Úplně neznámá kapela, úplně neznámé jméno a zřejmě chuť si jen tak zaskotačit, nečinit z hudby velkou vědu, nebrat se příliš vážně, a když už ano, tak si alespoň lehce zaprovokovat. Stejně jsou na první místě koncerty, album budiž jen takovým doprovodným zpěvníčkem, který dobře poslouží při skandování mnoha sloganů. Ne, AVERZE rozhodně nejsou druhým ALKEHOLEM, jelikož zásadní měrou tíhnou k ryzímu punku, který kombinují ze starým dobrý thrash metalem. Ostatně svůj styl titulují jako thrash-punk, což je naprosto výstižné.
Kromě toho mě však zaujalo ještě jakési ústřední motto, jež jsem si dovolil překopírovat z profilu kapely:
„Metalový hybrid s velkým podílem thrashe,příchutí blacku,stojící na rock punkové podlaze, kupředu poháněn česky zpívanými texty oscilující kdesi mezi genialitou a naivním kýčem…“
A přesně tak tomu je. Když jsem poprvé slyšel úvodní song „Kov za kov“, punk thrash mi naskočil hned po několika vteřinách. Obdobný brus v oné době používali kdysi velmi populární ČERTŮF PUNK, byť jejich muzicírování mělo spíše útočnější charakter. Nicméně i kluci z AVERZE (poznávám mezi nimi např. Torhama z kapely ŽREC – zdravííím!) umějí hezky dupnout na plyn, viz. skladba „V lásce a válce je vše dovoleno“. Obecně se však kapela proplétá spíše rychlostí střední a mírně vyšší, a jak už to tak v tomto žánru bývá, je častým jevem neustále opakovat tytéž motivy stále dokola a AVERZE v tomto ohledu není žádnou výjimkou. Pro punkáče je to rozhodně super zpráva, pro posluchače, jež očekávají hodnotnější pobavení, povel k odchodu a ucpání si uší.
Přiznávám, osobně patřím spíše do té druhé skupiny, ovšem bez toho posledního dovětku. Hudba AVERZE se mnou totiž nedělá vůbec nic, snad jen titulní skladbu jsem byl nucen přeskočit, jelikož tohle jsem bohužel nebyl schopen dát- sorry). Neoslovuje mě, ale zároveň mám pro skotačení podobného typu jisté pochopení. Jen je docela škoda, že si kapela více nevyhrála s texty, tady mají hošani taky co zlepšovat. Jak už jsem výše uvedl, kolovrátkostroj z dílny AVERZE mě nikterak zvlášť nepodlomil kolena, ovšem jednu skladbu zmínit musím. Je v ní totiž hned od úvodního riffu cítit aroma black metalu a jmenuje se „Redetoxikace“. Škoda, že se pak skladba zvrtne v absolutně stejné „umca-umca-umcaca, jako je tomu u většiny písní. Ufff…
Pokud AVERZE myslela celou nahrávku jako vtípek, tvoří pro vlastní potěšení s cílem pobavit sebe a několik skalních, proč ne?! Navíc načasování desky a jejího názvu, je docela příhodný pro současnou situaci u nás, kdy organizované davy mávají nad hlavami červenými kartami.
ALL