
Undergroundový feeling, tradiční thrashové postupy, přefiltorvané riffy přebrané od dalekoslavnějších kapel a další a další atributy, jež jsou příznačné pro metalové podzemí toho nejhrubšího zrna. V tomto režimu se pak nese i celkový zvuk, byť jsem tedy čekal o dost větší „prasárnu“, ovšem i BESTIALITY si zřejmě uvědomili, že s totální „sound rašelinou“ dnes neuspějí, a tak alespoň tuto složku zabezpečili vcelku obstojně (ovšem stále mějte na paměti, že se pohybuje v těch nejhlubších hudebních sklepech – ne, to není omluva BESTIALITY, z mé strany se jedná pouze o pochopení toho, čemu se tihle Poláci věnují).
Neodsuzuji, chápu, ale neoceňuji. Snad jen melodická sóla (překvapivě hodně melodická) jsou alespoň částečným oživením jinak absolutně úsečné tvorby, která je ale jinak víceméně nezajímavá, ale to už bych se jaksi opakoval. Čím jsem se ovšem královsky bavil, tak to je rozhodně vokál Alberta Dusta, jenž křičí, kvílí, vřeští jako prase, které právě podřezávají. Po stránce brutality tedy rozhodně pozoruhodná hlasová práce, žel v některých případech až příliš horlivá k samotnému účelu. To je ale jen o zkušenostech, možná většímu citu pro muziku. Nechci být špatným prorokem, ale pokud se kapela bude chtít v metalovém ranku výrazněji prosadit, rozhodně bude muset spoustu věcí změnit, neboť obdobných formací je na světě nespočet, nemluvě o Polsku, které je v současnosti přesyceno spoustou skvělých kapel. I BESTIALITY to budou mít v další čase nepochybně těžké, avšak „pure metal“ je (zatím) baví, tak snad jim onen entuziazmus vydrží a případně v budoucnosti postoupí do dalšího výkonnostního levelu.
ALL
https://www.facebook.com/pages/Bestiality/838611276153519