„Pochyby“ odtekly někam daleko pryč a vyškovští DARK GAMBALLE konstatují, že „zatím je všechno dobrý”. Ale prezentace relativního klidu skýtá četnou řadu otazníků, které jsou zastrčeny zejména v alegorických textech Mr. „Desítky”. Po stránce hudební pak kapela v podstatě navazuje na předchozí úspěšné počiny a pokud se posluchač sám sebe ptá, jestli tohle všechno může ještě bavit, tak odpovědí jsou vpravdě propracované tracky, jejichž žánrová odchylka je rozcabená tak, že někteří neforemní příznivci tenhle kompot zkrátka nestráví. Ano, DARK GAMBALLE jsou stále schopni vykonstruovat nejen kvalitní popovku, ale také ostrou metalovou palbu, což je nepochybně známka vyspělosti a maximálního nadhledu nad vlastní tvorbou.
Ostatně podle podobného klíče byla vykonstruována kolekce „Bonboniera”, na které DARK GAMBALLE zfackovali nudu ostrými háky na solar a při poslechu novinky mám dojem, že se kapela k této formulce znovu vrátila. Pokud tedy skladby z předchozího alba držely spíše v jedné linii, tak na „Zatím dobrý“ jsou jednotlivé bonpary zbarveny docela jinak. Co skladba, to jiný příběh, co skladba, to v podstatě jiný žánr a zvláštní na tom všem je, že i přesto jsou DARK GAMBALLE jasně rozpoznatelní, nelze si je splést s jinou kapelou. Kolikrát jsem si už říkal, že bez dalších experimentů se hoši mohou snadno dostat do „slepé uličky“, jenže už předchozí „Pochyby“ mě totálně vyvedly z omylu a po hříchu ani aktuální počin není dílem, ze kterého bych neměl radost.
Pravda, DARK GAMBALLE už neprovádějí sondáž do hlubin posluchačova mozku s cílem vypláchnutí, nicméně ani ona citlivá naléhavost má své kouzlo. Kdo by si třeba před několika lety pomyslel, že se kapela dostane až k něžné baladě „Taxi City” a bude jí to takhle slušet. Nicméně možná o to víc pak vyznívají ostré kompozice jako např. „Puls” a především totální majstrštyk s názvem “Ostrý” – BURMA JONES a FEAR FACTORY dohromady, no není to nádhera? A k tomu ten text! Jednoznačný vrchol alba! Ale pojďme ještě jednou na úplný začátek…
Album startuje skladbou „Bon pari”, jež je ve svém podání spíše vyklidněná, jenže rocková skupina zkrátka nemusí používat jen agresivní slova k tomu, aby posluchače dostala do varu. Nicméně unikátní refrén se do hlavy vpraví tak rychle, že je to až na žalobu. „Mixér” je naproti tomu velmi přímočará skladba, která alespoň mě osobně připomíná projekt PAIN. Skutečně parádní kousek, jehož pravá síla se ještě více projeví při koncertních setech. Tohle můžu podepsat oběma rukama! Zdařilý úvod ještě více umocňuje klausovsko/rathovská (viz. klip) óda „Svět za dekou”, v níž formace znovu „lakuje” uši posluchače ukázkovým refrénem. Co se týče již výše zmíněné lehkosti, tak asi nejvíc to 10 a spol. přehnali v hned následujícím „Baru na odvrácené straně měsíce“, u kterého postrádám trošku více agresivity a vůbec celkově na mě skladba působí spíše nevýrazně. Naštěstí je tento poločas jedinou záležitostí, jež mi tu výrazněji zaclání. V podstatě až do konce hrací doby je co poslouchat a zároveň je i o čem přemýšlet. Unikátní je v tomto ohledu skladba „Na dotek”, která je důkazem toho, že DARK GAMBALLE dokáží vytvořit dokonalou melancholickou citovku (v této souvislosti mě napadá souvztažnost se songem „Kámen” z alba “Perpetuum Gamballe). A tajenka na závěr? Album končí remixem úvodní (můžeme říci ústřední) skladby „Bon pary“ (alias „Bom pari“), přičemž pointu v této chvíli rozhodně prozrazovat nebudu.
DARK GAMBALLE se znovu vytáhli. Nenásilná, emotivní a cizelérsky vykonstruovaná nahrávka roztahuje své paže otevřeným posluchačům. Na “Zatím dobrý” není nic zakázáno, vše je povoleno, tak proč toho nevyužít! Zvukovou kvalitu nosiče snad ani nemá cenu více rozebírat, jelikož tohle je odnepaměti velká DARKOVSKÁ zbraň. Pro eventuální kupce CD ještě připomínám údaje o bohaté multimediální stopě (klip, tapety, album ve formátu mp3, dokument z natáčení atd.) a zapomenout nemohu ani na precizně zpracovaný booklet ve stylu “Lateralus”, tj. alba od amerických TOOL. „Zatím dobrý” či stále dost dobří?
ALL