Kapela s přirozeným talentem, mistři okamžiku, anebo snad jen zbloudilci, kterým podala náhoda pomocnou ruku takovým způsobem, aby všechny dílky hudební skládanky do sebe bez problémů zapadly? Přiznám se, že netuším, ovšem při poslechu alba „Mitau“ mi od začátku do konce naskakuje husí kůže a pokud jsem se už někdy zmínil o tom, že v dnešní době člověka nepřekvapí ani tak kvalitní album od zavedené kapely, jako produkt od „bezejmenných“, tak přesně toto je ten nejlepší možný příklad. AUDREY FALL stvořili naprosto interesantní dílo!
Tahle čtyřčlenná parta hudebních dobrodruhů pochází z Lotyšska a funguje sotva čtyři roky a v průběhu času ještě navíc prožila několik žánrových kotrmelců v součinnosti s personálními obměnami, aby nakonec zaparkovala v post-rock/metalovém edenu. „Mitau“ totiž zcela bez skrupulí představuje hudební ráj a pokud některé hudební spolky tíhnou k pochmurnosti či melancholickým náladám, tak AUDREY FALL se více upínají k pozitivnějšímu vnímání světa kolem nás. Předně se dá hovořit o jakémsi enviromentálním přesahu, jehož parametry doslova příští z většiny kompozic, mimochodem čistě instrumentálních. Sice se určitě najdou názory, že by kapele nějaké vokály určitě prospěly, ale osobně se domnívám, že něco podobného skutečně není na pořadu dne ( možná v dalším stádiu vývoje). „Mitau“ je natolik hluboký počin, že si jednoduše vystačí i beze slov.
Stěží, opravdu stěží se mi vybírají nejlepší kompozice, protože každá má svůj umělecký design natolik vytříbený, že je to až neuvěřitelné. AUDREY HORN navíc hodně pomáhá žánrová rozprostřenost, která se táhne od post-rockových přísad až ke coreovému riffování, přičemž silná dávka emocí je taktéž ukryta v ambientních 
proklamacích. Punc osobitosti je ovšem v plné režii kytarového zvuku, jehož výrazivo připomíná rezonanci strunné balalajky. Techniku hry a finální ozvučení Lotyši navíc upekli tak, aby kytara zmodernizovala sound historického nástroje, jinak si onen „švitořivý“ zvuk nedokážu vysvětlit. Dá se říci, že napříč celým albem, mají veškerá kytarová sóla ševelivý charakter, ovšem do popředí pochopitelně prostupují prvky tvrděmetalové, jenž jsou často součástí gradací v té či oné skladbě. Dá se říci, že tohle je takový jasný poznávací znak, na který se Lotyši zřejmě hodně zaměřili.
A z jakých hudebních stok AUDREY FALL dozajista čerpají? Těch alternativ mě napadá celá řada a ještě než hodím několik jmen do pléna, musím upozornit, že i přes určitou módu, která se k tomuto žánru vztahuje, podařilo se kapele do jisté míry předskočit i ty největší žánrové ikony. Bez přehánění! Problém je ovšem zakuklen v tom, že AUDREY FALL jednoduše nebyli těmi „prvními“ a zároveň pocházejí z poněkud „zastrčeného“ Pobaltí, kam oko západoevropana sotva dohlédne, a když ano, musí to být po masáži nějakých větších médií, pro které je ovšem mnohem jednodušší uctívání jiných Bohů…ale to už bych zacházel někam, kam jsem opravdu zajít nechtěl…
A teď už k těm slíbeným „příbuzným“, abyste alespoň měli vodítko. Za vším je třeba hledat renesanční společenství CULT OF LUNA, dále zde spatřuji určitou podobnost s ALCEST (alespoň co se týče atmosféry), anebo s našimi FIVE SECOND TO LEAVE, kteří též rozprostírají své hudební představy do nehybných tůní, jejichž klid občas rozčísne pád šutru. „Mitau“ je sice skromné, ale naprosto fenomenální dílo prozatím „bezvýznamného“ hudebního ansámblu, kterému snad ani nedochází, jakou že krásu vlastně uvedl v život. Pokud mohu ještě něco doporučit, je to klip nacházející se právě pod těmito řádky. Možná, že hned po jeho shlédnutí pochopíte, co jsem měl touto recenzí vlastně na mysli. Jen tak dál!
ALL
http://audreyfall.bandcamp.com/