Pojmenovat album „Bonboniera“, to už chce opravdu hodně odvahy. Rozhodně to není název, který by nějakým způsobem „prodával“ hudbu postavenou na kytarách a ostrých samplech. DARK GAMBALLE však patří do ligy výjimečných a proto si mohou dovolit prakticky vše. V jejich hudbě neexistují téměř žádné mantinely, což bylo patrné už na předchozím počinu „Superstar“. Zároveň bych si však dovolil tvrdit, že se „Bonboniera“ svou koncepční psycho-myšlenkou hodně blíží jedovatým „Zmetkům Božím“ a v některých ohledech ji i předčí (a to vůbec nechci tvrdit, že placka „Superstar“ byla nějakým způsobem bezstarostná). Desku provází heslo inspirované filmem „Forrest Gump“. „Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.“
A skutečně každý „bonbón kolekce“ je úplně jiný. Přesto pozornému posluchači neunikne vzájemná propojenost, vycházející z celkové hlavní myšlenky. Úvodní skladba „Sprint“ roztočí kytarové koně za pomoci klavíru a ukazuje kapelu v hodně uvolněném rockovém odéru a to bych na úvod rozhodně nečekal. První vrchol alba však přichází velmi záhy s klipovkou „Tryskáč“. Aurou nechá vzpomenout na slavné „Můry“ a je vcelku velká pravděpodobnost, že se právě tato skladba stane další stěžejní hymnou koncertních vystoupení. Totéž se dá tvrdit o další „něžné chuťovce“ „V horách“. Jedná se o vskutku sladce jedovatý kousek čokolády, na kterém jako by společně pracovali DEPECHE MODE spolu s KORN, a DARK GAMBALLE přimíchávali své vlastní ingredience.
Další tvář „Bonboniery“ je skryta v agresivních kompozicích. „Dráha“, „Závrať“, přičemž největší pozornost strhává hitovka „Tam dole pod kanálem“. Jedná se o naprosto jedinečnou skladbu s dosti autentickou atmosférou. Hlavní segmenty tvoří zkreslený vokál a šíleně vibrující basa. V neposlední řadě také text samotný je doslova „odporně přitažlivý“: „…jdem kanálem / Barbie a Ken / na hvězdnej raut / jsme trochu out…“ Samotnými kapitolami jsou psycho-electro popové tracky, při kterých trpělivým posluchačům budou vstávat chlupy hrůzou. Tím vším se vyznačuje „Deštivý mužík“, ale především „Pianista Nino“. Electro závěr je opravdu hodný těch největších šílenců, kteří tak trochu ujeli na THE CHEMICAL BROTHERS. Tohle je samozřejmě hodně nadsazené, ale i přesto se domnívám, že právě tento kousek si kapela může zařadit do sbírky hned vedle „hororu“ „Zmetky“ z „Merizo Nanen“.
DARK GAMBALLE jsou zkrátka nezařaditelní, z čehož plynou výhody, ale samozřejmě také nevýhody. Jsou však naprosto jedinečným souborem a v tomto ohledu se jim těžko nějaká kapela z domácí scény může rovnat. Totéž se týká výsledného zvuku, jenž se do vás snaží doslova vcucnout a úplně s vámi lomcuje. Naprosto excelentní prácička! Na „Bonboniéře“ si zkrátka pochutnají všichni příznivci anti-konzervativní kultury! Pro úplnost by se slušelo dodat, že kotouček je zabalen v nádherném digipaku a do jeho drážek byly uloženy také tři video stopy. Excelentním dílkem je především klípek ke skladbě „Baletky v hlavě“ z předchozího alba „Superstar“. Přiznávám se, že tohle CD mě baví čím dál víc! Původně jsem chtěl dát devět bodů, následně o další půl bod víc a nakonec jsem přistál na De Sítce. U téhle bonboniéry máte zkrátka jednoznačnou záruku, že se ji nikdy nemůžete přejíst!
ALL