Když jsem CD vybalil z obálky a následně z celofánu, radostně počal nasávat informace a obrázky. První ohledání digipaku přineslo zklamání. Zdálo se mi všeho nějak málo. Další předposlechová omakávání však plynule přešla v optické nadšení. ‚Málo‘ se přeměnilo v ‚jinak‘. Ku vstřebávání je toho více než zdrávo. Obvyklé psaní recenze z oleje jsem taktéž musel odložit napodruhé a následně i dopsat při poslechu třetím. U prvního vstřebání ušima nešlo dělat nic jiného než poslouchat – pečlivě. K tomu hledání textů, které nejsou v bookletu řazeny postupně. Chytře dotažené, vtipně obohacené, aranžérsky inteligentní, produkčně bezchybné písničky. Nízko položené melodie mi skýtají možnost ku falešnému pobrukování. Tak uchvatitelsky silné jsou. Trochu květnaté (aby ne, když se muzikanti podílí), s občasným kašperského výrazem (tu a tam zase to zvláštní, svojské frázování). Bez obav zúčastnění použijí věci jakoby odjinud, přispějí svými troškami do mlýna – klarinet se včasnou melodií album oživí, beatbox rozpůlí, dívčí zpěvy, cizí řeči, housle, trumpeta, zvuky perkusivní, intonční schválnostní ústřely a mnohé další uniknuvší elementy vyšperkují. Využití terénní nahrávky pro experimentální potřeby je běžné, ale točit tímto systémem píseň přímo je krásná zvrhlost, v případě CERMAQUE party povedená drzost. Teď si uvědomuji, že album je pestré až běda, přesto je v něm dostatek prostoru i pro písničky jako takové.
Texty jsou kapitolou samy o sobě. Přiznávám, že jim ani na potřetí plně nerozumím. Ne, nejsou nesrozumitelné, ale jednoduše nestíhám, nepobírám je. Skoro bych si nikdy netipnul, že je možně mozkové závity takhle roztočit. Ani nejdivočejší fantazie nebude stačit vnitřnímu tempu téhle desky. Nezbýva než poslouchat, poslouchat, poslouchat… a přemýšlet. Což o to, zkouším to, ale víte jak to bolí?p.s. Na datové stopě jsou ke shlédnutí videa k písním z desky: „Vorvani“ a „Natáhni ruku“.
RadeK.K.