S Francouzi AUTOKRATOR není radno si zahrávat. Fungují teprve jeden rok a už se dopracovali k vskutku brutálnímu debutu. Po jeho spuštění se vám buďto rozzáří tváře, anebo se nad náplavou hnusu ztratíte už po několika vteřinách a znovu se už k tomuto druhu zla nikdy nepřiblížíte. Tento druh dekadentního umění je ovšem v současnosti v kurzu, neboť lomí blackmetalový základ s atypickými noisovými prvky. Už od prvních vteřin je zřejmé, že na nějakou zvukovou uhlazenost se tu rozhodně hrát nebude. Pokud se tedy posluchači nepodaří tento stěžejní prvek tvorby AUTOKRATOR přijmout, jen stěží se pak dostane na metu pečlivého vyposlouchávání.

Vždyť hned úvodní track „Act 1 : The Tenth Persecution“ představuje drtivý a předně valivý buldozer, jež čerpá především z monotonně opakujících se kytarových riffů bez sebemenšího náznaku chytlavosti. Naopak atmosféra je vpravdě silnou a uvěřitelnou devízou, kterou kromě hudebna umocňuje chorobný vokál malomocného zoufalce (nebo lépe řečeno zoufalců, neboť AUTOKRATOR disponují hned dvěma sólovými zpěváky – alespoň tedy na této nahrávce). Na „Act 2 : Exsuperator“ je poté ke zvukové hnilobě přidána i rychlost a hudba se tak brzy dostává do poměrně nepřehledného chuchvalce, ze kterého posléze vystupuje démonické halekání a odříkávání. „Act 3 : The Filth Pig of Rome“ je hodně drsný název skladby a její pekelná aura mi místy připomíná našince CULT OF FIRE. Je jen škoda, že počet interesantních nápadů se s přibývajícími minutami jaksi pozvolna vytrácí a ona hrůza s dalším poslechem děsí a mrazí podstatně méně (ani rituální prolog „Act 4 : Autokrator“ nedokáže prázdnotu dostatečně zamáznout).

Do jakéhosi „druhého jednání“ nahrávka vstupuje s dost možná nejpropracovanější kompozicí „Act 5 : Qualis artifex pereo“, kde se to hemží nejen thrashovými postupy, ale také grind-blackem, přičemž srovnání se starou tvorbou ANAAL NATHRAKH není rozhodně od věci. „Act 6 : Sit divus, modo non vivus“ posléze přináší další intenzivní dávku antikřesťanského jedu. Ano, na jednu stranu rozhodně důvěryhodné, avšak stále tomu něco chybí. Stejnou charakteristiku bych však přisoudil i „Act 7 : Imperial Whore“, kde se to hemží masturbujícími jeptiškami a obcováním napříč světovými stranami. Zvuk je ovšem o něco čitelnější a překvapením je i vystředěný vokál, jež protentokrát plní funkci slovního sdělovatele (nikoliv nástroje, jak se to mohlo zdát z předchozích skladeb). Finále v samotném závěru trochu překvapivě obstarává funus v temně doomovém rubáši („Act 8 : Optimus princeps“), nechybí samply a vůbec celý koktejl je vedený dosti apokalypticky a dekadentně…

„ Autokrator“ představuje pro stejnojmenný projekt solidní start. Nahrávka má neuvěřitelně démonickou atmosféru a s určitostí si dokáže namluvit nejednu spřízněnou duši. Na druhou stranu spatřuji rezervy ve výsledném zvuku, který je místy až zbytečně zastřený a intenzita prožitku se mi jeví jako poloviční. Nicméně i tak se jedná velice nadějný debut a rozhodně by bylo skvělé, kdyby se od něho kapela odrazila k jednou tak zajímavému matroši. Francie se potápí pod náporem utečenců a velkým kvantem skvělých blackmetalových kapel. 🙂

ALL

https://autokrator.bandcamp.com/releases