Ani nemusíte vědět odkud jsou, abyste to poznali. Přízvuk leze z každého kousku nahrávky. Brněnská dvojka před třicítkou se nešetří a valí slovní obraty jako o život. Na první poslech zní jejich „mluvené slovo“ jako neumětelské říkanky, ovšem po nutném opakovaném vstřebávání vyslechnete výpovědi, postřehy, situace života. Promíchány osobními zkušenostmi, přáními, touhami jsou pak podávány neprvoplánovými obraty, jež bude omladina nezkušeně hltat a rodiče, při vysvětlování zvídavým dítkům, červenat. Ale proč? Všimněte si, že i slečny se tu a tam neudrží a odrovnají se k smíchu. Berte to taky tak.
Pokud se jedná o muziku napadaly mě nejhorší předsudky. „Sebevražda“ (2) ještě nebyla důvodem ke změně názoru, přestože primitivním rytmickým základem a dalšími nápady je pracováno, jako by to měla být jediná skladba na desce. Foukačka v „Monogamii“ (3) je pro zkušené lehce rozpoznatelnou. Jedna z nejstarších bigbítových kapel československé scény je zastoupena nejen harmonikou, ale je tu pracováno rovnou celými výseky. Skvěle zapracováno, až jsem si musel song pustit znovu, abych nevnímal jen své oblíbence, ale taky poslechnul výpovědi Adély a Zuzany. Tímhle si mě získaly, teď už (jim) věřím, že deska bude mít smysl a hodnotu. Tomáš Kelar coby producent si při sestavování dozajista užil své, když třídil a vybíral nápady. Disco samply dávných věků, synthi/klávesové orgie, ofiko(?) kradání rozličné muziky i mluveného slova, bicí, doprovodné zvuky (flašky, voda a jiné), rytmické figury, … „Autostimulace“ (9) vtipně předvede 
malý nástin lidové muziky, „Dresink“ (10) podruhé pootevře dveře k brněnské legendě – Synkopám 61, ač tu vyznívají coby darebný hardrock. Skvělé! Desatero (11) kromě novodobých parafrází božích přikázání prolne pár etnických nápadů a tím ukročí zase jinam – neočekávatelně.
Pokud jsem se v průběhu celé desky smál, závěrečná Etapa v životě ženy (12) mě odrovnala. Bohužel musím uznat, že smích se tu mísí se smutkem, všechno se vším – ať už hudebně, tak textově. Není to cynismus, není to skepse ani hysterický škleb. Spíše jízlivá fakta s nerado-slyšenými slovy. Koncept desky – neopakovat se – tu je naprosto jasný a zůstal by i kdyby omílali celou třetinu obsahu. Jakási červená nit (!?) se albem táhne přirozeně! Za celek dávám devět bodů, přiznáním historického bigbítu dorovnávám na deset. Díky dámy!!!
PS: Škoda, že jsem se nemohl kochat i obalem, kde se předpokádám nachází taky nějaké vychytávky.
RadeK.K.