná o naprosto relaxační způsob práce. Všechno mám ve svých rukách. Jak po stránce hudby, tak vzhledu. Proto jsem si jist tím, že stálou sestavu rozšiřovat nebudu. DOOMED bude i nadále patřit pouze mně, ale určitě občas dojde na výpomoc vokalistů či ostatních hráčů. Kdybych ale otevřel DOOMED až příliš, všechno podstatné bych tím ztratil.
Mám tady teď tradiční otázku, čistě podzimní. Líbí se ti tahle část roku?
Ano, podzim se mi líbí. Někdy i dost voní a k doomu je to docela vhodné období. Navíc je ještě několik teplých dní, stromy jsou celé zlaté, listy červené a hlavně nikde není žádný zatracený sníh! Od začátku zimy bývám totálně naštvaný! Tohle je zbytečný a nesmyslný čas. Problémy s autem, trvá celé hodiny, než si člověk nasadí a sundá oblečení, zatracené bakterie létají vzduchem (mám doslova patologický strach z nákazy) a všechno je strašně vyčerpávající! Nejprve se člověk zpotí, pak mu je zima … sakra, samá překážka! Sám sobě se nedivím, že pak po létě doslova toužím! Jaro a léto, to jsou moje oblíbená roční období. Дед Мороз (Santa Klausi) – opravdu nejsi můj přítel! 🙂
Které nahrávky z ranku doom metalu, považuješ za ty úplně nejkrásnější? Znáš kupříkladu nějaké kapely od nás z Česka?
Pro mě jsou nejkrásnějšími deskami „The Silent Enigma“ od ANATHEMY, „As The Flower Withers” od MY DYING BRIDE, všechny „kapitoly“ kapely COLOSSEUM a nepřekonatelné album „From These Wounds“ od FUNERAL. Zapomenout ovšem nemohu ani na „Cherno“ od KYPCK. Samozřejmě, bylo by toho mnohem víc, ale tyhle alba jsou pro mě ty největší šlehy. Jinak z Česka znám pouze SOMNUS AETERNUS (jsou také pod Solitude Productions) a jde rozhodně o super věc, ale hej, rád bych se od nich dočkal už něčeho dalšího.
Jak nahlížíš na nahrávky starých německých doom metal kapel? Co soudíš o kariérách formací jako jsou PYOGENESIS, CREMATORY, SLEEPING GODS atd.?
Ne, tyhle nahrávky raději ne. Kapely, které zmiňuješ jsem nikdy nemusel. Jejich kariéry? CREMATORY, například, hm, no… je to asi otázka vkusu. Co se týče Německa, tak mám radost spíše ze starého thrashe. Vždycky se mi líbili KREATOR a PROTECTOR, následně pak deathmetalové formace ve stylu úžasných MORGOTH. Nedávno jsem je viděl po boku BOLT THROWER, se kterými vyrazili na společné tour. Bylo to opravdu vražedný!
Musím se přiznat, že mám rád i německý darkwave/gothic žánr. Tímto se chci zeptat, jestli ti něco říkájí jména DIARY OF DREAMS, DIORAMA či BLUTENGEL?
Tady musím přiznat, že jsem malinko vedle. Byly sice časy, kdy jsem poslouchal DAS ICH, GOETHES ERBEN a další šílené věci jako LAIBACH nebo APHEX TWIN, ale ve skutečnosti to není můj směr. Vím jen o těch nejstarších jménech, ale tuhle hudbu v podstatě vůbec neposlouchám.
Jak nahlížíš na dnešní undergroundovou scénu v rámci metalu?
No, jsem rád, že ještě nějaký underground funguje. Myslím to hlavně ve smyslu nezávislosti a způsobu práce. Underground tvoří lidé, kteří dělají přesně to, co chtějí. Ne to, co chce ten zatracenej hudební průmysl. Ti lidé, kteří si nenechají nic diktovat, tak v zásadě tvoří ten underground. Od těchto lidí pak vycházejí hodně dobré věci, čili s tím, jak to funguje, můžeme být spokojeni, i když i zde se najde hodně stupidních věcí. Např. když někdo nechá vylisovat 30 kusů desky s nejhorším zvukem všech dob, a pak ten dotyčný ještě řekne, že by jeho hudbu vlastně neměl nikdo slyšet, protože přesně takhle je to „true“. Ale samozřejmě, každý má možnost si dělat věci tak, jak sám chce. Pro mě je však underground spojen s nezávislostí, ne s tím, abych něco skrýval.
Moc ti děkuju za tvůj čas. Měj se skvěle a pokud máš ještě nějaké vzkazy pro naše čtenáře, sem s nimi…
Děkuju ti za tvé dotazy! Zůstaňte na příjmu a určitě přijďte na jeden z našich koncertů. Čtvrté album určitě bude, ale jeho načasování zatím nechávám otevřené. Jedu dál, tvořím, tak uvidíme, i když předpovědět budoucnost nedokážu. Doufám, že všechno půjde dobře. To je pro tuto chvíli ode mě vše! Opatrujte se!
ALL