Když kapela DEMIMONDE vydala své poslední a doposud jediné album (rok 2000), točil se svět podle úplně jiných pravidel. Vypalovačky svištěly jedna radost, stahování z netu působilo pro většinu uživatelů záhadně a CD (pod záštitou labelu) vydávali jen ti nejlepší. Před těmi šestnácti lety jsme mimo jiné patřili k hokejové velmoci, dokonce i fotbalisté na tom byli obdobně. Já sám jsem neměl děti a svou manželku jsem ještě ani neznal…
Zkrátka a dobře, těch šestnáct let je obrovská spousta času, během kterého se toho hodně stalo. Vznikla celé řada skvělých nahrávek, přičemž některé z nich dostaly tradiční nálepku „kult“. Členové DEMIMONDE dění na scéně pochopitelně bedlivě pozorovali, dělali si zápisky a zkoušeli všechno možné, aby nástupce „Mutant Star“ byl neméně hodnotný. Vždyť toto album u posluchačů a hlavně kritiky uspělo a osobně se domnívám, že je schopno zaujmout i dnes. Nástupce „ Cygnus Oddyssey“ pak představuje jakýsi „druhý debut“, a to nejen díky obměněné sestavě, ale především díky tomu, že většina potenciálních posluchačů měla v oněch časech spíše „sunarové starosti“. 🙂 Nicméně lídrem a motorem DEMIMONDE zůstává i v současnosti bicmen Bizzaro, bez kterého by tahle parta asi těžko přežila, a dále pak basák Afagddu. Zbytek sestavy je tvořen novými členy, přestože i starší kolegové měli k novému materiálu co říci a na albu se objevili coby participující podpora.
Mimochodem hostující enkláva má na nahrávce vskutku početné zastoupení, jmenovat mohu např. kytaristu Ashoka (CRADLE OF FILTH), jenž vystřihl kytarové sólo v „Laval Formation“ a sličné vokalistky Dahlien (THE CORONA LANTERN) a Zusku. A protože CD podpořilo pestré osazenstvo hudebníků, dalo se předpokládat, že obdobně košatá bude i nová hudební tvář DEMIMONDE. Ano, je tomu přesně tak, přičemž kosmická image jaksi nepřímo navazuje na svého předchůdce. Pokud bych měl album zařadit do nějaké žánrové škatulky, mohl bych si vystačit se snadným pojmenováním „avantgarde-extreme metal“, ovšem bylo by to hodně zjednodušené. V jednotlivých kompozicích se toho totiž odehrává tolik, že posluchač musí s několika premiérovými poslechy dávat velký pozor na to, aby mu neujel vlak. Nicméně po nějaké době se lze do alba přece jen dostat, čímž jeho atraktivita stoupá. Skvělým zjištěním budiž i to, že DEMIMONDE nepodcenili prakticky žádnou z důležitých složek, jež tvoří hudební kostru. Osobně se mi velmi zamlouvá součinnost samplů s parádním kytarovým zvukem, variabilní bicí s četnou řadou netradičních brejků (Bizzaro se fakt vyřádil) a mimo nestojí ani nepřeberný arzenál vokálních linek, se kterými se obdivuhodně vypořádal zpěvák De.polar. Skvělé působí však i hlasy dívčí, za mě asi nejlépe v „The Generation Ship“, kde exceluje Zuska prostřednictvím amazonského sopránu. Mám rád sci-fi a při poslechu se mi v hlavě štosují představy o Predátorech a Vetřelcích. Super! Jenže to jsme teprve u druhé položky!
Avšak ani v dalším čase není nouze o řadu pikantně zpracovaných nápadů. DEMIMONDE na jednu stranu deklarují, že nějaká tradičně metalová obyčejnost není nic pro jejich uši a na druhé straně dokáží barvitě zařadit zpátečku a s ladností a vkusem solit do otevřených ran „neřády“ death/blackové („To Kore“). Brutální metalová nálož, a to včetně úhybných manévrů, je součástí závěrečné kompozice „Dark Matter“, shrnující současnou hudební tvář DEMIMONDE do kostky Hellraisera. Všechna čest a klobouk dolů! Jsem opravdu rád, že takhle kvalitní produkt je součástí tuzemské scény, neboť něco obdobně reprezentativního naše „metla“ opravdu potřebovala. Na druhou stranu by všichni potenciální posluchači měli vědět, že „Cygnus Oddyssey“ není materiálem okamžitých slastí a radostí. Album je třeba řádně prozkoumat a částečně se i do poslechu přinutit. Další chybou by bylo desku jen tak prolétnou a zkoušet ochutnávat. Když si CD poslechnete pouze „trochu“ nebo částečně, horko těžko můžete předávat dál relevantní závěry. „Cygnus Oddyssey“ si nebudu pouštět každý den (nejsem robot), ale když se naskytne příležitost pro nerušený poslech, znovu a rád nastoupím do rakety…
ALL