Muzikální příprava, prokombinování s textem, strukturování, vypointování, gradace a závěr. Pokud se to zhruba takhle nějak dělalo v undergroundovém bigbítu, je Čvachtavý lachtan bigít právě takový. Duo multiinstrumentalistů Vtípil/Doležal metá motivy, trojice dalších muzikantů Kyšperský, Fučík, Babák nejen zdatně podporuje. Pomyslné rozdělení na sekce rytmickou a plošnou je možná jen výplodem mé fantazie, ovšem minimalistické opakování, rychlé vstupy a změny už jsou slyšitelné, lehce rozpoznatelné. Střídání hybné/vláčné, klidné/dravé také stojí za zmínění. K tomu občasné kořenění jiddish klarinetováním a houslením. Zajímavými elementy v průběhu celé nahrávky jsou nejrůznější housle Vtípilovy – rozhrkané, namnožené, barvené, úsporné, atp., přehršel nástrojů dechových, hlavně hraných panem Fúú Doležalem.
I ostatní nástroje se tu a tam náležitě projeví: náladotvorná tahací harmonika „Na horách“ (2), na basových tónech postavená ukolébavka „Celý svět už dávno spí“ (3), neočekávaný sólový výstup kláves v „Tichu noci“ (6), tesaná kytara nebo prudká foukačka v Můžeme (7), basové sólo v „Dubnu jak má být“ (8), které není nikterak závratným, ale atmosféru nabudí. Basa vůbec stojí za pochvalu, neboť kromě své funkce doprovodně/rytmické je na ni také výživně hráno, což se u jiných kapel tak často neslyší. Jsou i další špíčky. „Modlitba“ (9) je kolorována hospodským ševelením, které je korunováno očekávatelným vrcholem. Následující „Pivo“ (10) snad ani nemohlo být vybráno a umístěno lépe. Normálnost hudby umně narušuje a tragiku textu podporuje divoké saxofonové sólo.
Texty jsou téma na samostatné pojednání. Nejsem natolik zkušený a zdatný zhodnotit je v celé šíři, záběru a hloubce. Pět vypsaných autorů j sobě pasuje více než dobře. Ano, polovinu z nich napsal nezmar Vtípil, ale i ty, které si propůjčil od jiných s těmi jeho souzní snad jakousi netragickou posmutnělou atmosférou. Nejde o život, ale trable visí v luftu. Čvachtání lachtana to nevyřeší, ale je to krapet snesitelnější. Vynikající muzikanti nepodcenili ani balení své desky. Ač je CD včetně obalu z ropy (samozřejmě až na papírový booklet), má vkus, nápad a solidní provedení, i když je dělané na koleni.
RadeK.K.