Experimentální nálož v podání švýcarských CONVULSIF, to je věc, která otrlému posluchači hned tak nedá spát. Pokud milujete velkolepé kontrasty, kombinaci post-rocku s plnou nůší „corů“, pak je velmi pravděpodobné, že se Vám počin „Extinct“ bude zamlouvat. Jenže celá věc má ještě další dva velké háčky. CONVULSIF předkládají své skladby „pouze“ instrumentálně, a dokonce bez kytary.
O zahuštění zvuku se tak výhradně přetahuje baskytarová ekvilibristika s výraznými bubny, a do toho všeho ještě pronikají významné vyhrávky basového klarinetu. Díky tomuto prvku získává hudba CONVULSIF bezesporu na větší osobitosti, nemluvě o směsici nasamlovaných zvuků. Je skutečně obdivuhodné, kterak se Švýcaři dokázali s „absencí“ kytary popasovat. Při poslechu člověk nemá pocit, že by tu něco chybělo. Všechny skladby jsou naopak obsahově hodně plné a dovolil bych si tvrdit, že i dosti zajímavé. Od první vteřiny si posluchač myslí na to, co ho potká přibližně za dalších deset vteřin. Myslím si, že takhle nějak vypadá jazz na piku… 🙂
Další skvělou zprávou je bezesporu to, že má CD pouze necelých čtyřicet minut. Myslím si, že to je skutečně akorát, neboť více marastu normální smrtelník zkrátka pojmout ani nemůže (ale prý se jedná o EP). Myslím si, že nejnáročnější audiofily tato nahrávka každopádně potěší, a to nejen kvůli nástrojovému pojetí. CONVULSIF jsou velkými hvězdami svého řemesla. A když si k tomu ještě připočítáte exkluzivní zvuk, máte najednou k dispozici skutečně VELKOU nahrávku.
Vše má ale dvě strany mince. Když budu chtít návštěvě ukázat, co je ve světě hudby všechno možné, CONVULSIF jsou jednoznačně jedním z prvních kandidátů na puštění. Co se kupříkladu děje ve skladbě „Feed My Spirit Side By Side“, tomu jsem se musel fakt smát. Za basovou exhibicí se totiž motá zvuk podobný klasickému vysavači. 🙂 Ale teď to hlavní. Přestože tvorba CONVULSIF má v podstatě všechno – a všechno úplně dokonalé, postrádám tu přece jen pár kapek tolik potřebné image a důvěryhodné atmosféry. Po prvních několika posleších si desku opravdu zamilujete, obdivujete instrumentální umění sestavy komplet, ovšem „hodnota užitku“ se jaksi ztrácí s přibývajícími dávkami. Ono už pak skutečně není až tak co objevovat, přičemž některé úseky skladeb jsou více o exhibičním počínání, než o uměleckém zprostředkování nějakého emočního zážitku. S tím se osobně docela peru. Ale jak jsem už výše uvedl. Po prvním poslechu jsem byl z nahrávky vysloveně u vytržení a nějakou chvíli mi to vydrželo. Třeba mi do komentářů napište, jak se Vám toto CD líbí…
Skladby: Buried Between one, Five days of open bones, Surround the arms of revolution, Feed my spirit side by side, The axe will break, Torn From The Stone (Bonus Track)
Sestava: Jamasp Jhabvala – housle, electronics; Christian Muller – basklarinet, electronics; Maxime Hänsenberger – bicí; Loïc Grobéty – baskytara
ALL