Dřevní než samo dřevo, černější než uhlí a ortodoxnější než ortodoxnost sama. Takoví jsou DARKNES OF HELL, zkušení undergroundovými pardálové. Tím nejznámějším je nepochybně Vlad Blasphemer, dlouholetý kytarista MANIAC BUTCHER a dalších jiných spolků. Na tomto nosiči se ovšem nepředstavuje jako drtič ostrých strun, ale jako nekompromisní bicmen. Tato pikantnost však v celkovém součtu nenabízí pro samotného posluchače žádnou radikální změnu. Kdo čekal konzervativní black-thrash, trefil se!
Nechtěl bych přímo tvrdit, že nemám pochopení pro soubory, které chtějí „hrát i znít staře“, ovšem „Under The Flag Of Hell“ je pro mě skutečně hodně silné kafe. Kdybych měl tento matroš popsat v kontextu doby, přirovnal bych ho k filmu pro pamětníky. Tak jak nechápu swing pana Havelky, úplně stejně nerozumím zanícené metalové ortodoxnosti. V rámci stylu jsou možná DARKNESS OF HELL unikátní, ale zároveň také otřepaní a nudní. Stačí si jen přečíst texty. Tak třeba: „ Zatratit Ježíše/ nechť je hned pokořen/zatratit Ježíše/měl by být upálen (skladba „The Son Of Wretch“). Ještě úsměvnější rýmovačka se však nachází v „Damnation“ – „Démoni pekel povstanou/z temnot všichni vylezou/všechno svaté vyhubí/ a do jednoho rozdrtí.“ Od mistrů starého thrash-blacku bych rozhodně očekával daleko promyšlenější texty a ne rýmovačky, jenž úrovní připomínají první ročník střední školy. Určitě to jde líp… DARKNESS OF HELL si však evidentně žijí svůj vlastní svět a jak bylo výše uvedeno, nekompromisně kráčí proti času. Jak jinak si vysvětlit totálně jednoduchý booklet (dvojstránka s texty) v černobílé barvě, přičemž ani s ústředním obrázkem si pánové příliš velkou hlavu nedělali. „Pějme píseň do kola“, tohle už tady bylo miliónkrát… DARKNESS OF HELL naštěstí alespoň umějí hrát…
Mnohem horší je to však s kvalitou zvuku. Soudím, že se kapela chtěla autenticky přiblížit starým syrovým nahrávkám, ale to je tak jediné k čemu mohu smysluplně přihlédnout. Brutální zvuková skrumáž v naprosto nekultivovaném balení pro mě představuje přežvykování syrových brambor. Ryzí to je, ale požívat se do nedá. Tím však kapelu nijak neodsuzuji, pouze konstatuji holou skutečnost, o které se může každý posluchač jednoduše přesvědčit. Osobně čekám od metalové muziky mnohem a mnohem víc a je úplně jedno jestli se jedná o „mainstream“ či zaspárovaný underground. Vždyť i ROOT a MAYHEM, jejichž covery jsou na „Under The Flag Of Hell“ umístěny („Píseň pro Satana“ / Deathcrush“), nezůstali stát na místě a za svou dlouhou hudební dráhu dokázali stvořit vskutku nezapomenutelná hudební díla. Z tohoto mráčku ale vskutku nezaprší (třeba se pletu).
poznámky:
CD vyšlo pod zástavou mexické firmy Americane Line Productions (DARKNES OF DARKNESS)
„Kam čett nemůže, alespoň zasmradí (Božský Moudrý Lumír – divedelní hra F.Č. Čecha – „Dívčí válka)
Jsem rád, že jsem to dopsal (ALL – R.U.M. Zine)
ALL