O kapele BLINDEAD se toho v Čechách zatím moc nenapsalo a přitom se už dávno jedná o zavedenou formaci v rámci post-metalu, který se v podání Poláků vyznačuje nejen hardcoreovými úryvky, ale také doomovou atmosférou, jejíž dopad sahá až k branám progresivního roku ve stylu RIVERSIDE. Zajímavé ovšem je, že novinka „Absence“ nemá daleko ani ke starší tvorbě ALCEST, soudobým počinům CULT OF LUNA a možná i společnou řeč by pánové našli i s čím dál žánrově rozpínavějšími HEIDEN.

Pikantní ovšem zůstává ta skutečnost, že na předešlém počinu „Affliction XXIX II MXMVI“ se kapela jevila v malinko jiných odstínech. Do její tvorby výrazněji vstupovala hardcoreová údernost s prvky industrialu a jemnější plochy tvořily spíše doprovodnou část. Na „Absence“ je to přesně opačně. Převládají táhlé kompozice, čistý vokál s mírnými odstupy k drsnosti a zmínit nemohu ani komplexní melancholickou náladu, jejíž velkolepost je tím největším trumfem, kterým se kapela může pochlubit. Košaté skladby navíc skýtají naprosto nečekané odskoky, ať už instrumentální či ryze emoční. Diametrální odlišnost a zároveň propojenost lze kupříkladu demonstrovat na úvodní baladě „a₃“ a opoziční šílenosti „c ₇“, podpořené saxofonovým vábením krys na vůni ementálu. Hmatatelnou údernost posléze reprezentuje hned několik další skladeb, ovšem jistá násilnost představuje spíše nepravidelné nádechy a výdechy v zakalené vodě („b ₆“, „s ₁“). Třešničkou na dortu je posléze brilantní závěr v podobě titulní kompozice, jejíž první část opravdu nezakrytě připomíná RIVERSIDE, ovšem v dalších minutách se obraz skladby radikálně změní v extravagantní cirkus, popírající vše doposud slyšené.

BLINDEAD prostřednictvím „Absence“ otevřeli třináctou komnatu, ale místo leknutí se jim dostalo nebývalého štěstí, a sice roztáhnout svoji hudbu do všech možných koutů, aniž by nějakým zásadním způsobem znásilnili svůj předchozí vývoj. Kapela však kromě citu dokázala prodat i patřičný skladatelský um v pomyslném „konkurenčním boji“ převyšuje Čechům známější uskupení OBSCURE SPHINX (alespoň tedy podle mého soudu).

Na „Absence“ jednoduše není slabého místa, a to i přes nutnou logiku věci – do hudby BLINDEAD se člověk musí jednoznačně prokousat, nemluvě o zašifrovaném konceptu, jehož nepatrná část vzhlíží už ze samotného obalu (nemálo podobnému skládance „Eremita“ od Mr. Ihsahna). Zbytek tajenky je dále uložen v textech, resp. v samotných názvech jednotlivých skladeb. Přiznám se, že když jsem tenhle počin slyšel poprvé, ihned se mi zalíbil, ovšem vůbec by mě nenapadlo, že s ním od té doby strávím tolik překrásných chvil. Další velkolepé dílo od našich severních sousedů!

ALL