Uteklo dvacet let a metal ve formě starého thrash metalu se vrátil. Svítivá loga, jejich hranatá písmena a pochopitelně image plná rebelie a punkového odporu. Přiznávám, nikdy by mě nenapadlo, že se něco podobného bude ještě někdy opakovat. Tak trochu se však nabízí otázky, jestli náhodou něktré kapely nerezignovaly na hledání nových hudebních cest a raději se vydaly „příjemější stezkou“, naprosto jasnou a zřetelnou. A jak je to v tomto pápadě se slovenskými debutanty CATASTROFY, po MAJSTER KAT dalšími thrashovými kumpány, jež také podlehli kouzlu „vousatého metalového řemesla?“
Zkusím to od prvních dojmů. Album je zabaleno do překrásného digipacku, nechybí bezchybná knížečka s texty, zkrátka je vidět, že si chalani dali hodně záležet. Totéž ovšem platí i o složce hudební, která je sice poplatná jisté dávce ortodoxnosti, ovšem texty v rodné matařštině, slovanský feeling a jakási rozvernost, dělají z nahrávky jakousi „lidovou zábavu“, jež by mohla za určitých okolností spojit čtyřicátníky s dorůstající omladinou. Když to přeženu, tak mi CATASTROFY připomínají KABÁT v době jejicj thrashových počátků, byť slovenští bardi jsou instrumentálně pochopitelně mnohem dál, přičemž zvuková stránka nasiče působí vpravdě svěže a do jisté míry i současně. Na rovinu však přiznávám, že kdyby texty nebyly ve slovenštině, zřejmě by mě nahrávka až tolik nezaujala, neboť se zmého pohledu jedná spíše o takový dobře zpracovaný remake, jehož parametry jsou sice poměrně vysoko nastaveny, ovšem kouzlo a moment překvapení tu s určitostí postrádám.
Co ovšem nahrávce rozhodně neschází… to je humor a tolik potřebný nadhled. Zatímco tedy velká část thrashmetalových kapel stále sází na vážnost sdělní, CATASTROFY si dokáží dělat bžundu prakticky ze všeho možného a svatého jim není absolutně vůbec nic. Celým albem se táhne vlastní intepretace nejslavnější zbojnické legendy, jež se vtipným způsobem dotýká i současných témat – viz. např. Skladba „Sedlák“. Nejvtipnějším kouskem je však bezpochyby vál „Ančine cecky“. Zde nemohu necitovat: „Neboj sa, otrč rozkrok/ Budem tvoj nežný otrok/Zahrám sa s tebou Anča/Jak sa hrá s ovcou bača/Tak ukaž tie cecky!“ Vpravdě vtipné, téměř satirické s ohledem na chudáka baču, hrdinu každé druhé slovenské pohádky. Humor má zkrátka v hudbě CATASTROFY své podstatné místo a přesně tahle parketa sedí kapele nejlépe. Totéž platí i o svérazné „anthraxovce“ „Na detskej oslave“ – vál určen zejména rodičům (jsem zvědav, co mi na tohle řekne manželka, to jí zkrátka musím pustit :)) Naopak poněkud fádně na mě působí vážnější vály se šklebem, hlavně tedy song „Bastardi společnosti“. Vážnost sdělení kapele nesedí.
Ovšem hravost je doménů metalových zbojníků a z toho důvodu volím za nejlepší skladbu píseň „Kazimír“, houpající se na vlnách středních temp a v tomto ohledu je rozhodně jedinečná. Byť tedy „ Zbojnicky tanec“ nepředstavuje nikterak vzácné ovoce, není vůbec od věci, aby si člověk sem tam někousnul do jablíčka, tu a tam si neutrhl malinu. Zkrátka kvalitní metalové dílo houpající se v pavučině času – proč tedy ne. Své posluchače si novinka rozhodně najde, a to i navzdory tomu, že metal Česko-Slovensku už nikdy nebude vládnout takovou silou, jako tomu bylo na začátku devadesátých let.
ALL