Debutová deska dánského „one-man projektu“ BLODTRU je jen zdánlivou mýlkou, jelikož ještě předtím, než si jistý Satanáš Trúa dal do vínku tento název, jmenoval se MORKHEIM. Mix black metalu a naturálního ambientu ho však záhy omrzel, a tak po natočení desky „Danske Hymner Til Morket“ složil zbraně a ze svého stylového pojetí se vyvázal. Taky způsob jak změnit nastavený kurz vývoje, který začíná „páchnout zatuchlinou“. S přejmenováním na BLODTRU a zostřením své tvorby toho panáček však příliš nezískal. Sice si všechno nahrál i „odkrákal“ sám, ale to je jen slabá útěcha pro eventuálního posluchače. Trúa produkuje sice „pure black metal“, ale to už dlouho není nic tak zcela neobjevného. Čest starým black legendám lze skládat i jinou formou, než neustálím plácáním se v bahně a přešlapováním na místě. Instrumentální potenciál se na CD BLODTRU určitě najde, nicméně samotná tvorba je až moc velká nuda.
Všechny skladby si jsou až nehorázně podobné a co je ještě možná horší – jsou dlouhé jako fronta na polívku u armády spásy. Dnes se zkrátka s průměrností uspět nedá a zvláště pak v konkurenci miliónů kapel. Otázkou však zůstává, zda má hlavní protagonista o tohle všechno zájem. Dle mého soudu je mu to celkem „buřt“. Ortodox! Uff… jenže ani v tomto „chlívečku“ není všechno úplně košér. Zvuková kvalita sice žádná katastrofa, ale ve srovnání s těmi nejlepšími je to skutečně průměr – dost možná ještě podprůměr. Stačí si jen vzpomenout třeba na kvalitu zvuku od našich HEIDEN na poslední desce „Obsidian“.
Ale do těchto míst jsem se rozhodně dostat nechtěl. Proto se omlouvám za můj myšlenkový pochod, který se od této desky značně vzdálil. Nyní už splním oficiální povinnost pisálka. Deska obsahuje čtyři skladby plus intro s opravdu luxusním názvem – „Christus Christus Leave My People Alone“… tady však moje sympatie k BLODTRU končí. Nechtěl bych tvrdit, že by si tato nahrávka nemusela najít své příznivce, ale mám ten dojem, že jich moc nebude.
ALL