Jednoduchý obal, žádný název kapely ani logo, zkrátka nic. Otočíte CD a totéž se v podstatě nachází i na vsádce. Když poté rozevřete jednoduchý obal, konečně na vás vypadne výčet skladeb a nezbytné kontaktní údaje. A komu vlastně patří? Jednomu neznámému americkému umělci jménem Cody Maillet, který už víc jak patnáct let pečuje o svůj děťátko s názvem CRYOSTASIUM. Také jste o tomhle projektu nikdy neslyšeli? Buďte úplně bez obav, jsem na tom úplně stejně.
Když jsem se ale posléze přesvědčil, kolik toho Cody skutečně vydal, málem mi vypadli oči, neboť ten výčet řadových i neřadových nahrávek je vpravdě obdivuhodný. Ovšem stojí tvorba CRYOSTASIUM vůbec za povyk? Netopí se v kvantitě na úkor kvality? Takhle nějak jsem přemýšlel před premiérovým poslechem, od kterého jsem si sliboval spíše tesknou romantiku, ostatně mrkněte se ještě jednou pozorněji na obal. Ovšem opak je pravdou! CRYOSTASIUM jsou třeba i o atmosféře, ale samotné provedení je takřka neposlouchatelné a osobně vůbec netuším, co má všechen ten kravál znamenat. Když jsem si album pustil, málem mi explodoval přehrávač.
Z beden se totiž okamžitě vyvalil naprosto šílený harsh bordel, který se dá kvalifikovat něco jako noise-industrial-ambient s prvky black metalu.
Když to přeženu (vlastně ani nemusím moc přehánět), tak si zkuste představit našince NAPALMED, do toho utlumenější blackmetalovou masírku prostřednictvím kytar a zastřešující šum rozladěného rádia. Aby to ovšem nebylo všechno, tak nad tím vším „nepořádkem“ manipuluje hlavní protagonista se svým hlasivkami a v některých místech se dokonce dostává až k jakémusi druhu obscénního kazatelství. Problém ovšem je, že tady kvalita opravdu kulhá na obě nohy a album „Cryostasium“ skutečně balancuje na hraně poslouchatelnosti. Nemám nic proti experimentům, naopak jsem vždycky velmi nadšen z osobitých věcí, kterým i třeba něco málo k dokonalosti chybí. CRYOSTASIUM je ovšem planeta, kde byste náznak života hledali jen velmi těžko. Možná to tak i samotný tvůrce zamýšlel, těžko říci…
ALL