S ohledem na přírodní katastrofy je zjevné, že kapela BLOOD TSUNAMI by mohla na trhu s novým albem, nevkusně pojmenovaném „Thrash Metal“, docela dobře zafungovat. Z pohledu názvu tedy nováčci, z pohledu personálního to až tolik neplatí. Ke kapele se totiž docela nedávno přidal bicman Faust (ex-EMPEROR), který tak vcelku rychle rezignoval na „černou“ metalovou odnož. Hudebně si však příliš nepomohl. BLOOD TSUNAMI se totiž brodí v „metalové klasice“ a z téhle díry se však v současné době velmi těžko vylézá. Na druhé straně kapela hraje to, co ji baví a vůbec na nic se neohlíží. Mně osobně se však BLOOD TSUNAMI do vkusu rozhodně netrefili. Je však třeba přesně definovat několik základních faktů. Kapela předvádí thrash metal první jakosti, skvěle zahraný, skvěle vyprodukovaný, ALE… ale ničím záživný, ničím přitažlivý, ničím zajímavý. Věta typu: „tohle tady bylo už tisíckrát“ by sice mohla pasovat na každou druhou kapelu, ovšem BLOOD TSUNAMI svou hudbu podávají opravdu až nevkusně „škatulkovitě“, tj. že se až příliš pevně drží zvoleného stylu (viz. samotný název alba). Žel ani zvuk nepatří zrovna k výstavním artiklům. Nahrávka by silnější měřítko mohla snést cca před šestnácti lety.
Na druhou stranu to pánům hraje, to se musí nechat. Hned od první skladby je zcela zřetelně slyšet, že členové souboru nedrží nástroje v prackách poprvé. Rozpor je však v jakési přílišné ortodoxnosti, kterou si kapela sama určila. Proto je deska silně rozporuplná a já osobně mám pocit, že může oslovit maximálně staré thrash metalové fandy. A právě na tuto skupinu příznivců bych chtěl následující řádky nasměrovat. Příliš totiž nepočítám s tím, že by mladší ročníky značky „metal core“ měly o tento produkt výraznější zájem.
V drážkách CD je zakomponováno osm jaderných tracků, které jsou nabity doslova atomovou energií. Mezi nejpovedenější kousky patří však paradoxně volnější „Rampage Of Revenge“ a velmi zajímavě pojatá „Torn Apart“. Právě melodické kytarové linky vynášejí tyto dvě skladby vysoko nad ostatní. Naopak některé skladby zavánějí až nechutnou „lopaťárnou“, která by mohla slavit úspěch tak možná na nějaké české taneční zábavě, a to především v pozdních ranních hodinách, kdy se poslední opilé „máničky“ dožadují METALU.
A tím se oklikou dostávám k tématu živé produkce. BLOOD TSUNAMI je jednoznačně koncertní záležitostí, doma si však tuhle placku budu stěží pouštět. Na druhou stranu připouštím, že tohle ortodoxní thrash metalové album se příznivcům onoho žánru samozřejmě líbit může. Vše funguje jak má být. V roce 2007 však od hudby očekávám přece jen něco jiného.
ALL