O ruské čtveřici DI MORTALES se mnoho informací sehnat nedá. Samozřejmě že vše podstatné je na přiloženém CD, ovšem mě osobně zajímalo hlavně to, zda-li v této kapele působí nějací známí hudebníci. Album „Dead Pages“ je totiž vpravdě suverénním počinem v ranku post-doom metalovém a skutečně mi udělalo velkou radost. Tím spíš, že jména jednotlivých hudebníků středoevropanovi nic moc neřeknou. Ale pojďme rychle k věci… Když se poprvé zadíváte na obal, uvidíte stahující se mračna, mezi kterými stojí tři stíny (možná tam bude někde i čtvrtý, aby to dávalo komplet kvarteto). Při rozboru bookletu následně překvapí kompletně anglický text (včetně textů), což u ruských doomers nebývá až tak časté. Už to tak zkrátka dnes je, že si bohatá ruská enkláva kapel zakládá na uzavřenosti a internacionalizmus vůbec neřeší.
DI MORTALES jsou ovšem poněkud jiný případ, neboť je z jejich produkce cítit spíše západoevropská příchuť, a především po zvukové stránce je debut DI MORTALES hitparádou pro ušní bubínky. Žánrová muška byla poté namířena do míst, ze kterých před časem profitovali dnes nespravedlivě zapomenutí ORPHANAGE. I tihle Holanďané tvořili atmosférickou, ale také dosti hutnou hudbu, postavenou na zasekávačných kytarových riffech. Něco podobného je např. ke slyšení v titulní kompozici, ovšem také s dalšími progresivními úryvky, které nemají daleko k post-rocku. Nicméně ve všech ohledech hudbě vévodí ukázkový growling, jemuž je ale dost dobře rozumět, takže si posluchač rozhodně užije i obsahovou stránku alba.
Dalším prvkem v tvorbě DI MORTALES jsou však i notně melancholická intermezza, přičemž nejvíce jich nalezneme v baladické kompozici „Flowers on My Grave“, ve které vyčnívají silné kytarové motivy. Přesně za takové by se nemuseli stydět ani finští GHOST BRIGADE, byť Rusové si dávají pozor na to, aby se jejich hudba příliš nepřibližovala klasické písničce. Důvodem ovšem není ani to, že by DI MORTALES nestáli o jisté zjednodušení, ale jejich podstatné know-how spočívá přece jen v kombinaci post-rock/metalu s klasickýcm death-doomem. Tohle je zkrátka základ, od kterého se kapela s radostí odráží a při zvolnění občas přidá i nějakou tu monotónnější sekvenci. Třeba takovou, která se nachází ve skladbě „Inside A Dirty Cage“, jež patří asi k nejtěžším věcem z hlediska poslechu.
Jinak je opravdu hodně zajímavé hlavně to, že se kapele podařilo natočit hodně členitý materiál, a přestože si jsou jednotlivé položky podobné po stránce image, jednoznačně nelze mluvit o nějakém splývání v jeden neohebný tvar. Řekl bych, že DI MORTALES se povedlo něco, o čem většina kapel při vydání debutu jen sní. Ano, Rusové nevytvořili žádné revoluční dílo, na které se bude desítky let vzpomínat, ovšem ruku na srdce, komu se dnes něco podobného může povést? Vlastně ani nejde o to, aby se posluchač spokoj s málem. Tady se hraje pouze o možnost poslechnout si kvalitní album od prakticky neznáme kapely – i za předpokladu, že si vždycky můžete opatřit alternativu obdobného charakteru. Nicméně pokud máte rádi death-doomovou hudbu s tvrdým riffingem a post-metalovými atributy, měla by vás kolekce „Dead Pages“ uspokojit. Stejně jako mě.
ALL
http://dimortalesrus.bandcamp.com/