Kapela BRATRSTVO LUNY už dávno není žádným sranda projektem, jako tomu bylo na začátku jejich cesty. S určitou vážností ovšem přišla jakási strohost, která je podepsána především pod předchozí řadovkou „La Loba Ante Portas“, vlčím to albu, jehož živý symbol je pravým to cizincem, pohybujícím se odnikud nikam. Na svém třetím CD už ale stojí trochu jiné těleso, byť v některých základech podobné tomu z debutu „Goethit“ – alespoň co se týče částečného návratu k písničkovosti. Jo, kdyby bylo album vystavěno ještě více na přímočarosti a ubylo by zbytečného okecávání, jež by se jinak dalo zabalit do několika řádek (R.X. Thámo promine), získala by kolekce „Carpe Diem“ doslova dechberoucí punc – to myslím naprosto bez přehánění!
Albu nicméně sedí i rebelsky ztvárněný příběh dvou hlavních hrdinů (R.X. Thámo, Lord Darkthep), jenž se stavějí čelem vůči systému společenství Carpe Diem Corporation, k jehož základním vládnoucím principům dost možná i směřujeme. Více ale už neprozradím, pointu si musí každý posluchač najít sám a určitě mu v tom vypomůže i osobitě pojatý fotoseriál, jakožto jedinečná součást bookletu. Další překvapení číhá na posluchače při spuštění první položky „Carmina I/IX“, která je jakousi vstupní branou (básní) do celého příběhu, přičemž autorem recitace není nikdo jiný než samotný Petr Štěpán ze XIII.STOLETÍ! Hned poté následuje titulní skladba, jež zastihuje formaci v takřka metalovém rozpoložení. Skladba je postavena na důrazném refrénu, krásných kytarových vyhrávkách a především monstrózních bicích partech mistra Kobdzeye. Nesmírně svěže však hudbu přibarvuje i hostující vokalistka Anniki Fokk, doprovázející Xpila právě v onom razantním refrénu.
Na zdařilý začátek posléze navazuje i následující „2084?“, která překvapuje vloženým tanečním intermezzem, symbolem lidského konzumu a nekonečného shonu. Celá skladba mi pak trochu připomíná lehce uskromněné šílenosti od tehdá dosti ujetých PAIN OF SALVATION. Ale jo, sedí to sem…
Prvním vrcholem alba je ovšem trojka „Mezi sfingami“, kde se osobitý skladatelský rukopis doslova spojil s jedinečností TIAMAT a výsledek je vpravdě hodně vydařený. To už se však nedá říci o absolutně impotentních „Promenádách chimér“, pro mě jakémsi odlitku z „Laloby“. Obrovská škoda, že oněch „oken“ je tu ke slyšení nakonec mnohem víc, než by se zrovna hodilo do krámu. „V rozvalinách“ patří spíš do jakéhokoliv ze strašných muzikálů prokletého mainstreamu, jenž nás zabíjí (obsaženo v textu samotném). „Šafrán karpatský“ posléze kopíruje podobně nedůstojný model taktéž, ale v závěru se alespoň vzepře a grandiózní finále patří už do úplně jiného levelu. Z oněch balad tak nakonec nejvíce funguje poetická „Prvních z prokletých“, po hříchu však pouze díky znamenitému refrénu a působivému závěru s Anniki v hlavní roli – na husinu po celém těle to dokonale stačí. Nicméně nejhitovější skladbou vůbec, je bezpochyby klipovka „451° Fahrenheita“. Zde je asi nejvíce cítit jakýsi závan gothic-punkové minulosti… až k branám „Vendetty“ od XIII.STOLETÍ. Škoda, že obdobný vzorec je ke slyšení v podstatě pouze v této skladbě…
Z celkového pohledu je však album „Carpe Diem“ rozhodně povedené. Kapele se záměr o pestrém albu rozhodně podařil a většina skladeb obsahuje vskutku světlé momenty, pro které si tuhle desku budu opakovaně pouštět. Jediné, co mě opravdu mrzí, jsou úskoky k muzikálovému hašteření, k formě, kdy obsah slov přebíjí hudbu. Jsem sice schopen pochopit, že i tohle je jedna z podob současného BRATRSTVA LUNY, ale s ohledem na to, kterak je kapela našláplá a čím dál více sehraná, je trochu škoda, že onoho potenciálu nebylo využito ve větší míře. Houšť ovšem může být už na dalším albu, nechme se překvapit!
ALL
http://bandzone.cz/bratrstvoluny