Ó, tak tohle je skutečně album určené k podzimnímu rozjímání. Polská melancholická družina CEMETERY OF SCREAM se po šesti letech vrací s novinkovou deskou a jak tak čas pomalu plynul, muselo dojít také ke stylovému kotrmelci, ovšem nikterak závažnému, aby to posluchačům muselo nějakým zásadním způsobem vadit. Doom metalalový model devadesátých let tak vystřídal gothic rockovou scenérii plnou pochmurných nálad, elektronických zvuků a akustických vybrnkávaček. Zatěžkané kytarové motivy však naštěstí nevymizely a totéž se dá říci o prolínání ženského a mužského vokálu. Především výkon nového pěvce, Pawla Kluczewskiho, je opravdu impozantní a téměř nemohu uvěřit, že jeho angličtina není jeho rodnou řečí. Se slovy a frázemi si doslova pohrává a svou barvou hlasu do samotné hudby skvěle zapadá.
Hudba CEMETERY OF SCREAM je doslova promyšleným artiklem a zároveň návodem, kterak se neopakovat a neustále chodit s křížkem kolem hřbitova. Album „The Event Horizon“ je vlastně takovým doom metalovým funerálem. Pohřební melancholické a ponuré žalozpěvy, jakoby se na moment střetly s moderním gothic rockovým výrazem někde na křižovatce, a to přesně mezi Krakovem a Bolkówem. Narážím tak především na možné ovlivnění kapelami, každoročně vystupujícími na dark independent festivalu, který se samozřejmě jmenuje CASTLE PARTY.
Téměř v každém tracku naleznete něco málo „mašinek“, ale nikterak výrazných. Jsou totiž velmi citlivě zakomponovány mezi tradiční kytarově ponuré party. Možná právě proto jsou skladby velmi pestré, což ale posluchač zjistí až z několikanásobného poslechu. Když však zvednou CEMETERY OF SCREAM transparent mířící do moderních luhů a hájů, rázem se staré doom metalové kry začínají pozvolna uvolňovat. Např. skladba „Absinthe“ mi velmi silně připomíná slovenskou neo-gothic rockovou formaci THE LAST DAYS OF JESUS.
Je vskutku neuvěřitelné, kterak se navléknutá nit devadesátých let dokázala našponovat při sloučení s klasickou „mansonovskou“ modernou. Přitom se domnívám, že také vyznavači „staré školy“ by si při poslechu tohoto alba mohli přijít na své. Poláci vytvořili opravdu velmi podařenou desku. Není sice nikterak revoluční, ovšem oplývá neskutečně zákeřnou (myšleno v dobrém) melancholickou aurou. Už teď jsem přesvědčen, že mě čekají příjemné podzimní večery. Tahle deska v mém přehrávači rozhodně nebude chybět. Vřele doporučuji příznivcům LAKE OF TEARS, GODSEND… atd..
ALL