Ech ten exot Kopel se zbláznil, zakřepčí někteří. Co nám to tady tluče do lebedy? Nějaké dechovky, housle a cimbály! Ať s tím jde do pr….. To samozřejmě trochu přejímám a podsouvám Vám do úst, za což se omluvám. Každopádně i takovouto hudbu mám rád, tak proč se s Vámi o ni nepodělit? Někdo ulítává na hudbě filmové, někdo se přemlouvá býti „in“ a sleduje nejčerstvější proudy, já se snažím poslouchat. Mnohému nerozumím, hodnotím maximálně líbí-nelíbí, poslouchám, přemýšlím, poslouchám. Něco se ujme, jiné vyplyne, ostatní přirozeně odpadne.
Lidová muzika byla v mém předpubertálním období scvrklá na Moravanku a jiné sračičanky, televizní přenosy folkórních estrád a rádiové vycpávky. Třeba i tam bývaly perly, za jakou považuji toto CD, ale v té době jsem měl hudební pojem leda tak o státní hymně nebo „mylostné zvyřátko, uděláme z vás…“ Koukám, že se do toho nějak zamotávám. Vem to čert, vždyť o nic nejde. Cimbálová muzika Jury Petrů funguje již 62 let. Neskutečné! Podívejte se na jejich webové stránky, které nejsou vzhledově nijak vábné, ale množství informací je naprosto vyčerpávající. Uvidíte rodinný klan Petrů, příbuzné, sousedy, prostě celou vesnici a okolí v širokém věkovém spektru, jak udržují (svůj) folklór při životě. Nenuceně, radostně, spontánně. Nejblíže pojmu lidová hudba budete třeba ve skladbách Sekáč (2), kdy je zpíváno do rytmu kosení, v Bednářovi (5), při boucháním do obruče. Ještě hlouběji do atmosféry se ponoříte v Kostele (3), Jarmark (4), Legrůtech (11) nebo vtipném Vracovském drakovi (13), což jsou nahrávky s živými vstupy. Ne z koncertními ukázkami, ale tzv. terénními nahrávkami. Vlastní písně, tedy „nové“ jsou jen dvě, Strom (8) a Šupot z Moravy (10). Kdybych to však nevyčetl z informací na knížečce, nijak by mi nevyčnívaly, což je dobře. Svědčí to o faktu, že Jiří Petrů, jako současný vedoucí muziky, autor hudby i úprav je folklórem naprosto prosycen a zcela mu oddán. To samé samozřejmě platí i o všech ostatních lidech, přímých i těch hostujících.
Celá deska, řazení skladeb a témat je průřezem fiktivního dne na Kyjovsku. Nelze ji samozřejmě brát doslovně, je v ní i jistá dávka uctivého humoru, ale může být jemným dokladem mnoha městských odcizení, civilizačních zapomenutí. Bydlím v menším městě, kde jednou z mála aktivit je sednout si zbůhdarma do hospody, posedávat na lavičce, jezdit autobusem tam a sem nebo bloumat supermarketem. Album je připomenutím aktivní zábavy, nejtěsnější komunikace mezi lidmi. Neidealizuji, ale věřím tomu, zejména, když pan Petrů v průvodním textu uvádí, že se při natáčení dobře bavili a že jádro muziky by mělo být především zdravé. Nelze než souhlasit a podotknout směrem k některým hudebním zarputilcům, zastydlým puristům a stylovým omezencům, že to je platné pro každý hudební styl, bez rozdílu!
RadeK.K.