Užijte si den a hlavně se zbavte všech zbytečných předsudků. Poselství debutujících DÉLUGE je myslím naprosto zřejmé: směs black metalu a post-hardcoru s mnoha atmosferickými zákoutími, ostatně takhle to mají ve Francii rádi! Pravda, už je těch žánrově podobných kapel trochu moc, ovšem to nic nemění na faktu, že album „Æther“ představuje hodinářskou prácičku, které do sta procent chybí snad jen kousek osobitosti k dobru. Vlastně už i samotný obal vykazuje stylistiku kolegů BLUT AUS NORD a v neposlední řadě i ALCEST, avšak v tomto případě na to mají DÉLUGE tak trochu právo, neboť samotný Neige, lídr ALCEST, si po vokální stránce za hostoval ve skladbě „Mélas | Khōlé“.
Ovšem není to jen Neige, jež je pod touto zdařilou kolekci podepsán. Zvuková režie padla do rukou dvojici Edrich (THE OCEAN, HACRIDE, KLONE) / Sturgis (OCEANO, THE ACACIA, BORN OF OSIRIS), přičemž finální mix byl učiněn v Michiganském studiu Bros. Těžko říci, komu zásluhu na výsledném soundu připisovat nejvíce, nicméně všichni zúčastnění odvedli v tomto směru naprosto profesionální práci a věřte mi, je to slyšet hned po několika vteřinách úvodní skladby „Avalanche“. Ta je vedena nejprve v jasně blackmetalovém režimu, avšak crust/metacoreový řev ji poněkud poupravuje výrazivo a v závěrečné fázi ji i řvanými motty odhazuje k branám experimentálně post-metalovým. Moc hezky se to poslouchá, vážně. V „Appât“ ovšem znovu ožívají všechna pekla světa, z beden se valí nekompromisní černá láva, kterou víceméně zastavuje nasaplovaný zvuk deště, jež tvoří přechod k atmosferické skladbě „Mélas | Khōlé“. I zde sice chvilkově prská síra, ovšem jinak je tato kompozice téměř ambientní a takříkajíc odpočinková.
„Naufrage“ posléze vrací „míč na polovinu soupeře tím nejbestiálnějším způsobem. Rubanice až do morku kosti, blackmetalová atmosféra, zvuk kytar seversky nabroušený, avšak riffová tonáž kráčí se zřetelným úmyslem mimo naznačenou výseč. Závěr pak znovu ambientní a enviromentálně relaxační (další sprška čerstvého deště). „Houle“ posléze představuje DÉLUGE v mnohem přímočařejším odstínu, a protože je zde onoho klasického metalu více, dostalo se i na nějaké snadněji zapamatovatelné melodie, byť o nějaké maturitě vtíravosti by se dalo donekonečna polemizovat. „Klarträumer“ zavádí celý příběh do tajuplnějších zákoutí a příčinou toho všeho je omamný začátek v barvách takřka doommetalových (dokonce jsem si v tomto ohledu vzpomněl na nesmrtelné „Wildhoney“ od TIAMAT). Obdobně valivá tempa jsou však ke slyšení i ve skladbě „Vide“, kde se nachází i velká spousta nasamplovaných zvuků a prologů. Nicméně v samotném závěru skladby se opět ke slovu hlásí stěžejní crossoveruvé menu – tedy mix post-hardcoru a black metalu. Ostatně v závěrečném finále tomu není jinak, plus bych ještě přidal vlivy už výše zmíněných THE OCEAN, neboť i DÉLUGE dokáží svou hudební tvář zabalit do oblak emo-melancholie.
Byť je tedy „Æther“ deskou debutovou, vyprodukovala ji kapela s jasnou vizí a pravděpodobně i vysokými ambicemi. Přestože je nahrávka poměrně náročná a klade na posluchače mnohé nároky, nezamotává se do experimentálních pavučin a nese s sebou naprosto zřejmý odkaz sdělení. Pokud vás tedy oslovuje nynější vlna post-blackmetalových kapel ( i když tady je o opravdu 50 na 50 s hardcorem), tuto nahrávku byste rozhodně neměli minout. DÉLUGE se už v tuto chvíli nacházejí těsně pod vrcholem!
ALL
https://www.facebook.com/wearedeluge