I když u gramofonového dua B.B.N.U. svým způsobem nehrozí oposlouchanost, přizvání hosta je dalším zmenšením eventuálního rizika. Aranos na dvou recenzovaných nahrávkách cestoval spíše šírými pláněmi, zde coby právoplatný host dobarvuje a oživuje reálnými zvuky často neslyšených nástrojů v nerozpoznatelných podobách.

Hudba z gramofonů je přehrávána a zachycována do roztodivných smyček. Chvilková práce s nimi, ztlumení, poskytnutí prostoru třetímu hudebníkovi. Pohyb, hledání, zpomalení, prolnutí spolupracovníka. Schema sis spíše představuji, víceméně je mou snahou přiblížit Vám oč tu běží. Těžko říci kdy, kdo popř. co? Ještě neznatelnější poměřování nastane pro kratičké pauze, zhruba v pětadvacáté minutě. Beztvarý kovově symfonický hukot se pohybuje nahoru a dolů, chcete-li dopředu a dozadu. Nic více není slyšet. Je to hodně nebo málo? Kromě hudebníků samotných nikdo neví.

Skromně vyprodukovaný vypálený disk s černobílým profi potiskem (ó jaká radost a dlouhodobá funkčnost!) je obklopen černobílou dvoustránkou. Tři stěžejní fotky jsou „každá ves, jiný pes“… pěkné!

RadeK.K.