Čas od času se rád vracím ke kapelám zapomenutým, případně krátkodobě fungujícím. Vždycky si takhle vytáhnu některou z nahrávek a potichu si u toho dumám. Baví mě tiché spekulování typu „co by bylo kdyby“, případně ještě hlubší pojetí ve stylu „proč třeba toto nemělo další pokračování“. Úplně nejlepší je ale pečlivý poslech po nějaké době, takové to ryzí ohlédnutí se vším všudy. Jedním takovým příkladem je i můj návrat ke kapele COLDSEED a jejímu jedinému albu „Completion Makes the Tragedy“ z roku 2006. Vzpomínáte?
Touha po založení „all stars bandu“ je vždy vděčným tématem k rozebrání. Co si pamatuji, tak úplně přesně tomu bylo v případě vzniku COLDSEED, na jejichž tracky bylo posvíceno stovkami reflektorů z celého světa. Hlavní protagonisté s tím ale zaručeně počítali a vcelku přesvědčivě se vypořádali s prezentací svých hudebních tužeb. Pokud bychom se však chtěli dostat opravdu na úplný začátek lana, musíme si hrábnout až do let 2002 – 2003, kdy se koncertní klávesista BLIND GUARDIAN, Michael Schüren, zeptal bubeníka Thomena Staucha (BLIND GUARDIAN), jestli někdy uvažoval o tom, že by si vyzkoušel něco jiného než power metal. A červíček byl zavrtán… Oba parťáci se posléze ponořili do mnohem údernější produkce a postupně začali kupit nápady pro debutovou nahrávku. Michael zároveň začal stavět regulérní band, přičemž jeho hlavním cílem bylo najít vhodné instrumentalisty pro zhmotnění načrtnutých songů. Protože prvotní skladatelská setkání probíhala ve Španělsku, dostal se dvojici do spárů místní kytarista Gonzalo López, jenž po nabídnutém fleku skočil jako zajíček po mrkvičce. Totéž by se dalo říci o převážně rockovém kytaristovi Thorstenu Praestovi, další pozoruhodné postavě, jež není zvyklá sedět na jedné kapelní židli. Pozice baskytaristy byla dále svěřena Oliveru Holzwarthovi, koncertnímu specialistovi, žánrově otevřenému širokému spektru kulišáren. Začalo vznikat něco velmi zajímavého a hodnotného…
Zpěvák… ale kde vzít toho nejlepšího?
Michael a Thomen toužili po moderním zvuku, větší syrovosti, avšak za přispění silných melodií a mocných refrénů. Ale kde pro tyto účely vzít toho vůbec nejlepšího střelce? Volba byla jasná! Björn Strid, zpěvák tehdy zatraceně populárních SOILWORK, jejichž práci zbytek osazenstva upřímně obdivoval. Dokonce na veřejnost prosákla zpráva o tom, že by nově složené partě vůbec nevadilo, kdyby se z hudby vznikajících COLDSEED nakonec stal pomyslný „cross“ mezi BLIND GUARDIAN a švédským komandem… ale berme toto spíše jako takový obdivný vtípek, jenž se vztahuje zejména k době počátečního formování.
Každopádně Strid s nabídkou na spolupráci vůbec neotálel. Rovněž měl jednou v plánu vytvořit projekt, který by se výrazově i hudebně lišil od SOILWORK, takže hozená rukavice se mu akorát hodila do krámu. Byl si dobře vědom, že se bude moci hlasově více rozpřáhnout, ostatně s tímto záměrem ho nastartovaní kolegové oslovili. Jak se později ukázalo, Björn se s novou rolí rychle sblížil a s vokálními linkami si dokonale pohrál. Zároveň se stal kompletním autorem textů pro debutovou desku „Completion Makes the Tragedy“. „Především v průběhu nahrávání se z nás stala taková malá rodina. Vše probíhalo v neuvěřitelně přátelské atmosféře,“ svěřil se posléze bubeník Thomen Stauch, jenž od začátku toužil po co nejdokonalejším výsledku. Zpětně si dovolím tvrdit, že tato image nahrávce poněkud ublížila, neboť i ptáci na střeše si týdny dopředu švitořili o vzniku nového metalového komanda, jehož sestava rozpráší konkurenci Nuclear Blast na padrť. Nechci to tady vše vypisovat, ale schválně se podívejte na armádu zvukových inženýrů, jež jsou pod dílem podepsáni. Neuvěřitelné… Ale když si velcí hrají, hrají si na plné obrátky…
Velká malá porce metalové moderny
Jak už jsem zmínil v úvodu, „Completion Makes the Tragedy“ si vždy velmi rád poslechnu. S odstupem doby ho mám snad ještě radši, neboť skladby evidentně nezestárly. Jakoby hudebníci tak nějak dopředu věděli, „kudy poběží zajíc“ v následujících letech. Samozřejmě v některých momentech je produkce až zbytečně vypulírovaná, zvukově čistá, do jisté míry až nepochopitelně přívětivá. Řekl bych, že v tomto punktu se hoši z BLIND GUARDIAN drželi určitého tvůrčího mustru, kterého se nechtěli nebo nedokázali vzdát. Podpora Björnova fenomenální vokálu tak může leckomu připadat málo razantní, zvláště pak příznivcům SOILWORK. Naopak podporovatelé BLIND GUARDIAN byli rozhodně zhnuseni, neboť takový „bordel“ neočekávali ani v těch nejdivočejších snech. Pokud tedy chtěli COLDSEED odehnat příznivce obou příslušných táborů, povedlo se jim to vskutku dokonale. Zbytek stáda, řekl bych nejméně konzervativní, se k produkci nové kapely dostával až se značným zpožděním, takže bombastických ovací se COLDSEED dostalo jen po hrstkách.
A co si z toho všeho má odnést posluchač dnes, neuvěřitelných devatenáct let od vydání? Vlastně hlavně to, že jedna šikovná „super kapela“ přispěla do mlýnku hudebně i tematicky temnou, industriální a emocionálně nabitou porcí metalové hudby, která je horko těžko zařaditelná. Je výsledkem spolupráce muzikantů z různých hudebních světů, nemluvě o preferencích promítajících se do jednotlivých skladeb. Groove/thrash metal s prvky industrialu, gotiky, drobky death metalu, výrazné heavymetalové melodie a v samém popředí „hlas známý z produktů SOILWORK“. Pokud nahrávce dáte šanci, rozhodně se vám v hlavách uhnízdí hned několik zásadních momentů, a to napříč celou kolekcí. Songy sice není snadné vstřebat na první poslech, ovšem v každém se lze dočkat nějakého toho překvapení, případně odskoku do jiných žánrových sfér. Po hříchu není ani možné vybrat skladbu, díky níž bychom mohli tvorbu COLDSEED definovat. Rozptyl mezi baladou „Reflection“ a thrashmetalovou sekanicí „Low“, je opravdu značný. Když pak přihodíme ryze avantgardní track „Burning with a Shade“, který by klidně mohl figurovat na desce post-punkerů KILLING JOKE, dostáváme se do teritorií hudebně schizofrenních. Díky vznešeným hitovkám („My Affliction“, „Completion Makes the Tragedy“) však hudba stále drží balanc, přičemž hranice mezi euforií a opovržením se ukazuje jako dosti tenká. Celkově, a samozřejmě s odstupem dlouhých let, hodnotím počin kladně. Je vzpomínkou na upřímné hudební dobrodružství a maximální žánrovou otevřenost.
Klidně mi napište pod článek, kterak na jediné album COLDSEED nahlížíte dnes. K možnosti natočit další desku se jednotliví členové nikdy nevyjádřili. Po dobrodružství „Completion Makes the Tragedy“ se zodpovědně vrátili ke svým hlavním kapelám a projektům. Tak třeba někdy znovu? Pravděpodobnost je hodně malá, ovšem i v metalových kruzích „nikdy neříkej nikdy“ zaručeně platí.
ALL