Hudba je fantazie – tak jsem končil recenzi čtvrté desky „Magnetik“. V případě projektu DIE ALTEN MASCHINEN, jež je zároveň jakousi virtuální kapelou, je opět ústředním elektronickým mozkem Moimir Papalescu. U D.A.M. nezbývá na fantazii mnoho času. Jde tu o roboty – čímž je vše je naznačeno (vynikající obal s nádhernými obrázky), podpořeno (stylizovaná vizáž kapely), koncepce alba i hudba samotná. Nelze styl pojmenovat lépe než novotvarem robopop. Snad ještě tak zkusit variovat na moleculdisco, sythetron, technatom, futurdance, apod. Roboti tu byli ještě před pojmenováním Karlem Čapkem, tak jako jiné světy a nám neznámé formy života. Protože ve světě lidském vnímáme muže, ženu, dítě a vztahy mezi nimi, samozřejmě si totéž podvědomě promítáme i na platformu strojů. Dovolím si tvrdít, že když byly tupé elektronické nástroje schopny promlouvat u KRAFTWERK nebo Pan(a)Sonic, pak je tu správný čas na jejich vášnivého sběratele M.P. Soužitím s nimi přišel na systém ovládání, čímž si vysvětluji řadu projektů.
Aktuálně je to opravdu pop! Zpěv, jež předvádí Gerald Casale z DEVO, posouvá hudebně směrované eskapády syntezátorů, filtrů, zvukových modulů a jen šéf ví čeho ještě, ke skutečnému populáru. Hned na úvod desky a kompozice Future Perfect (1) máte jedinečnou možnost načisto vyslechnout o čem jsou staré mašiny. Trochu zašumělý zvuk, kmitočet od zdi ke zdi, nečistota elektrického napětí. Dead Man Walking (2) od Bowieho sedí na desce jako prdel na hrnci, pardon pasuje jako konektor do zásuvky.
Kratičký odklon industriálními samply proběhne ve „Wir Sind Maschinen“ (4) Elvis Presley nebyl ufon, jak bylo řečeno v M.I.B., protože kdo vyslechne „This Toy“ (6), musí uznat, .že byl robot. A odkud čerpal rokenrol je tím pádem bez debat. Za předělovou skladbou plnohodnotného formátu „Robot Workshop“ (7) se nalézá hitovka o lásce a nenávisti „Heart Of Tin“ (8). Vyznání o víře ve staré stroje nemůže být podána lépe. Náznak EBM „Lens Blank“ (9) s přehledem bortí nepostradatelný Peter Van Krbetz. „I’m In Love With Sigourney“ (10) by klidně slušela OMD popř. TEARS FOR FEARS. Takhle silná melodie nemohla být stvořen nikým jiným než tectnickým organizmem. Pim – pam pam, pim pam-pam – „Apparatus“ (11). „Medical Electro Rock And Roll“ (12) už nesmrdí robožským Elvisem, ale elektrokenrolem.
Jak řekl CybeRadeK.K. Přehledné synťákové klouzáky a melodická vyhrávka vystihuje jediné – „Peace On Board“ (13). Jestli si ani tady ty elegantní, čisté analogové zvuky nezamilujete, budete nakopnuti vysoký napětím přehátých obvodů a navždy ztraceni ve vesmíru! Že profík nezůstává jen u omšelých, stokrát omletých hudebních forem zmiňuje „Acrobot Hop“ (14). Nepodsouvejte co byste rádi, žádný hiphop se nekoná. Extravagandní píseň se silně modulovaným hlasem, burácejícím rytmem samozřejmě nezbytně zapopuje, aby se na konci s kabaretně-cirkusovým šklebem vytratila. Třičtvrtěhodinka utekla jako vpíjející se olejová skvrna, zbývá „Space Patrol“ (15). Žádná vata na vyplnění stopáže se nekoná. Vláčnější píseň jako rozloučení a dík.
Do party starých mašinfírů patří ještě Leon Stevenson a dejme tomu jako host Bob Casale. Kdo nahrál jaký zvuk není jasné a ve své podstatě ani důležité. DIE ALTEN MASCHINEN funguje jako celek a my nerobotičtí červi můžeme slintat nad excelentní technologickou konstrukcí. Kdo má málo, nepohrdne sedmadvaceti volně stažitelnými remixy od elektronické elity, pro které byly podklady ke zpracování lahůdkou a laskominou. Druhá deska se objeví ve formě digitalního downloadu na štědrý den!
RadeK.K.