DESOLATED z britských ostrovů jsou partou na scéně dávno etablovanou, neboť s muzicírováním začali už kole roku 2007. V úplných začátcích se jejich tvorba opírala zejména o tehdy dosti moderní podobu deathcoru, ovšem v posledních letech se borci trochu odklonili od svých prvopočátků, neboť patrně nalezli pramen „old-school hard coru“, ze kterého nyní pravidelně popíjejí. A protože album „The End“ poměrně čerstvou záležitostí, můžeme právě tady pozorovat solidně zmáknutý mix dvou výše uvedených odnoží, jejichž společným jmenovatelem je energie a neuvěřitelná brutalita.
Album je v podstatě takovým ničivým granátem, jež dokáže v prostorách poslechu způsobit pěknou paseku, ostatně stačí trochu zatočit doprava knoflíkem s označením pro hlasitost. Při této příležitosti pak budete nejspíše obdivovat i parádní zvukovou show, prostřednictvím které lze snadno určit datum nahrávky. CD má sice „starý hudební základ“, ovšem komplexně je menu oblepeno moderní slupkou, přičemž zvuk kytar je vpravdě dosti metalový (možná by se slušelo napsat rovnou metalcoreový).
Líbivých melodií se tu ovšem rozhodně nedočkáte, neboť DESOLATED zaplnili své skladby tradičními „skákacími“ riffy, a když si odmyslím právě onen zvuk, přijde mi jejich hudba dosti blízka AGNOSTIC FRONT, přičemž u první skladby jsem si okamžitě vzpomněl na chytlavé tracky z alba „State Of The World Adress“ od BIOHAZARD. Mimochodem ani u DESOLATED nechybí výrazné skandování vybraných frází, což je jeden z jasných poznávacích prostředků staré HC školy.
Ale abych se ještě jednou vrátil k opravdu výbušnému soundu nahrávky… Chtěl jsem totiž ještě uvést, že právě tímto prostředkem Britové posluchače doslova válcují a už jen z toho důvodů stojí za to si nahrávku minimálně jednou poslechnout. Jenže ruku na srdce, po stránce osobitosti toho „The End“ až tolik nepřináší, většina skladeb je vedena podle stejného vzorce, což není extra zábavné. K tomu všemu musím připočíst určitou snahu o přiblížení se slavnějším kolegům, neboť právě od velkých vzorů bylo opsáno i to, co vlastně ani být opsáno nemuselo. Ale to je samozřejmě jen můj subjektivní úsudek, jsem si jist, že milovníci hard coru budou s nahrávkou velmi spokojeni, neboť právě po stránce provedení se DESOLATED nedá vůbec nic vytknout.
Na úplný závěr ještě podotýkám, že na albu se celkově nachází deset položek a celková délka nosiče nedosahuje ani pětadvaceti minut. Člověk by sice mohl žehrat na krátkost materiálu, ovšem pokud má nahrávka šokovat a spláchnout posluchače do záchodové mísy, je přesně tohle ta nutná časová stopáž. Když pominu závěrečné uvolnění v podobě outra s názvem „Out of Luck“, tak u předchozích položek si vpravdě moc neodpočinete. Zkrátka rubanice a sekanice. 🙂 Pro sběratele hudebních nosičů má ovšem ještě jednu moc dobrou zprávu, která se týká vskutku nádherného kabátku. Grafika originálně zpracovaného digi-packu je do písmene brilantní, čímž tento opus výrazně stoupá na atraktivitě.
ALL
https://www.facebook.com/desolateduk