Českou doom metalovou legendou jsou bezesporu DISSOLVING OF PRODIGY, kteří brázdí česká a moravská podia nějaký ten pátek. Dobře si pamatuji jak jsem jako mladý bažant hltal kousky ze „Step To The Grave“ nebo z „Echoes Of My Sadness“… Čas letěl dál a po vrcholném díle „Time Ruins Also Beauty“ se po kapele slehla zem. Zdálo se, že soubor je už historií, jenže právě v tomto roce Crystal prod. vydávají kapele novinku „Loučení se světem pozemským“ a tak DISSOLVING OF PRODIGY mohou psát další kapitolu své knihy plné bolesti a zármutku…Na vše podstatné odpovídal velmi sympatický človíček Réňa (kytara, zpěv).

Nejprve tě Réňo zdravím a hned na okraj se zeptám jaká právě panuje u D.O.P. atmosféra po vydání pro mne výtečného alba „Loučení se světem pozemským“?
Taky tě zdravím a díky za kompliment. Atmosféra v D.O.P. je dobrá, ale zároveň panuje malá nervozita, protože odstup od předešlého alba je hodně velký.

Než rozebereme Vaši novinku , chtěl bych začít malinko historií, jestli dovolíš…Jak ty vzpomínáš na časy BIGOTRY a následně vzniknuvší D.O.P. a hlavně nahrávku „Echoes Of My Sadness?Mám pocit, že z původní sestavy jste zbyli už jen dva, že?
Teď jsi mi vyrazil dech. Čekal jsem, že budu muset ze sebe chrlit ten nezáživný vodopád jmen, názvů a letopočtů, ale taky tady to se mi jeví jako takové okno do hlubin študákovy duše. Máš pravdu, zbyli jsme jen já a Richard. Jak říká moje žena: „jak dva teplí bratři“. Byli jsme tehdy mladí, hloupí a krásní. Teda až na mne, protože já začínám být krásný až teď. Totiž to co mi vždy ubývalo na hlavě, teprve nyní mohu kompenzovat tím, co mi roste na bradě. Vzpomínky na toto období mě naplňují štěstím a špetkou nostalgie.

Na scéně se pohybuješ už velice dlouho, mohl bys popsat v čem spatřuješ rozdíly mezi dnešní dobou a minulostí?
Především v tom, že dnes je určitě těžší prosadit se. My jsme měli kliku. Po komančských represích byl po metalu hlad. Kapel nebylo tolik a my jsme byli jedni z prvních, kteří hráli DOOM. Vznikající vydavatelství byla plná optimismu. Ochotna vydat takřka cokoli. Vlastně ne tak docela, protože když Hadge přišel na jistou firmu s demem BIGOTRY, bylo mu řečeno, že to nevydají, protože je na obalu málo krve a je to takové moc pomalé. …takže cokoliv co bylo svižnější a mělo alespoň brutální obal. Dnes jsou kapel kvanta, ale počet firem tolik nestoupl. Je to přirozené, ale nemyslím, že je to vždy ku prospěchu celkové úrovně undergroundu. Někdy mám obavy, jestli toto slovo ještě někomu něco říká.

Po Echoes…přišly na řadu nahrávky „Lamentations Of Innocents “ a „Time Ruins Also Beauty“. Jak je z odstupem času hodnotíš?
Když se na to dívám z odstupem času, musím uznat, že „Lamentations…“ za „Echoes…“ kapku zaostává.Myslím, že skladby na „Lamentions…“jsou horší. Měli jsme je odít do jiného hávu. Naproti tomu „Time Ruins Also Beauty“ je pro mne nedotknutelný kult.

Mám pocit, že v této době jste byli (společně s HYPNOTIC SCENERY a LOVE HISTORY) hodně rozjetou a váženou kapelou a poté se po vás slehla zem? Nemrzí tě, že jste trochu propásli šanci se výrazněji prosadit např. v zahraničí?
Jak se říká: tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne! Ten náš džbán byl však plný něčeho lepšejšího. No a jednou jsme místo domů šli s nástrojema do knajpy a osud už toho měl plnou řiť. Takový je život. Co jednoho mrzí, jiného potěší.

Hm, tak takovou upřímnost jsem opravdu nečekal…Réňo, pojďme trochu jinam. Co ty a politika? Byl jsi volit? Jsi spokojen s výsledky voleb? Co myslíš, jaká budoucnost čeká na naší malinkou zemičku?
U minulých voleb jsem byl. Na letošní jsem se dlouho připravoval, ale ráno jsem se probudil a měl hrozného sušáka. Abych se zbavil výčitek svědomí, udělal jsem v kapele průzkum a zjistil, že na rozdíl ode mne /mírně do leva/ je Vajco mírně do prava. Nakonec jsme zjistili, že jsme ve vládě oba, ale co z toho vzejde ? To ti neřeknu. Podle mne by to chtělo kapku se nechat inspirovat středověkem.

Ve svých textech si často ovlivňován minulostí, dokázal by sis představit, že žiješ řekněme ve 12-13 století? Měnil bys minulost za současnost?
Tož by byla bomba. Údajně totiž jeden z mých předků byl jedním z předních vojevůdců Mazovska, další kastelán Krakowa. Akorát by mi chyběla elektřina. Zapnul bych na hradbách mého hradu aparát, svolal poddané a ti by museli třepat hlavama jak zběsilí. Stejně bych o své panství brzy přišel kvůli textům. V té době staroslovanský kult zrovna neletěl. Tak to já bych raději tuto dobu vyměnil za rok 632. U Wogastisburgu bych si určitě přišel na své.

OK. A teď taková zvláštní otázka…existuje něco z čeho máš (nebo bys měl) opravdu strach?
Děsí mě budoucnost.

Tak to myslím nejen tebe, máš žel pravdu…A teď již opět k hudbě. V nové a dle mne silné sestavě jste natočili CD „Loučení…“Můžeš album čtenářům trošku představit? Jaké skladby jsou tvými největšími favority a proč?
V sestavě po natáčení došlo k další změně. Filipa nahradil Láďa Prokeš z OXIDE OF CHROME OPAQUE. Takže sestava v D.O.P. je následující:Reňa-zpěv, kytara, Richard- kytara, Láďa- basa, „Klavír“-klávesy, „Vajco“-bicí. „Loučení…“ obsahuje jedenáct kousků /49:05/ nesoucích se v duchu doom metalu a staroslovanského kultu s českými texty. Řekl bych, že je mnohem pestřejší než předešlá alba. Jsou jak pomalé věci, tak svižnější. Těžko bych vyzdvihoval nějakou z nich, každá má pro mne své kouzlo. Např. „Stará země“ – její text je asi nejlepší co jsem kdy napsal. „Mohylové hroby“ – nejtvrdší. „Rujana“ -nejvíce odráží starého ducha. „Dívčí válka“ -má nejvýraznější melodickou linku atd.

Nahrávali jste ve studiu Citron a mě upřímně dostal zvuk CD. Opravdu dlouho jsem od naší doom kapely neslyšel takový „křišťál“. Jak ty si se zvukovou stránkou alba spokojen? Prozraď nějaké pikantnosti z natáčení…
Jsem rád, že jsi ten křišťál ocenil. Nechtěli jsme desku stavět příliš na efektech, ale na tom křišťálu. Finančně to bylo také nákladnější a jsme Daliborovi nesmírně vděčni za to, že nám umožnil jít právě do Citronu. Myslím si, muzikant si vždy na svém výtvoru něco najde, ví, že jde udělat vše ještě lépe. Jediný kdo je oprávněn soudit je fanoušek. Pikantní bylo celé natáčení. Ubytování parádní, televize pomalu aj na hajzlu, sedačka taková, že jsem težce uvažoval, že ji vyměním za tu mojí, co mám v obýváku. Akorád těch marmelád a jogurt nemuselo být tolik. Každý den po natáčení „výrobní porada“…z jedné se Richardovi nechtělo odcházet po svojich. Vajco ten mě furt přesvědčoval, že jsem bůh a když jsem raz vylezl v trenkách „velký šéf“, tak si mne ani nevšim. Chtěl jsem ať můj zpěv zní živelně a tak jsem do mikrofonu řval, až mi oči lezly z důlků a druhý den jsem mluvil jak puberťák. Taky jsme se párkrát rafli,ale to je asi normální, když se musí člověk s chlastem haltovat. No a nadržení jsme byli, hamba mluvit. Už jsme uvažovali o nějakém tom eskortu. Když nám Richard poslední den řekl: čemu jste to neřekli. Mám známého, který v tom podniká. Tak ti jsme si o něm mysleli své.

Vyčerpávající…Ještě abych se vrátil k sestavě D.O.P…kapelu provázela velice častá výměna stráží. Mohl bys prozradit proč např. odešel dřívější vokalista Michal Blejchář a basák Hadge?
Hadge přišel do D.O.P. z DISFIGURED CORPSE. Vždy bylo jeho snem obnovit D.C. v původní sestavě. Což se mu nakonec podařilo. Navíc „Time Ruins Also Beauty“ už bylo svou pomalostí pro něj hůře stravitelné. O odchodu už uvažoval během natáčení. Pichločův odchod mám na svědomí já. Někdy jsem opravdu hrozný urpuťák. Seběhlo se to zhruba tak: už přesně nevím, jestli jsem na zkoušku přišel s novou skladbou, nebo jsme dělali housle, protože Markéta byla u nás pár měsíců. Jisté je, že Pichloč přijel z Orlové na zkoušku do Ostravy a díky mé urputnosti si do mikrofonu ani nebéknul. Cestou ze zkoušky mu hlavou bleska otázka „na co vlastně ty zkoušky jezdím?“ A pak už bylo marné veškeré přemlouvání a věř mi, že jsem ho otravoval několik let. Hrozně mne to mrzí.

Pojďme zpět k Vašemu CD.Dle mne výborným tahem je příklon k českým textům. Proč jste se tak rozhodli?
Odpověď je jednoduchá: mé angličtinářské záchvaty končí zhruba u páté lekce. A taky mi dost vadilo, že mě kolikrát stálo hodně úsilí najít kvalitní rým či slovní obrat a po překladu to vešlo v niveč.

Album si zachovalo typického ducha D.O.P., ale přece jen došlo k několika změnám. Kompozice již nejsou tak dlouhé, zato (alespoň na mne) působí velice melodickým dojmem. Jaký je Tvůj pohled?
Už v rozhovorech k „Time…“ /např. pro SPARK/ jsem tvrdil, že další deska bude kapku odlišná, ale že převratných změn se od nás asi jen sotva někdo dočká. Některé skladby vznikaly těsně po natočení „Time…“. Jejich délka je z části ovlivněna už ne tak extrémní pomalostí a melodičnost vyplývá z textového zaměření. Kdyby si ALEŠ BOROVAN přečetl ten rozhovor, mohl by si odpustit alespoň ty KYDY , o tom jak je to s naším slovanstvím. Rád bych mu ukázal moji knihovnu, kterou jsem začal sestavovat dávno před „Time…“

CD je doslova propleteno depresí a smutkem (jen melodie písně „První lekce radosti“ je docela provokativně veselá).Jsi Ty osobně veselý nebo spíše smutný člověk? Korespondují texty s Tvým životním postojem a stylem?
Hodně záleží na prostředí v jakém se zrovna nacházím. Každopádně mám rád veselou společnost a z hloubi duše nenávidím stres. Můj problém je v tom, že až nezdravě často hodnotím své skutky. Člověk by neměl hodnotit sám sebe, ale právě toto se slučuje s mou mentalitou. Snažím se být spravedlivým člověkem. Obdivně shlížím k pohanské myšlence z vikingské eddy: „Zajde majetek, zemřou přátelé, ty sám zemřeš. Vím jedno jen, co věčně trvá: po mrtvém pověst“. „První lekce radosti“ je skladbou, která má tu depresivní atmosféru desky trošku odlehčit.

Ještě k těm textů…na CD mne velice zaujal text písně „Hořící mosty“. Mohl bys prosím nastínit o čem pojednává?
Ten text pojednává o slušnosti, o přátelství, o ochotě pomoci v nouzi a o pomstě, která by měla následovat po jejich zneužití. Pro člověka, který se drží určitých zásad není pomsta nic přirozeného. To však neznamená, že by ji nebyl schopen. Častěji však marně hledá způsob a jen se zoufale obrňuje nedůvěrou a stává se lhostejným.

Řítíme se pomalu do finiše…mohl bys prosím prozradit jaké zaměstnání a záliby mají členové D.O.P.? Jestli to tedy není tajemství…
No s prací to není na severu Moravy žádná sláva, takže tě určitě nepřekvapí, že momentálně makáme jen dva. Já na vysokých pecích jsem díky civilce „povýšil“ z dispečinku na zavážení zásobníků a Vajco dělá v rodinné pekárně. Největším naším koníčkem je samozřejmě muzika, dále fotbal, hokej a podobné kratochvíle jako sex, alkohol a historie.

Co si Réňo myslíš o fanzinech? Čteš Je? Myslíš, že splňují svůj účel? Setkal si se někdy s nějakou velice negativní zkušeností, která by stála za zmínku?
Fanziny rozhodně svůj účel plní ! Především suplují nedostatek prostoru určené pro rozhovory s českými a slovenskými kapelami v magazínech. Fanziny jsou jednou z mála věcí, které mi připomínají, že UNDERGROUND existuje. Všechny čtu zásadně celé na rozdíl již od zmiňovaných magazínů. Jedinou negativní zkušenost jsem měl se svým fanzinem. Domluvil jsem se s pár klukama, že budeme dělat VELES´zin. Napsal jsem několik desítek recenzí, udělal rozhovory /např. BONE ORCHARD, CATASEXUAL URGE MOTIVATION atd./ a na vše zůstal sám. Chtěl jsem aby to vycházelo pravidelně, ale to prostě není v silách jednotlivce a tak jsem to zabalil. Navíc jak vidím ty fronty na poštách tak se hned ve dveřích otáčím. Aspoň jsem okusil, co to obnáší. S internetem je to určitě půl bídy. Až ho budu mít, asi to zkusím znovu, protože pořád mi to chybí něco jako je /nebo byl/ MORTICIA NUMSKULL´zine a rád bych dal průchod svým dřívějším plánům.

A na závěr bys mohl prozradit plány, které chystají D.O.P… Co ty osobně by sis přál?
V první řadě musíme sehnat dobrého managera. Kdyby měl někdo zájem, ať mě kontaktuje na mobil 0605/ 713 786. Doufám, že nynější sestava je nesmrtelná, stejně jako fanoušci a Crystal production.

Velice Ti za R.U.M. zine děkuji za rozhovor, doufám, že tě mé otázky nenudili a doufám, že se za sbrzy setkáme ! (už se těším se až si Vás opět vychutnám na živo) BYE !!!
Taky díky a ujišťuji tě, že tvé otázky na rozdíl od mých odpovědí byly smysluplné, trefné jako výstřel z pušky. Mnoho zdaru a snad dáme spolu nějaké pivko. REŇA.

Aleš