Kdo jsou AUSTERE? V jednoduchosti dva black metaloví nadšenci z Austrálie, kteří ještě dále působí ve formacích jako FUNERAL MOURNING, KINSTRIFE AND BLOOD a především NAZXUL. Prapor současného vítězství však patří jednoznačně projektu AUSTERE a druhému albu „To Lay Like Old Ashes“. Už předchozí album „Withering Illusions and Desolation“ bylo poměrně zajímavé, ovšem až jeho následovník vykresluje tvorbu AUSTERE v pravé kráse. Dvojici hudebníků se totiž podařil namixovat pestrobarevný koktejl v němž probublávají barvy – jsou lehké jako právě ty bubliny, jež veselé dítko roztrušuje do vzduchu. Hudba AUSTERE má stále nejblíže k black metalu. To deklaruje asi nejlépe hned úvodní skladba „To Fade With the Dusk“, a to především sychravou kytarovou „vánicí“ a vokálem psychotického šílence. Pomalejší pasáže jsou pak vyplňovány melancholickými vyhrávkami, a aby toho nebylo málo, tak se ještě o slovo hlásí „zastrčené“ klávesy. Přiznávám se, že kdyby bylo takové celé album, zřejmě bych z něho vůbec nadšený nebyl.
S druhým kouskem „This Dreadful Emptiness“ však přichází změna strategie. Hudba se rázem dotýká doom metalových břehů, celá kulisa se ještě více mění v monotónní poselství, aby se posléze z nenadání změnilo ve sbírku překrásně vykonstruovaných melodií. Jednotvárný jekot navíc z ničeho nic střídá čistý přednes a člověk se až diví, kam se dá v hudebním hledání dostat. Ono se sice dá tvrdit, že tato nahrávka není nikterak revoluční, nicméně všechny potřebné konzistence mají patřičnou kvalitu a zkrátka jednotlivé úseky ve dlouhých skladbách do sebe precizně zapadají. Tak třeba techno pasáž v titulní skladbě bych nečekal ani náhodou a přitom tam zkrátka „sedí“. 
Pokud však chcete vsadit na emoce, rozhodně se soustřeďte na „Just For A Moment“, což je skutečně velmi citlivá píseň v níž se hutnost mísí se zármutkem s naprostou palčivostí a dokonalostí. Někdy to sice může vypadat tak, že AUSTERE vytvořili záchytné „body“ pro člověka, který by nedokázal snést čistě blackovou desku, ovšem tento můj postřeh nemusí být (a doufám, že i není) vůbec podstatný. Všechny skladby jsou koneckonců hodně dlouhé, takže pokud nemáte trpělivost, těžko se do morku kostí k AUSTERE dostanete. Nehledě na samotný závěr – to je skutečně rasovina, nepochopitelná litanie „Coma II“. Jedná se o dvacetiminutový proud dvou kytarových rifů, opakujících se až do samého zblbnutí.
Vůbec mě nenapadá, co tím chtěli tvůrci říci. Po tak promyšleném průběhu taková šeď v závěru? Inu umělcův svět je někdy nastavený skutečně originálně. I přes poslední „šmouhu“ však toto album hodnotím velmi vysoko. Neznamená sice žádný extra posun v žánru či progresi, ze kterého by měli ostatní neznalí posluchači padnout na zem, ale přináší skutečně pozoruhodné a především skvěle vykonstruované písně. Je sice pravdou, že délka skladeb může kdekoho odradit, ovšem jestli máte v tomto stylovém ranku něco naposloucháno, věřte mi, že si toto dílko užijete ani nebudete vědět jak. Uzníní si Australané se za svůj výkon rozhodně zaslouží!
ALL
http://www.myspace.com/bandaustere