Chtělo by se říci, kdo nezná Pitevní stůl, jakoby ani nežil. Japonská legendární kapela patří mezi letité projekty industriální hudby. Ichiro Tsuji diriguje pevnou rukou a nahrávací/vydavatelská potence mu není vůbec cizí. Nemálo nahrávek bylo realizováno v průběhu let jak na vlastní značce UPD, tak i všemožně jinde.
DISSECTING TABLE – Early Studio Works 1986/87 (CD- 2008, Steinklang-International)
To, co se neujalo, přichází na řadu v letech posledních. Kvanta CD-R poskytují představu o málem každém prdu, který se uskutečnil. V rámci archivního smejčení vyšel i tento sběr ze zhruba poloviny osmdesátých let. Velkoformátový obal/plakát, složený do menší á-pětky, představuje nervní červení a dráždivou lila pojaté výjevy ze studia. Na první pohled počítačově zmanipulované obrázky připomenou chaos moderního města, ale po bližším ohledání si všimnete kytary, mixpultu, hromádky CD, racku s efekty, kabelů, ale třeba i počítače.
Zvukový materiál pochází z různých studií. Prvních šest songů bylo pořízeno 1986 živě v Antiknock, zbývající pětice nahrána a smíchána 1987 v Academy Apollo. Dvě návštěvy, dva rozdílné přístupy.
„Human Rights“ (1) je nejen nejdelší skladbou sbírky, ale vlastně i dobrým úvodem a určující podstatou. Kombinace hlasu, jednoduchých rytmů dosahujících maximálních hypnotizujících účinků, to vše podpořené doprovodnými industriálními zvuky. Rozmazávání do falešna, zpomalované zvířecké násilí (hudební!). „Accomplishment“ (2) je svižnou jízdou při dodržení nezbytného základu. Podobná jednoduchost je v „Silent Violence“ (3) pře(d)vedena až k primitivnosti. Nejprve je posluchač terorizován nepříjemnými skřípoty, aby byl dobit kombinací přehledných rytmů a nelidského ryku. „Camouflage“ (4) je neurotickým maršem s ještě vzteklejším velitelem udávající temto, schopné udolat i ostřílené mazáky. „I Get My Slogan“ (5) vytáčí základní rytmický vzorec až k neukočírovatelné psychedelii, samozřejmě při neustoupení z útočnosti. Klidný začátek „Rotation Of The Conflict“ (6) trvá opravdu jen chvilinku. Poté se rozehraje syrová industriální muzika bez příkras. Chcete-li někomu představit oč v tého hudbě (ano, hudbě!) jde, nemáte snad ani lepší možnost. Podívám-li se na Antiknock část zpětně ještě jednou, takhle nějak vypadá pravěk neo-folku, militantního industriálu, apod. aniž by těmito byl, což mi nesmírně vyhovuje. Nejde o propagandu, jde o zvuk!
O rok později už se nejelo ‚z oleje‘, ale zřejmě se vrstvilo do stop, byť je podstata stejná. Syntetická basa z automatického bubeníka jako určující podklad, pár svištících a vrčících zvuků nabízí „Answer“ (7). Nedělejte si ovšem iluze, že by to mohlo být vše. Nehorázný řev s upřímnou výpovědí, po které je nutno pátrat nebo se domýšlet. V tvorbě Dissecting Table jsou pasáže, které, kdyby stály samostatně, byly by vlastně přihlouplou, místy až popovou elektronikou, ovšem co z nich dělá industriální mašinérii, jsou kovové a zkreslené zvuky a jistá nepřesnost a neučesanost. Práve takové jsou „Illusion“ (8), „Dissect“ (9), „Clear Up All“ (10), málem sesterské písně. Správný vzorec, hraničící s rukopisem byl nalezen, proč tedy nestvořit pár písní. Umělé rytmy zvuky „Control Matter“ (11) jsou bez ostychu drceny těmi industriálními. Přesná kombinace slévající se v jedinečný celek.
Připadají vám GODFLESH moc čistí, „Neubauteni“ jaksi intelektuální, metalová muzika sterilní? Zkuste Dissecting Table a nebude-li to ono, klidně si odplivněte. Oni na vás taky!
DISSECTING TABLE – Zettaizetsumei (CD-R-2006, MNDR)
…a nyní je čas vytasit se s jednou relativně novější nahrávkou. V omezeném vydání 75 kusů vyšel u německého labelu na inkoustovce potištěný vypalovák, bez obalu klasického ražení. Je však vložen do kožené, snýtované kapsy, komplet zastrčen v ustřižené papírové poštovní obálce, polepené z každé strany papíry s informacemi a obrázky v černobílém provedení.
Cédo od počátku zurčí a cvrčí našponovanou elektronikou. Ostré pulsy s dozvukem se zhmotní a jsou prostoupeny šílenou rytmikou až za polovinou „Punishment Tomorrow“ (1). Jde o krátkou chvilku, takže trápení posluchače i efektů bude pokračovat. „Innocent Man“ (2) se dá popsat čímsi mezi zaseknutým techno hardcore a harsh noise. Z prvního však chybí rytmus, z druhého dynamika. Utrpení středních frekvencí, dá upomenout například na Junko vřískající v Hijokaidan. „Eternal Soul“ (3) skrytě předvádí hlas přes tranzistorák zaroubovaný do ztřeštěné elektronického proudu. Ani si nevšimnete vtírajícího se rytmu, jež po chvíli vystoupí z totálního rachotu, zatančí ovšem jeho Casio stupidita je záhy přerýta řevem a pulsujícím tepem laserového svištění. Rozporuplné střídání skladby je zakončeno tím čím bylo započato. Nepříjemnou elektronikou. Nepřístupnost k poslechu je v nejkratší skladbě s nejdelším názvem „Don’t Do Anyzthing, Don’t Even Breath“ (4) provedena do mrtva opakovaným pípáním. Jestli vydržíte předchozí konání Ichiro Tsuji recenzované desky, poslední track Vás zaručeně odbachne k týdennímu posluchačskému nechutenství.
RadeK.K.