Nenechejte se mýlit názvem kapely, ani po čertech vyvedeným obalem. Nejedná se o jihoamerický black metal, byť kozlů, zmaru, utrpení a výjevů zla je na dobových rytinách jako máku.Japonská šestičlenná úderka (ano zdvojené jsou nejen kytary ale i zpěvy – vysoký a nízký) valí svižný, úderný, skočný, hardcorem načichlý metal. Trochu deatho, mírně thrasho, každopádně tvrdý jaxviň. A když ztěžkne, zdá se Vám, že více neunesete. Už v úvodníku Tempter (1) jsou akordy proklatě nízko. Na hrbu pytel cementu, v rukách tašky s měsíčním nákupem a nohy zalité v olovu. Tfujteufel!

Když se chlapci odlepí od země peláší jako o život (2,3,4), zdá se, že to v podobném duchu dofrkají až do konce. Ne, ne, hned v následující Fusion (5) Vás pohoupají, naloží pár klád, abyste se nemohli ani pohnout a zase utíkají (6). Kytaristé hrají jako by to bylo naposledy, zpěváci se poctivě a pravidelně střídají. Všichni upřímně tlačí na pilu. Nic co bych už neslyšel, ale ukecali mě. Celek se nezvrhne do metalových trr-trr klišé, zachovává si poslouchatelný poměr nářezu, dravosti a nekompromisnosti.

RadeK.K