Na Vánocích jsou nejlepší dárky, nebudeme si nic namlouvat. A protože „to už brzy začne“, dovolil jsem si přispěchat také já do imaginárního Betléma a přinést Vám exkluzivní present v podobě rozhovoru s Davidem „Dejvy“ Krédlem, a to o nadcházejícím druhém ročníku SYMBOLIC FESTIVALU. Nové jméno na naší festivalové mapě se má neuvěřitelně k světu a již nyní je naprosto jasné, že druhý ročník bude opravdu hodně a hodně zajímavý. Datum 4. – 7. 7. 2018 si do svých kalendářů zaneste raději s předstihem!
Dejvy, jsem moc rád, že Rumzinu zachováváš přízeň a exkluzivní informace o Symbolic festu poskytuješ právě nám! Můžeš na úvod trochu zavzpomínat na první festivalový ročník? Ono se zprvu zdálo, že se bude jednat jen o ojedinělou akci, ovšem jak Tě znám, už v průběhu akce jsi asi tušil, že dalšímu pokračování se nejspíš nevyhnete. Je tomu tak?
Tak já věděl, že bude pokračování ještě před tím, než jsme v areálu začali sekat trávník a postavili první slunečník. :-). Tohle bylo důležité rozhodnutí: jít do dalšího ročníku, i když nemám vůbec tušení, jak dopadne první. Anebo to nechat jen jako tu všemi přijatou jednorázovou oslavu „čtyřicátin“? Řekli jsme si s Petřínem, že nad tím úsilím, které jsme věnovali přípravám „jedničky“, nemůžeme jen tak mávnout rukou. A tak už jsem měl někdy v červnu zabookované první kapely na „dvojku“, která bude příští rok. Dělo se tak z důvodu tištěné brožury, která byla u vstupu dávána každému návštěvníkovi.
Co se týče shrnutí prvního ročníku v číslech, tak výsledek je následující: zhruba 300 platících, na 100 pozvaných kamarádů a lidí z kapel. V areálu se tak celý víkend pohybovalo něco kolem 400-450 lidí. Čtvrteční WARM UP, který byl zadarmo, navštívilo něco kolem 250-300 lidí, vypilo se na 60 sudů piva – o ostatním alkoholu snad ani mluvit nebudu. :-). Atmosféra neuvěřitelná! Realizační tým bezchybný, už jen tady kvůli tomu nemůžeme jinak a pokračujeme dál.
Vyskytl se během prvního ročníku nějaký okamžik, který tě zaskočil? Je opravdu v silách organizačního týmu, aby byl připraven prakticky na všechno?
Myslím, že je… Nevybavuji si byť jen jedinou situaci, která by mě/nás nějak vykolejila. Neříkám, bylo to neskutečně náročné, sáhli jsme si za těch 14 dnů před festem a za ty 3 během festu na dno, ale ustáli jsme to. Vše dopadlo přesně tak, jak jsme si naplánovali. Zažili jsme příjemnou párty, na které panovala uvolněná atmosféra a metalová sounáležitost.
Stihl jsi během festivalu zhlédnut vystoupení některých kapel? Měl jsi vůbec prostor na to, aby sis koncerty alespoň trochu užil?
Hee…dal jsem kompletně dvě vystoupení, a to ty své se SECTESY. 🙂 První jsme odehráli v rámci WARM UPu ve čtvrtek, druhé pak v sobotu v hlavním večerním čase. Jinak jsem se po celý SYMBOLIC snažil zhlédnout od každé kapely alespoň jednu skladbu. Bylo to hodně náročné, ale tuším, že mi nic neuteklo. Celé sety jsem si pak vychutnal po boku FORGOTTEN SILENCE, DEPRESY a MALIGNANT TUMOUR. Klobouk dolů před všemi účinkujícími, a hlavně před naším zvukařem. Na to, že byl na vše sám, byl zvuk i po třech dnech na poslední kapelu VYNIKAJÍCÍ !!!!! Smekám a už se moc těším na další spolupráci!
Přiznám se, že jsem dlouho žil v domnění, že se už v Česku nedá vytvořit festival, který by nabídl něco zcela výjimečného. Vám se to ovšem bezpochyby povedlo, přičemž mě samotného překvapuje, jak detailně si pohráváte s programem, a jak o všech kapelách pečlivě rozmýšlíte. Nepřipadáš si někdy jako šachový hráč, jenž v poslední době dosti často přehazuje figurky? Jak moc tě tohle všechno naplňuje?
Nemyslím, že SYMBOLIC je jakkoli dramaturgicky výjimečný. Ano, je trochu jiný od ostatních festivalů (nechci dokola každé tři roky točit kapely a zvát sem to, co již bylo desetkrát viděno), ale to není nic výjimečného. Tím, že jsem fanoušek, si chci line-upem našeho festu plnit sny, tzn. zvát si kapely, které bych chtěl vidět právě z důvodu, že jsem je ještě NIKDY neviděl. Jestli je to dobrý dramaturgický tah, nebo originální přístup, nevím a ani nad tím nepřemýšlím. Můžeme pohořet pokud bude můj vkus jiný než návštěvníků, ovšem já SYMBOLIC nechci dělat jinak. V plné míře rozhoduji „co u nás bude hrát“, a nesu za to samozřejmě zodpovědnost. Do „dvojky“ jdeme naplno. Pokud nám návštěvníci nedají šanci, nebo je neosloví line up, může to být také ročník poslední. Těmito myšlenkami se ale nezabývám… Nechci si kazit své (už tak prostatické) spaní.
A kapely? Upřímně, tohle je nejhorší ze všech těch prací na festivalu. Jednání s kapelami mi vzalo hodně iluzí. Já snad už radši jednám s agenturami, než s muzikanty jako takovými. Vážně… Asi jsem snílek, ale přišlo mi, že všichni jsme na stejné lodi, děláme muziku proto, že ji máme rádi a chceme jejím prostřednictvím něco sdělit, o něco se s posluchači „podělit“. U některých kapel je však opak pravdou, a to mě dost silně zasáhlo. Myslím, že jsem zažil NIC oproti tak velkým promotérům, jako jsou Tomáš Fiala, Shindy, Čurby, Goro nebo Vláďa Prokoš. Bojím se toho, že tohle mi jako jediné může vzít chuť pokračovat. Naštěstí jsou tu „srdcaři“ v podobě českých muzikantů! Tam funguje povětšinou přesný opak – tedy úcta, chuť a nadšení. Smekám před některými matadory domácí scény – nad jejich profesionalitou a přístupem.
Tohle téma bych ještě rád rozvedl. Chválíš přístup převážně českých kapel, ovšem my tady často na poměry na scéně nadáváme a rádi si bereme za vzor právě zahraničí. Jak to tedy je?
Já myslím, že to je pořád jen a pouze o lidech. O ničem jiném to není než o slušnosti, úctě a míře tolerance, která je ti vlastní. Je jedno jestli mluvíš tím či oním jazykem. Pokud dva lidi chtějí, tak se domluví. Když ne, tak s nimi prostě nehneš. Myslím, že dnes už je jedno odkud pocházíš – profesionál vždy bude profesionál a amatér zůstane amatérem bez ohledu na to, jakou měnou platí v sámošce za lahváče.
Není žádným tajemstvím, že některé současné kapely mají opravdu hodně přemrštěné požadavky. Můžeš to potvrdit či vyvrátit? Jsou finanční požadavky některých souborů adekvátní vůči tomu, jak si daná kapela vede na skutečném žebříčku oblíbenosti?
Žebříček oblíbenosti je dost subjektivní pojem. To co já nabídnu dané kapele, je přemrštěná částka pro jiný festival a naopak. Pravdou však jest, že peníze jsou hnacím motorem pro navázání kontaktu a budování „obchodního vztahu“. Pohybuji se na scéně opravdu dost dlouho na to, abych věděl (nebo alespoň tušil), kde se zhruba pohybují „ceny za určité konkrétní kapely“, a tak to mám o chlup jednodušší, alespoň co se týče iluzí a marných plánů (v týmu máme v tomto směru pár paniců a občas u nich dojde na lapání po dechu, když přijde řeč na toto téma. (peníze a požadavky). Pokud bych se však měl vrátit k těm iluzím, řeknu ti, asi bych za poslední půlrok nenašel jediný den, kdy bych nad nějakou částí konverzace s kapelami minimálně nezakroutil hlavou. Opravdu! 🙂 Ovšem nejde ani tak o finance, jako o jiné části v té obrovské paletě všeho, čemu já říkám „námluvy“.
Metal je dnes velký byznys, ovšem stále se v tomto ranku objevují subjekty, které jsou provozovány nadšenci, kteří ze své činnosti nic moc nemají. Domníváš se, že tyto dva oddělené světy mohou vzájemně fungovat a podporovat se?
Musí… jinak to nejde, pokud tedy těmi subjekty myslíš kapely. Ty mohou remcat jak chtějí, že velké festy vydělávají peníze – na druhou stranu na nich všichni ti „rýpalové chtějí hrát“. To samé platí pro zinaře: oni nám pomohou s propagací, my jim zajistíme fajn víkend v podobě nadstandardních služeb na SYMBOLICu. Není to parazitace, ale symbióza. Musí se k tomu ale přistupovat jako ke všemu v životě. I tady musí fungovat rovnováha, ani jedna strana nesmí mít pocit, že právě ona dává víc. To pak krachnou i ta nejtěsnější spojenectví.
Vím, že to není pravděpodobně tvým cílem, ale nebojíš se toho, že se ti „vše v dobrém vymkne z rukou“ a ty budeš nucen festival v budoucnu rozšiřovat a rozšiřovat? Přece jen, většina festivalů, která ustrnula ve vývoji, zanikla.
Nikdy jsem neřekl, že mým cílem je se zakonzervovat v „maličkosti“ a ustrnout v něčem, co by se dalo opsat jako mávnutí rukou doprovázené slovy: nějak to dopadne. NAOPAK! Chci růst a vyvíjet se, ale prioritu nespatřuji v počtu prodaných lístků. Svůj růst bychom rádi zrcadlili ve větší profesionalitě, která by měla být naší práci vlastní. Rádi bychom vytvořili festival, na který se budou návštěvníci rádi a s chutí vracet. Těch faktorů, PROČ by tak měli činit, je několik a my jich chceme lidem nabídnout co nejvíce. Myslím, že rozdílnost line-upu ročníků 2017 a 2018 doslova sype z rukávu slova o tom, že něco jako stagnaci rozhodně nepřipouštíme a máme chuť ze SYMBOLICu vybudovat fungující „atrakci“. Nejsem člověk, kterému by byly odepřeny ambice. Nechci vkládat svou energii do něčeho, co se nezrcadlí v cíli, který by mě mohl uspokojit. Snad nám bude osud nakloněn a dá nám možnost zrealizovat vize, které nám nedají spát.
Nyní už ke konkrétním zástupcům. Nejednoho fanouška metalu jistě překvapilo, že se na plakátech objevila opravdu hodně zajímavá jména. Mě osobně nejvíce překvapila účast košické legendy PHANTASMA či inzerce setu navrátivších se MELANCHOLLY PESSIMISM. Popiš mi, prosím, jak tyto „námluvy“ vlastně probíhaly?
… a víš že … zcela obyčejně? Přesto pro mě s úctou a metalovým zápalem. Nabídka/poptávka: o ničem jiném to není. I když myslím, že velký faktor utvářející konečný výsledek, je také letité přátelství a „rovina“. Řeknu, co nabízím bez toho, abych přikrášloval. Nechci si hrát na festival – SYMBOLIC je prostě jen zrcadlo našeho nadšení pro hudbu. Netajím, (a nikdy jsem se netajil tím), že bych ze SYMBOLICu chtěl udělat místo, kde se budou znovu splétat magická spojení mezi muzikanty, kteří spolu již delší dobu nehrají, anebo hrají zcela výjimečně. Proto jsem oslovil nemalé množství přátel, kteří působili v pro mě legendárních (dnes již neexistujících) kapelách, zda by nechtěli znovu nazkoušet pár věcí a zažít u nás na pódiu znovu tu nepopsatelnou atmosféru zhmotnění čehosi, kvůli čemu muzikanti nespí a jsou ochotni dnes a denně obcovat s múzou ve vidině navození dalších a dalších stavů „onoho nepopsatelného“. To je i důvod, proč se na prvním ročníku objevili SCABBARD nebo momentálně koncertně stagnující FORGOTTEN SILENCE. No a proto příští rok PHANTASMA nebo MELANCHOLY PESSIMISM. Osloveno však bylo mnohem víc muzikantů, uvidíme, jak dopadne jejich rozhodování.
Minimálně na jedno jméno teď čekám opravdu se zatajeným dechem – samozřejmě nebudu nic prozrazovat, první zkušební oťukávání oněch 20 let neaktivních borců již proběhlo, teď se čeká zda chemie znovu zapůsobí a já je budu moci přivítat na SYMBOLICu v čase, který si opravdu zaslouží.
Festivalovými lídry jsou švédští deathmetalisté ENTRAILS a pro mě poněkud zapomenutí thrashěři XENTRIX z Velké Británie. Proč padla volba na tyto kapely? Podle jakého klíče jsi vysledoval, že právě o tyto roky protřelé spolky budou mít fanoušci zájem?
Nevím, zda o ně bude mít někdo zájem, já takhle nepřemýšlím. Děláme radost v první řadě sobě, pak teprve můžeme onu radost (pokud je upřímná) převést na návštěvníky. Přirovnal bych to ke skladatelské činnosti. Osobně skládám hudbu, kterou bych asi chtěl i poslouchat, tedy tu, která je mi blízká. NIKDO by mi nevěřil, kdybych sestavil line-up z kapel, které neposlouchám (nebo mě neoslovují) jen proto, abych vydělal. Celá akce by pak postrádala osobitost a rodinnou atmosféru, kterou se snažíme na SYMBOLICu vybudovat.
Proto tedy ENTRAILS a XENTRIX. První definuje moderní chápání toho, co máme rádi a druhá to, pro co jsme před lety žili. Miluji tvorbu XENTRIX a díky faktu, že zde ještě nikdy za svou bezmála třicetiletou kariéru nehráli (a tudíž jsem je nemohl vidět), jsem se rozhodl, že je oslovím. Sleduji jejich kroky od jejich návratu v roce 2013. Když jsem viděl nějaké „ponávratové“ živáky, osmělil jsem se. Nejsme asi festival, který by kapela měla úplně v hledáčku, ale chceme vyrůst… a oni se evidentně chtějí předvést před českým publikem. Tak jsme si plácli. 🙂 Po dvouměsíčních námluvách s jistou americkou kapelou, s níž bylo jednání opravdu očistcem, byla tohle grindcoreová balada o třech vteřinách. 🙂
Symbolic se mi v počátku jevil jako přehlídka víceméně deathmetalových kapel, ovšem „dvojka“ dává tušit, že se hodláte žánrově rozšiřovat. Je tomu tak? Jsou ve hře ještě nějaká další překvapivá jména?
Jsou. Nikdy jsem se netajil tím, že poslouchám mnoho různých druhů hudby – na SYMBOLICu bude vždy hrát jen to, k čemu mám nějaký vztah. A nemusí se jednat jen a pouze o hudbu. Rád podpořím i kamarády, které jsem dlouho neviděl a vím, že by se jejich hudba mohla líbit fanouškům. Už teď mohu s určitostí říci, že nad některými jmény, jenž na zveřejnění teprve čekají, se ještě „pozastavíte“. Myslím, že je to tak dobře. Znovu ovšem zdůrazňuji, že za vším, co se mihne na SYMBOLICkém pódiu, si 100%ně stojím. NIC není kalkul, vše je jen upřímná chuť vytvořit ze SYMBOLICu místo, kam se všichni budou chtít díky oné nepopsatelné atmosféře vracet.
Velká spousta kapel si na SYMBOLICu pochvalovala „total full servise“, který se překvapivě týkal všech zúčastněných kapel. Co všechno tato „péče o kapely“ zahrnovala?
Vlastně VŠE – kompletní servis – TAKHLE TO CHCI a TAKHLE to vždy bude. Kapely se u nás musí cítit dobře – O NICH je náš festival. O nich a o fanoušcích – oba tábory musí dostat vše, aby se cítili spokojeně a chtěli se k nám vracet. Víš, mám toho jako muzikant odehráno opravdu hodně… vlastně, sakra hodně. Hrál jsem od panelákového bytu (nedělám si prdel, bylo to v druhém patře a pódium i hlediště bylo v obýváku 🙂 až po velké festivaly a vždy jsem si všímal toho, jak se pořadatelé starají o kapely: od těch co tě vlastně ani nepozdraví až po ty, co by se pro tebe rozkrájeli. A já chci patřit k těm druhým. Kapely od nás dostanou vše: důstojně dlouhý čas na prezentaci, kvalitní zázemí, technickou podporu a lidský přístup. Po skončení festu jsem doznal dojmu, že právě takto by to mohlo fungovat, neboť reakce kapel byly až neuvěřitelné. Snad to ustojíme i příští rok, když bude SYMBOLIC 2x větší. 🙂
Potřebuješ k pořádání SYMBOLICu také přízeň kolínské radnice? Jak se představitelé města staví k takto pojaté akci? Měl bys např. šanci získat nějakou finanční dotaci?
Kolínské radnici se my naštěstí vůbec nezodpovídáme a naše jednání probíhají jen a pouze na půdě třídvorského zastupitelstva. Zatím si na spolupráci nemůžeme ani v nejmenším stěžovat. Ve všem nám bylo až překvapivě jednoduše vyhověno. Obě strany chtějí naslouchat té druhé a mají chuť budovat profesionální vztah. Opravdu jsem až překvapen tím, jak obrovskou míru empatie (nedokáži to asi jinak nazvat) jsme v sobě dokázali po prvním setkání probudit. Jinak … co se týče dotací: o NIC takového jsme se ani nepokoušeli. Jsme komerční subjekt jako každý jiný. Zvážili jsme rizika a shodli se na tom, že v této oblasti bychom začali rádi podnikat. To je celé.
A na jaké (nové) služby se mohou fanoušci těšit?
Chystáme toho opravdu hodně. Nechci odkrývat vše, takže mohu říci jen: „Sledujte naše stránky a Facebook“. …… a měli byste pozorně, aby Vám nic neuteklo!
ALL