Před třemi roky se na našem redakčním stole poprvé objevilo album maďarské formace CASKETGARDEN a po jeho poslechu jsme museli konstatovat, že slovenští Metal Age udělali moc dobře, když si tuhle nadějnou formaci vzali pod svá křídla. Album se jmenovalo „This Corroded Soul Of Mine“ a obsahovalo slušnou porci melodického death metalu, mající ambice oslovit širokou škálu fanoušků, a to především těch, kteří neustále pátrají po nových metalových nadějích. Po dalších třech letech se můj domácí přehrávač setkal s následovníkem, nazvaným „Open The Casket, Enter The Garden“. Už tato slovní hříčka vytváří dojem jisté nápaditosti a promyšlenosti a totéž se dá říci o obalu, na kterém se opět objevuje postava zhýralého mučedníka. Není však přikován k řetězům jako tomu bylo na minulé desce, zato však u své hlavy drží nabitou pistoli, a že by si s ní chtěl hrát na vojáky, to se rozhodně říci nedá.
Po těchto prvotních úsudcích nezbývá nic jiného, než čekat, jakýže koktejl nám maďarská družina připravila tentokrát. Pokud bychom se měli zamýšlet nad tím, zda debutové album bylo překonáno, tak po několika posleších musím konstatovat, že jednoznačně ano. CASKETGARDEN instrumentálně ještě o něco více vyzráli, což se v jednotlivých skladbách promítá naprosto zřetelně.
Album má neskutečné grády, symbolizuje agresivitu a především přímočarost. Zároveň však zůstala zachována láska ke „švédské“ kytarové melodičnosti a k nezměrné touze vygradovat každičký moment až do té nejinteresantnější infernální podoby. Všechno, co dělá metal metalem, tu posluchač najde a ještě lépe s hodnocením na tom budou pravověrní fanoušci kapel jakou jsou např. DARK TRANQUILLITY, případně HYPOCRISY. Zkrátka Švédsko vítězí :-)! CASKETGARDEN však zřejmě jen tak nechtějí zapadnout do galerie pionýrů žánru a své skladby navíc ještě okořenili příměsí zvanou thrash. Jistým dokladem je úvodní instrumentální skladba „The First Handfull Of Sail“ s nepřeslechnutelnými rify, dýchajícími odkazem SLAYER. V podobném rozpoložení následně pokračuje otvírák „Open The Casket“. Velkou devízou CASKETGARDEN jsou však zpomalovací pasáže, uprostřed ultrarychlých skladeb jako jsou např. „A Grief History“, nebo „Why The Vultures Cry?“.
Divochem na správném místě je taktéž vokalista István, křičící jako kdyby ho právě natahovali na skřipec a ještě ho mlátili dřevěnou násadou přes nohy. V rámci melodického death/thrash metalu tedy CASKETGARDEN vytvořili skutečně zabijácké dílko. Jak si můžete v úvodu recenze všimnout, časová délka CD nedosahuje ani čtyřiceti minut, což je jen důkaz toho, že celá kolekce je vskutku „horskou dráhou“. Nejprve si s vámi pohraje, aby vás poté vyplivla ze svých bleskurychlých spárů. Na příštím albu bych však uvítal už trošku více experimentů (něco málo naznačuje akustická vyhrávka v „…Alone As God“). Se současnou death metalovou tváří dosáhli CASKETGARDEN maxima a není třeba připomínat přísloví o tom, že „živý přes mrtvolu neprojde“. To však nic nemění na faktu, že pánové na „Open The Casket, Enter The Garden“ odvedli velmi kvalitní práci.
ALL