Už dlouho dopředu jsem od Patra Špičky, bubeníka Delusion, věděl, že 7.dubna hrajou v Praze, ani jsem nevěděl s kým, nějak mi to bylo jedno, protože Delusion mám fakt rád a to mi stačí samo o sobě, abych jel do Prahy na koncík. Je to čtvrtek, což je pro mě ideální, mám jen jednu hodinu a v pátek nejdu do školy vůbec. Tak jsem si říkal, že pokud nepřijde něco mimořádnýho, tak půjdu. Vím, že Marek má Delusion taky hodně rád, tak se ho dopoledne optávám, jestli nepůjde taky. Aspoň bych nebyl sám, protože už mě dost sere jezdit na koncerty sám. Marek bohužel nemůže, čtvrtek je pro něho přesně opak co u mě, prostě čtvrtek má zabitej.. Škoda. Seru na to a řikám si, že se ještě rozhodnu, jak se mi bude chtít, že tam možná sám ani nepojedu. Nakonec ve mě vítězí chuť na Delusion jít a pouze s foťákem jdu na autobus. Jenomže já blb jsem se doma zapomněl podívat, kde to je. Jenom jsem věděl, že to je ulice Koněvova. Nejsem pražák, navíc jsem trotl, takže jsem si myslel, že Koněvova je tam, co je ve skutečnosti Seifertova. Takže tam jdu, vidim, že to Koněvova není a čekám jen na vhodnou chvíli se někoho zeptat. No a v tu ránu se přede mnou na ulici objeví Honza „Vinkl“ Laštovka, o 16 dní mladší kluk, kterej bydí v Dolínku přes ulici, má bráchu stejně starýho jako já, prostě přestože je Vinkl trochu magor, tak jsme kamarádi od dětství. No a když se mě ptá, co tam dělám, a já odpovídám, že jdu na koncert, tak řiká, že půjde se mnou. Mě to je jedno, tak jdeme. Má mapu, kde je Koněvova, je to přesně ta vedlejší, navazuje na Husitskou tam ,co je Snowboardel, že já blb jsem si to neuvědomil. Dyť to vim, znám to tam trochu, jen nevim, jak se ty ulice jmenujou.

Jdeme teda na Koněvovu, je strašně dlouhá. Po chvíli chůze mě Vinkl vyhecuje, abychom jeli autobusem a že to uvidíme z autobusu a vylezem. Tak jsme došli k zastávce a jedeme někam nahoru. Dál ještě jednu zastávku tramvají, ptáme se lidí, nikdo neví, až nahoře nějaký kluci říkaj, že to je hodně zpátky, že jsme to asi přejeli. Vracíme se teda tramvají na Ohradu, pak jdeme pěšky. Už si začínáme říkat, že si z nás ty kluci udělali prdel, že to tam prostě není, a když už jsme takřka u zastávky, kde jsme nastupovali, všímá si Vinkl přesně naproti obrovský cedule „klub Matrix“. Jsme to ale trotli. Vinkl přemejšlí, jestli přecejenom nepojede domů, ale nakonec jdeme dovnitř oba.

Vstupný 50 Kč je pohodovka. Jsem tu poprvé v životě, takže se rozkoukávám. Klub je to docela útulnej, hodně stolů se židlema ve formě boxů, spoustu místa, fotbálek, bar, Plzeň za tři pětky a Gábina za třiadvacet. Dávám si jednu na přivítanou, během toho hledání mi vyschlo v krku. Hraje už nějaká kapela, ve zpívajícím kytaristovi poznávám podle fotek z RUMu bráchu Robinova kámoše z Kladna a redaktora bývalého super webu HONDZÍK Péťu Víška, takže jde o FUCK DA KAROT. Slyším je vůbec poprvé v životě, tak se nezabývám okolím a jdu poslouchat. Musim se přiznat, že jsem čekal větší chlív, tohle mě docela potěšilo. Stravitelná tvrdá muzika, slušná pódiovka, zpěv v češtině, kterýmu ale nebylo moc rozumět, přišlo mi, že byl dost v pozadí. Ale hudba mi stačila sama o sobě. Chvíli jen tak koukám, rozhlížím se a tak by woko počítám naprosto bídnou návštěvu. Totiž během vystoupení Mrkve jsem v celým klubu napočítal 38 lidí včetně barmanky. Před pódiem stál takovej polokruh, kterej každou písničku sice odměnil potleskem a nějakým tím křikem, ale o kotli řeč být nemohla ani náhodou. Přitom FUCK DA KAROT hrajou muziku, která si přesně o to říká. Energie mají tihle HC/metaloví kluci na rozdávání, hlavně Péťa trapčí, jak může. Škoda že nerozumím textům, protože podle srozumitelných fragmentů by se nechalo tušit, že minimálně některé mají, co říct. Podle obličeje druhého kytaristy mi přijde, že i s tak bídnou návštěvou jsou kluci celkem spokojení. Protože minimálně těch 15-20 lidí před pódiem jejich vystoupení fakt sledovalo a poslouchalo. Nakonec i přídavek jsme si vyřvali a vytleskali.

V mezipauze jsem šel pozdravit DELUSION, zejména bicmana Petra „Číro“ Špičku, s kterým jsem si nedávno mailoval ohledně triček a potenciálního koncertu DELUSION v Kralupech. Vypadá to, že na podzim by se, doufám, mohlo něco povést…Jestliže FUCK DA KAROT s lidmi moc nehnuli, druzí v pořadí SNAIL si na nezájem publika stěžovat rozhodně nemohli. Tuhle kapelu jsem viděl uplně poprvé a když jsem v přestávce mezi kapelami mluvil s Vinklem a poslouchal nazvučování, zaujal mě zvuk slapované basy. Když už bylo na čase, šel jsem k pódiu právě před bassmana, i proto, že basa je můj oblíbený nástroj. Na pohled mladý, nepříliš veliký týpek s černejma dreadama mě nezklamal, naopak. To, co SNAIL spustili, byla podle mě emo/HC/nu smršť. Paráda. Houpavý rytmus, výrazná basová linka s využitím slapovací techniky hraní (ten zvuk je super), dvě kytary, úderné bicí a v neposlední řadě šílený showman v osobě zpěváka způsobily to, že skupinka u pódia se bleskurychle rozrostla a přestala být statickou. Okamžitě se rozhoupaly hlavy, těla skákala a jelo to jako svině. V tu dobu mohlo být v klubu tak 60 lidí. Ale těch 30-40 pod pódiem si to náležitě užívalo. V tu dobu jsem neměl ponětí, jak se ta kapela sakra jmenuje a doteď si nejsem jistý, jestli píšu o té správné, podle programu by to mělo sedět… Kdyby až náhodou ne, tak se omlouvám a chci vědět pravdu. Ale prostě paráda. Všechno šlape na jedničku, zvuk perfektní, pódiovka strhující lidi ke křepčení a bordelu, tak to má vypadat. Napadá mě, že jestli tihle mají na kontě nějakou nahrávku, tak nebudu přemýšlet ani minutu. Nakonec to ale neklapne a odjíždím z prázdnou. Neboť do nástupu dalších Delusion jsem nikoho ze SNAIL v sále nepotkal a z Delusion jsem musel bohužel utéct před koncem. Jako fakt bomba. Ani mi nepřišlo, že těch 50 minut nebo kolik uteklo a po jedné přidané pecce musel set končit.

Po vyčerpávající show SNAIL doplňuju tekutiny a po nějaké době přichází na řadu pro mě hřeb večera DELUSION. Na pódium jde pro mě po delší době zase 5 lidí. Basák Davi Kába třímá tentokrát kytaru a basu drží pro mě neznámý týpek. „Stand By Me“ hned jako otvírák strhává naprostou většinu osazenstva klubu k přesunu k pódiu, přednější řady včetně mě se nechávají unést k pařbě. Hitovka střídá hitovku, kotel vaří, DELUSION jede. Jirka Tomášek zaujímá svůj standardní postoj s rozkročenýma nohama, nový basák nápodobně. Tvarem podobné kytary motivem i basa všech tří bas-kytaristů působí na pohled hodně efektně. Paráda, zážitek, jízda. Při mojí oblíbené „One of the Few“ zjišťuju, že nejde asi jenom o mojí oblíbenou, protože pod pódiem vznika pravé peklo. Energií a odhodláním sršící zpěvák Honza Ruso se tomu spokojeně směje, nejspíš spokojeností. No bomba. Po nějaký době mi ale na rameno klepe Vinkl, že bychom už měli jít, jestli chceme stihnout poslední metro a tedy i poslední autobus. Nechce se mi, tak prosazuju ještě jeden song. Zrovna je ohlášenej jako poslední. S posledními tómy kouknu nasraně na hodinky a fakt musíme jít. Přídavek už tedy nestíháme, případnou 4. kapelu taky ne. To mě fakt poser sakra. Taková super akce a já musim zase jít před koncem. Nakonec na Florenc běžíme a sotva dobíháme do vestibulu, slyším přijíždějící metro. Jen tak tak jsme ho stihli, takže se prostě potvrdilo, že jsme fakt museli. Škoda, že to bylo dřív. A ještě jedna škoda, a sice že nebyla jediná písnička s debut CD „U Against You“. Ale to je jen malinkej detailek, sice možná mám tuhle desku trochu víc radši, ale co kluci předvedli… Že jsem neviděl čtvrtou kapelu Jo-Ann, ať už hrála před, nebo poté, co jsem byl v Matrixu přítomen já s Vinklem, mi ani moc nevadilo. No prostě doma spokojeně usínám, unavenej a šťastnej, že jsem nezůstal hnít doma a vyrazil za kulturou. Víc, víc, víc DELUSION!!!

Gory

„Kotel“ při vystoupení FUCK DA KAROT. Je�tě v záběru není vpravo Vinkl a pár lidí okolo, ale víc jak 15 lidí celkem to nebylo…

To je on. Tady zrovna hraje klasicky, ale i slapoval a jako hrál to fakt dobře a bylo ho dobře slyšet. A aj dobře vychutnával hru, ostatně ty oči mluví za vše :-).

Zpěvák SNAIL vložil do vystoupení hodně hodně energie.

Basák – pro mě nová postava. Tvarem kytary trochu vybočuje, design to spraví a postojem se zařadil přesně :-).

David Kába vyměnil baskytaru za kytaru a ta druhá kytara byla na koncertu znát. Jako za časů Honzy Samce..

Petr „Číro“ špička holt je jako každý bicman v trochu smolné pozici, že není moc vidět. Hlavní ale je, že je dobře slyšet…

Honza Ruso baví publikum nejen zpěvem, ale i pohybem a přátelským vystupováním…