Není nic krásnějšího, než když si člověk během svého žití splní alespoň jeden malý sen. Umění a hudba byly vždy těmi nejdokonalejšími prostředky, které zanechávaly odkazy příštím generacím. Nahrávka „Gotická duše“ od temného společenství BRATRSTVO LUNY sice není nikterak zásadní ani originální, ovšem je z ní cítit absolutní touha po seberealizaci. Gothic rock má v současnosti spoustu podob, ovšem v České republice je znám pouze jediný ekvivalent, a to od kultovní kapely XIII.STOLETÍ. A právě tato nahrávka je prakticky jakousi poctou této legendě, jenž v současnosti spíše skomírá (viz. i samotný odkaz v bookletu). BRATRSTVO LUNY však na rozdíl od „Třináctky“ nejsou legitimní kapelou. Stálými členy jsou pouze Lord Darkthep (autor veškeré hudby) a Hrabě R.X. Thámo (dekadentní básník, textař). Na pěvecké party si vůdčí dvojka pozvala jakéhosi Maestra Xpila a pomocnou kapkou přispěl také Piotr Pšotek (samply). Nahrávku otvírá ústřední skladba „Bratrstvo luny“, představující tvář celého projektu. Jedná se o skvělou baladu, která sice na první dojem může vyznívat malinko monotónně, ovšem povedený výkon vokalisty (skvěle se tlačil do polohy Petra Štěpána) ji vybarvil do mnohem rozvitějších barev. Po hříchu však musím konstatovat, že právě úvodní kousek je z celé sbírky jednoznačně nejlepší.
Možná je to také tím, že všechny ostatní skladby mají prakticky totožnou náladu, jsou pomalé a navíc obsahují téměř neměnné hudební nápady. Skoro by se mohlo zdát, že právě v úvodní skladbě se Lord Darkthep umělecky vyčerpal, ale až tak ortodoxně bych celou záležitost neviděl. Ono není nic jednoduchého, stát za nahrávkou jakožto jediný tvůrce hudby a přitom už dopředu počítat s absencí ostatních „živých“ nástrojů (především bicích).
Zkrátka a dobře si člověk musí vystačit s tím, co počítač dá. Z toho důvodu skýtá „Gotická duše“ pouze samé ukolébavky, pomalé sonáty, jenž doprovází textovou složku. Abych se ale také dostal k ostatním písním. Kratičká a teskná „Neplakej“ těží z odkazu prvního povedeného tracku a rozhodně má něco do sebe. Naopak skladba „Vrána se vrací“ spíše nudí a kromě temného vokálu, nepřináší nic extra záživného. Žel i následující „Trubadůr“ je básní s jemným kytarovým doprovodem. Kdybych si odmyslel (opět) výtečný text, dokonce bych se domníval, že mi doma hraje nějaká synth-popová kapelka. Mnohem lepším kouskem je středověkem nasáklá „Fantasmagorie“, která si nezadá ani s těmi nejlepšími uspávačkami od XIII.STOLETÍ (sedm minut je ale hodně silné kafe!).„Čertisník“ vzápětí nikterak nevybočuje z celkového konceptu, hudebně se v něm nic zajímavého neděje a kromě latinského hesla je na tom podobně i závěrečná „Jméno růže“. Celkově však debutový výlisek rozhodně nezklamal. Ba spíše dokonce překvapil.
„Gotická duše“ má velmi příjemnou atmosféru a příznivci teskných balad by si v pohodě můžou zařadit do svých sbírek. Na mě osobně je těch balad v jednom balíčku přece jen trochu moc, ale co „nevoní“ mně, může klidně vonět ostatním. A že bych na něco zapomněl? Ano! V drážkách CD najdete velmi povedený klípek, a to samozřejmě k úvodní skladbě! Pokud tedy gothic rockové scéna v tuzemsku prakticky vymřela (existovala vůbec někdy?), BRATRSTVO LUNY jsou první vlaštovkou možných změn! Třeba lepší časy přijdou! „Stat rosa pristina nomine, nomina nuda fenemus“…
ALL