Za nějakou dobu jsem nasbíral docela dost polských objevů, to je teda fakt. Jedním z nich jsou bezesporu i DEFYING, kteří v letošním roce vydali své druhé album s názvem „Wadera“. Určitou zajímavostí je, že předchůdce (debut) „Nexus Artificial“ spatřil světlo světa přesně před deseti lety, nicméně bez pomoci jakéhokoliv labelu. „Wadera“ je v tomto ohledu jiná káva. DEFYING zakotvili u italského subjektu These Hands Melt a s největší pravděpodobností se budou snažit nejen o pouhé zviditelnění.
Už samotná podoba produktu „Wadera“ vypadá vskutku velkolepě. Černobílý digipack je překrásně zpracovaný, milovník fyzických nosičů zaplesá hned po prvních vteřinách seznámení. Za mě opravdová extraliga. Jaké štěstí, že hudba v žádném případě nepokulhává. „Wadera“ představuje obdivuhodnou post-metalovou koláž, jež od prvních minut nezastírá komplikovanost. DEFYING si libují v teskných melodiích, téměř meditativních, ovšem blízko mají i k absolutnímu extrému (kdybych měl vytvořit vlastní škatulku, nazval bych ji post-black/doom metalem). Největší devízou nahrávky je její atmosféra. Temná a studená nálada se prolíná všemi kompozicemi a svádí člověka k opakovanému poslechu.
V textech mimo jiné natrefíte na odkazy z děl Edgara Allana Poea, ovšem pro Středoevropana jsou mnohem zajímavější úryvky z kultovního polského hororu Vlčice (Wilczyca), který se za komančů dostal i na československou obrazovku. Jo, je fajn, když dokáží umělci navléknout mimořádné korálky minulosti na vlastní tvorbu a dokonce ji tím povýšit. Řekl bych, že přesně toto je případ DEFYING, jež se stůj co stůj snaží o osobitou prezentaci. Vlivy svých vzorů ovšem i tak nezapřou, ono by bylo i s podivem, kdyby tomu bylo jinak. Po stránce kompozičnosti si v některých momentech vzpomenu na BLUT AUS NORD, případně na rané CULT OF LUNA. Někde mezi těmito póly je třeba hledat spletité cestičky, po nichž DEFYING krouží.
Domnívám se, že cílovou skupinu, pokud není ještě obdobnými nahrávkami přesycena – každý člověk to má jinak, by mohla „Wadera“ potěšit. Celkově je album určeno spíše náročnějším jedincům, kteří v hudbě nebazírují na záchytných bodech a nebrání se ani krkolomným experimentům. Jediný „problémek“, který zde nacházím, se týká stopáže nahrávky. Full time nad šedesát minut je skutečně velká „kláda“, na nahrávku je třeba si vzít dovolenou.🙂 Nic víc než doporučení ode mě nečekejte!
Skladby: Tempus Infaustum, …miast cichac szemraja…, The Fugue, Incomprehensibly woken, The Acquaintance Shade,
The Lurking Spectres, Cremaberis igne aeterno!, Reluctant to the Grave, Misbegotten, Quietus
Sestava: Paweł Siemaszko – baskytara, zpěv; Tomasz Semeniuk – bicí, programming; Piotr Stępiński – kytara, vokály; Szymon Stadniczeńko – kytara, vokály
Hosté: Natalia Semeniuk – zpěv (1, 10)