Němečtí AtroruM jsou pro mě ryzím zjevením. Kde se vzalo, tu se vzalo, najednou u mě bylo jejich v pořadí třetí řadové album „Structurae“ a svým pojetím mě zasáhlo přímo do srdce (a patrné je to i z nedávno publikované recenze). Avantgarda každým coulem, blackmetalový sturm, symfonická náladotvornost, akademická filozofičnost a mnoho dalších hudebních i ideových gulášů… To jsou zkrátka dnešní AtroruM a já jsem velice rád, že se mi k rozhovoru podařilo ulovit oba hlavní protagonisty, kterými jsou umbrA (klávesy, vokály) a vatroS (kytary, basa, bicí). Vítejte v pravém germánském kabaretu!

Velice zdravím a jsem rád, že se toto interview vydařilo. Pokus se hned takhle na úvod shrnout vaše dosavadní působení na scéně? A klidně můžeš i nějakým způsobem definovat svou vlastní hudební kariéru…
umbrA: Definovat „kariéru“, haha! Začal jsem dělat hudbu, když mi byli čtyři a až do patnácti let jsem hrál jen klasickou hudbu. Když jsem pak vatroSe poprvé potkal, už tehdy nahrával hudbu na čtyřstopý magnetofon. Abych byl upřímný, trochu jsem mu záviděl, protože jsem až zoufale toužil založit kapelu a skládat vlastní písničky. Když mi pak nějaký známý řekl, že hledá basistu pro svou kapelu, nabídl jsem se a zároveň ho požádal, aby přijal i vatroSe. To byla naše první zkušenost s kapelou, přestože se jednalo o takovou rockovu blbost s názvem THE NEIGHBOURS. Ta kapela je ovšem dodnes aktivní. Když jsme ale pak s vatroSem zjistili, že ostatní kluci v kapele nesdílejí naše bláznovství pro patnáctiminutové písně, které jsou plné rytmů a temných nálad, rozhodli jsme se založit náš samostatný projekt AtroruM. Následně poté jsme byli součástí několika dalších kapel, ale AtroruM je pro mě stále naprosto magický projekt, ve kterém dva lidé sdílejí společnou hudební vizi a není potřeba se sklánět před mnoha kompromisy. Jednoduše děláme jen to, co považujeme za správné.

Přiznávám se, že vaše starší alba vůbec neznám. Můžete je alespoň trochu představit?
umbrA: První album „Himmelsstürmer“ se datuje k roku 2004. To mě poser, to je před jedenácti lety! Toto album bylo napsáno, uspořádáno a zaznamenáno v rámci „one-session“, která trvala zhruba tři týdny. S vatroSem jsme se tehdy zamkli v suterénu domu, skládali písně a rovnou jsme je i nahráli. Tak jak jsme je stvořili, tak jsou i zaznamenány na desce. Na albu je zachycen děj, kterýse točí kolem příběhu Daidala a Ikara, určitě to všichni znají, to téma, kterak mladý kluk letí až příliš blízko ke slunci. Lyrické téma se točí právě kolem onoho selhání lidského fakturu a dalších obvyklých aspektů. Druhá polovina pak vypovídá něco o mnoha metalových žánrech, které se částečně snaží prolomit konvence, což ovšem paradoxně vede k vytvoření nového dogmatismu, mnohem přísnějšímu, než soubor pravidel, které se původně snaží strhávat.

vatroS: První polovina je s ohledem na lyriku silně ovlivněna německým obdobím „Sturm und Drang“ (Hölderlin nebo mladý Goethe nebo Schiller) v literatuře a následným romantismem z počátku 19. století. Po hudební stránce tu je ke slyšení spousta akustických kytar a také klavírních vyhrávek, jež byly propojeny s naturalistickým black metalem (jako to třeba bylo u raných ULVER). Přesně uprostřed alba se však snový romantismus porouchá, začne být studeným, má strojovou atmosféru, které má blízko k EMPEROR nebo starým BEHEMOTH. Píseň „Tod der konvention“ odráží krédo, jež spočívá v překonání všech lidských konvencí, neboť jen tak se člověk stane opravu volným. Ovšem hned další píseň ničí tuto myšlenku s tím, že za zabitím morálky stojí vždy objednávka/etika, čímž dochází k tomu, že je všechno ještě horší než předtím. Následující „Jagdzeit“ přebírá tuto myšlenku obdobně a odkazuje přitom na fašismus a rasismus, což jsou směry, které získaly v historii sílu tehdy, když se morální systémy ve společnosti v podstatě zhroutily. Poslední píseň znovu rekonstruuje témata titulní skladby, ale „himmelsstuermer“, který kdysi začal s utopickými ideály a nadějí, silný a mladý, spadne z nebe a ztratí tak všechno, co kdysi považoval za důvod k žití (to je vlastně to, co se událo Daidalovi v řeckém mýtů, když ztratil syna Ikara – spolu se snažili utéci, ovšem syn si to namířil ke slunci, i když věděl o otcově varování).

umbrA: Druhé album „Exhibition“ je z větší části vatroSova práce, kde spolu se mnou přispěli Jesters’ Banquet singulárními riffy a taktéž uspořádáním myšlenek. Tohle album napsal opravdu v zoufalém duševní stavu, avšak nejedná se striktně o koncepční album, jako tomu bylo „Himmelsstürmer“, kde jsou všechny písně silně propojeny. Nicméně koncept alba je podobný Musorgského „Pictures at an Exhibition“, neboť jednotlivé části alba jsou orámovány mezihrami („Promenade“), a každý „obraz“ je o něco méně melodický než ten předchozí. Téma pak znovu souvisí se selháním lidského faktoru, ať už se to týká jednotlivce nebo celé společnosti. „Exhibition“ je album poměrně těžké a k tomu má ještě chladnou a negativistickou atmosféru.

vatroS: Tou dobou jsem měl opravdu špatné období a samotné album je takovou výstavou mých vnitřních pocitů, které jsem v těch špatných dnech měl. Každá píseň je obrázkem obav, depresí, zlých myšlenek a pocitů, které člověka neustále pronásledují. „Promenade I“ a III mají velmi melodické motivy, zatímco v „Promenade II“ je obsaženo spoustu dvanáctitónových témat, která se navzájem překrývají. Album končí kompletní dekonstrukcí dvou 12-tónových témat dvou klavírů, která se liší o čtvrt tónu, čímž se de facto tóny rozšiřují z dvanácti až na čtyřiadvacet půltónů. Vždycky jsme milovali hrátky s těmito matematickými konstrukcemi. Trochu jsme s tím začali už na našem prvním albu v písni „Tod der Konvention!“. Každopádně album „Exhibition“ je celé nazpíváno v angličtině, protože moje německé texty mají tendenci být dost složité. Hraju si např. s mnoha metaforami, citacemi a podobností slov. Proto jsou ta přímá a agresivní témata v angličtině, která mi v tomto ohledu přijdou vhodnější. Jakmile tedy má být sdělení přímé, využiju raději angličtinu, haha..

Pojďme si ale nyní trochu rozebrat vaše čerstvé album „Structurae“, jehož poslech je pro mě vždy velkým zážitkem. Jak vlastně probíhal onen skladatelský proces, který vás dovedl až k takto pestré hudební kolekci? Pokuste se popsat, jak to vaše neskutečné dílko postupně vznikalo? 
umbrA: Jsem opravdu rád, že se ti album líbí! Mezi deskami „Exhibition“ a „Structurae“ je mnoho let a za tu dlouhou dobu došlo v naší hudbě k výrazným změnám. Myslím si, že „Structurae“ je mnohem zralejší. Za ta léta jsme nabrali celou řadu zkušeností a osobně se domnívám, že se to na výsledku projevilo. Co se týče samotné práce na desce, tak se znovu jednalo o koncentrované sezení nás dvou, kdy jsme vymýšleli spousty riffů, přičemž fragmenty jednotlivých písní byly už nějaký čas připraveny na mém disku. Ten úplný start byl tedy poměrně jednoduchý. Myslím, že je to poměrně koherentní album, to je asi to nejvýstižnější, co se dá o desce AtroruM říci. Velký dík patří určitě Chrisovi Brandesovi z Iguana Studia, který album namixoval. Hodně mu v tomto ohledu dlužíme. Strávili jsme jeden týden v jeho ateliéru a natolik jsme se do hudby ponořili, že jsme toho moc během těch sedmi dnů nenaspali. Stále jsme něco přehrávali, odstraňovali nějaké věci a samozřejmě jsme u toho vypili hodně piva a všeho dalšího. S konečným výsledkem jsem ovšem i nadále velice spokojen. I v současné době nevidím na albu nic, co bych považoval za špatné. Ale když se mě třeba zeptáš za další dva roky, můžeš se klidně dočkat mnohem kritičtější odpovědi, haha!

vatroS: Od alba ještě nemám úplný odstup, ale stále ho vnímám jako takového novorozence, nebo dokonce novou lásku. Je tááááák úžasně dokonalé! A to říkám i přesto, že mám občas po krk všech těch muzikantů, kteří své nové album vychvalují, považují ho za nejlepší a největší dílo vůbec a další bla bla řeči. A vidíš, teď to mám podobně, protože to zkrátka tak cítím… stále a pořád. Určitou roli v tom ovšem hraje naprosto profesionální zvuk, ve srovnání se spíše slabým z alba „Himmelsstürmer“ (dobře, byli jsme mladí) a průměrným na „Exhibition“ (tady jsme byli ještě docela mladí…). Tenkrát jsme se taky snažili napsat koncepční album, ale nebyli jsme moc úspěšní. Šance na úspěch byla naprosto mizivá, a tak jsme tomu dali ještě jednu šanci na dalším albu…

Na novince jsou skladby povětšinou ve vašem rodném jazyce (s výjimkou skladby „Camouflage“. Jak důležitý je pro hudbu AtroruM německý jazyk? Osobně se domnívál, že se jedná o dosti výrazný bod vaší tvorby…
umbrA: Ještě bych to doplnil tím, že v „Amapólas“ je zpěv i ve španělštině, v „Equipartition“ je ukryta francouzština a v „Ψαλμος“ bylo dokonce použito šesti různých jazyků, takže to v rámci „Structurae“ není úplně málo. Osobně však preferuji ukřičenou němčinu, neboť právě z hlediska křiku se jedná o nejvhodnější jazyk. Spousta souhlásek má drsný zvuk – v tom křiku to zkrátka funguje dobře! Na desku napsal všechny texty vatroS a jsou poměrně složité. Proto bylo rozhodně dobrým nápadem tvořit právě v němčině, kterou jsme si více jisti.

vatroS: Abych byl upřímný, do jazyků jsem úplný blázen. Každý jazyk je jako vlastní makrokosmos, zrcadlo sociologie, náboženství, zeměpisu a dokonce i historie společnosti, která jej vyvinula. Je skvělé používat různé jazyky a jejich typické aspekty – tvrdost, měkkost, složitost pro různá témata atd. Protože nejsem rodilý mluvčí angličtiny, francouzštiny nebo španělštiny, tyto texty by mohlo znít trochu divně, kdybych si s nimi nepohrál stejným způsobem, jako to dělám s německým jazykem. Ale samozřejmě psaní v mateřském jazyce poskytuje daleko více důvodu pro používání.. Zejména tedy ten jazyk, který může být i takovým univerzálním (ale někdy je nešikovně objemný) nástrojem, jako je to mu právě u němčiny.

Témata, kterými se zabýváte ve vašich textech, jsou rovněž hodně zvláštní a nevšední. Můžete jejich obsah alespoň trochu přiblížit?
vatroS: Myslím, že by bylo příliš dlouhé jít do detailu každé písní, a tak se pokusím tenhle dlouhý průběh trochu zkrátit. „Menschsein“ (Lidské bytosti) si klade otázky jako: Co je to potřeba člověka? Co je to individualismus? Jak můžeme popsat milion jedinců statisticky, když jako atomy molekul plynu, v jediném okamžiků náš individualismus mizí v davu. My všichni považujme sami sebe za něco zvláštního, ne? Ale když se ráno podíváš na dopravní zácpy, na velké mrakodrapy s šedými kancelářemi, rozhlédneš se v supermarketech nebo se podíváš na armádu vojáků (nebo parlament), ztratíš víru v individualitu, i když si v ten moment myslíš, že to tak třeba nemusí být napořád.

„Große weiße Welt“ (Velký bílý svět) je založena na básni, kterou jsme napsal téměř před deseti lety. Je to o vnitřním odrazem mysli, kdy člověk ztratí spojení s venkovním světem a zdementní. Je to děsivé a frustrující zároveň. Člověk se dívá na svět, ovšem neexistují k němu vzpomínky. Tedy nic víc než kauzalita, nic víc než čas.

„Amapolas“ (Mák) je o oběti občanské války v Kolumbii, která probíhá do dnešních dnů už pět let. Tam třeba celé vesnice prostě jen tak z ničeho nic zmizí, nebo se děje i to, že polovojenské jednotky v podstatě odstraní celou mužskou populaci vesnic, aniž by ty muže ještě někdy někdo spatřil. Až po dvaceti letech lidé teprve nacházejí hromadné hroby. Z toho důvodu je použit obraz máku, jehož barva představuje krev, která se šíří po celé zemi.

„Psalmos“ je osmnáctým žalmem Bible. Je zpíván v šesti jazycích (německy, anglicky, francouzsky, španělsky, rusky a latinsky) a každý z hlasů se snaží překřičet toho druhého s cílem ukázat převahu v rámci podpory stejného Boha. Někdy se hlasy dokáží sjednotit, někdy je to čistě chaos. Hlavním tématem je opět hra dvanáctého tónu, který se tu a tam objeví. Dost možná se jedná o nejtěžší píseň s ohledem na poslech.

„Camouflage“ je v angličtině, takže vše by mělo být jasné. Je to o vnitřní nevyváženosti, masochismu, nemoci naší psychiky v rámci moderní společnosti.

„Verfugung“ cituje velmi slavnou báseň Paula Celana o holocaustu. Je v ní ukryt veškerý skrytý rasismus, nacionalismus a otravná totalita, která je v našich společnostech dávno pohřbená, nicméně sama společnost předstírá, že se jí podařilo překonat.

„Équipartition“ je o fyzikální pojem o tom, že vesmír zemře dosažením termodynamické rovnováhy, což znamená, že dojde k vyčerpání veškeré využitelné energie. Tohle je naprosto logický důsledek toho, že to tak musí být.

„Royaume des Cieux“, království nebeské, protože to je přesně to, o co usilujeme, že jo?

Která píseň z alba je nejdůležitější pro hudební tvář AtroruM? Je to „Große Weiße Welt? To je takový můj typ… 🙂
vatroS: Na to není možné odpovědět. Třeba „Menschsein“ může pro AtroruM dost dobře představovat jakousi ochrannou známku, myslím z pohledu té hutnosti. Myslet si, že je „Große Weisse Welt“ tou nejdůležitější … … fakt obtížné. Ne, není možné na tuhle otázku dost dobře odpovědět.

umbrA: Myslím, že se posluchači budou muset sami rozhodnout! Je těžké vybrat jednu píseň, jelikož se do našeho zvuku snažíme začlenit tolik věcí, že je skoro nemožné na tvoji otázku odpovědět. Nicméně„Große weiße Welt“ je nejdelší skladbou na albu, tak toho má ze současných AtroruM asi nejvíc, haha! Ale rozhodně nejsi prvním, kdo v této souvislosti o skladbě mluví. Asi na tom něco musí být. Jinak na tomhle albu jsem napsal víc materiálu než vatroS, takže osobně mám pocit, že nejvíc jsme AtroruM v těch částech, na kterých jsme se společně podíleli. Na tomto albu je to pravděpodobně píseň „Équipartition“, ale jak jsem už zmínil, kaleidoskop AtroruM byl tentokráte namířen více na mě. Lepší tedy bude, když podle svého pocitu vybereš skladbu, která ti přijde nejvyspělejší!

Jaké kapely vás nejvíce inspirují? Což takhle avantgardní metalová hudba od MR. BUNGLE či CARNIVAL IN COAL a dalších?
umbrA: No, víš, protože jsme ješitní, sobečtí avantgardní hudebníci, odpověď samozřejmě musí být: NIKDO! Vždyť je ten náš zvuk tolik jedinečný, haha! Ale fakt je, že když jsem psal naše písně, byl jsem vůči ostatním věcem z hudebního světa úplně slepý, protože jsem nechtěl, aby naše hudba zněla jako kdokoliv jiný (i když ten někdo jiný se může něčemu podobat, ale klidně může znít lépe). Když jsem v procesu psaní materiálu, neposlouchám nic jiného než vlastní tvorbu, neboť vše kolem by mě rušilo. Ale zpět k tvé otázce. Myslím, že pro AtroruM vždy byli důležitou inspirací THE BEATLES. Jejich silně melodické skladby se člověku vždycky dokáží úplně zavrtat do mozku. A právě to je přesně to důležité, na co třeba současné avantgardně metalové kapely zapomínají. Co se týče kapel, které jsi zmínil, tak já osobně miluju MR. BUNGLE, ale do CARNOVAL IN COAL jsem se třeba nikdy nedostal. Z toho avantgardním ranku mám rád tvorbu SLEEPYTIME GORILLA MUSEUM a PRYAPISME, což jsou kapely, které mě momentálně napadají. Dobří jsou také STOLEN BABIES AND POLKADOT CADAVER a DOG FASHION DISCO, ale obě kapely jsou už trochu víc do popu. Ale kdyby se třeba stalo, že bych musel strávit zbytek života na opuštěném ostrově, rozhodně bych si vzal do batohu „Perdition City“ od ULVER, Dødheimgard a jejich „‘666 International’, dále „La Masquerade Infernale“ od ARCTURUS, „American Head Charge“ od THE WAR OF ART, dále „Who Killed Amanda Palmer“ od Amandy Palmer a ještě také desku „In Absentia“ od PORCUPINE TREE. Určitě bych lhal, kdybych tvrdil, že mě tahle alba neinspirují. 🙂

vatroS: Oba dva máme své sbírky CD a pravidelně do nich zařazujeme podivné a neznámé spolky, třeba i malé kapely, takže by trvalo hrozně dlouhou, kdybych měl uvádět skutečně všechny. Proto za sebe zmíním alespoň ty nejdůležitější, kterými jsou podivnosti MR. BUNGLE a FANTOMAS, spousta norských blackmetalových kapel z konce devadesátých let, velmi mnoho artrockových CD ze sedmdesátých let od JETHRO TULL a GENESIS (to je pro mě hodně důležitá kapela), dále pak YES, KING CRIMSON nebo Zappa. Pak bych sem ale mohl přiřadit i velkou spoustu klasické hudby z počátku 20. století. Prostě všechno, co posloucháme, zanechává otisk v hudbě, kterou sami komponujeme. A závěrem se ještě musím přiznat k tomu, že jsem velkým fanouškem latinskoamerického SKA, salsa hudby, SKA-punku a taky gypsy brassu. Ale nic z tohoto se v hudbě AtroruM neobjeví. Na to si dá Umbra vždycky pozor, haha.

Jaký je váš názor na satirická témata v metalové hudbě? Dokážete si tyto body představit v tvorbě AtroruM?
umbrA: Nemám nic zásadního proti tomu, aby se tato témata v metalové hubě objevovala. V téhle souvislosti si však nemohu vybavit žádnou z kapel, která by něco podobného používala. Myslím si, že není jednoduché s touhle věcí pracovat tak, aby výsledek neskončil povrchně nebo hloupě. Ale tak je to asi se vším, co člověk dělá. Co se týče AtroruM, tak to rozhodně není fit koncepce, kterou bychom v tuto chvíli sledovali, ale kdo ví, co by pro nás mohlo být inspirující v budoucnu.

vatroS: V porovnání s tím, jak hudba zní se občas vyloupne celá řada přihlouplých nápadů. Je to především v době dokončovacích prací, při psaní, aranžování a hlavně při nahrávání určité písně. Nám se něco podobného také stalo… v posledních minutách alba „Himmelsstürmer“ si lze povšimnout toho podivného „Cha-cha-cha“, což jsme původně vůbec neplánovali. Nicméně jak Umbra řekl, AtroruM není vhodnou kapelou pro prezentaci satirických témat. Kapelu se snažíme držet ve vážnější a sofistikovanější rovině.

„Structurae“ je první album pro Apathia Records, což je takový ráj metalové avantgardy. 🙂 Jak jste se s nimi dostali do kontaktu? Proč jste se rozhodli přijmout právě jejich nabídku?
umbrA: Všechno proběhlo tím nejběžnějším způsobem. Poslal jsem jim nějaké naše skladby, oni si je poslechli a ozvali se s tím, že to chtějí vydat. Všechno šlo docela rychle. Jehan dokonce říkal, že to byla nejrychlejší dohoda, kterou kdy podepsal haha. Líbí se mi způsob, jakým komunikují. Je to všechno velmi osobní a musím říci, že se o své kapely opravdu starají. Pro vydání alba jsme si skutečně nemohli vybrat lepší firmu.

Můžete nyní trochu popsat současnou metalovou scénu v Německu? Jsou nějaké nové a hlavně zajímavé kapely ve vašem undergroundu?
vatroS: V Mnichově mámě ve skutečnosti celou řadu undergroundových scén. Je jejich skoro tolik, jako kapel samotných, haha. Doporučit můžu třeba PANZERBALLETT, což je opravdu absurdní směs, která zní jako technický death metal, djent, free-jazz v bavorské klobáse. Je to opravdu skvělé, naprosto divné, ale pokud si dobře pamatuji, tak v posledních letech podnikli dokonce turné po USA.

umbrA: Musím se přiznat, že nejsem moc v kontaktu s žádnou scénou. Nejširší kontakt s okolím mám hlavně prostřednictvím NEBELKRÄHE, což je má blackmetalová kapela. Také jsem ale hrál v DRYAD’S TREE, progresivní deathmetalové formaci, která má sice nyní pauzu, ovšem ostatní členové mají hned několik studiových projektů, do kterých také přispívám. Dva z těchto projektů však jdou úplně mimo metal. Mnichov zkrátka není velké město s ohledem na metal. Jinak v poslední době jsem přispěl několika klávesovými stopami na první album AZAVATAR, které vyšlo letos v létě. V současné době rovněž pracuji na albu PERDITION’S LIGHT, projektu kytaristy THORNGOTH, což je black metal z Bad Tölz. Myslím, že se toho děje poměrně dost, ale nijak zásadně necítím, že bych byl součástí nějaké scény.

Uprchlíci a Evropa… To je horké téma posledních týdnů. Váš komentář?
umbrA: Je skvělé vidět místa, kde jsou uprchlíci přijímáni a vřele vítáni stovkami dobrovolníků, kteří se snaží pomoci. Naopak je frustrující sledovat všechny ty rasistické idioty z okolí, kteří útočí na utečenecké tábory. Ti uprchlíci budou přicházet dál, a to ne z důvodu že by chtěli, ale proto, že jejich přežití závisí právě na tomhle. My tedy musíme vyvinout společné úsilí, abychom jim dokázali pomoct. Doufejme, že většině Evropy se k této situaci postaví důstojně a s veškerou obezřetností.

vatroS: Naprosto správně. Není možné stavět zdi, aby se uprchlíci nemohli do Evropy dostat. Myslím si, že většina lidí v politice, která tam právě teď je, odhalila naprostý nedostatek solidarity mezi evropskými státy navzájem. Každý, kdo se snaží tlačit ty ubohé lidi od svých hranic k jejich sousedovi, tak se podílí na neskutečné nechutnosti. Takhle se problémy řešit nedají, rozhodně by bylo lepší trochu více přemýšlet a hledat řešení. V příštích letech bude integrace těchto lidí pro naší společnost velkou výzvou a rozhodně bychom měli zabránit tomu, aby ideologie (a pro mě je třeba zrovna náboženství takovou staromódní verzí ideologie) a návyky, vedly ke zničení jejich vlasti. Spíš jde o to, aby si ty lidi našli cestu k naší společnosti a mohli psát kritickou a anti-náboženskou poezii, aniž by se museli obávat, že budou za deset let zastřeleni.

Bayern München nebo Munchen 1860? 🙂
umbrA: To jsou hokejové týmy, ne? 🙂 Abych byl upřímný, nejsem vůbec fanoušek do sportu, takže v tomto ohledu nemám nikoho, komu bych dával přednost.

vatroS: Já jsem na tom podobně. Někdy mi to všechno kolem přijde až tragikomické a hloupé… zkrátka na hlavu. Jako při poslechu některého metalu.

Jaké jsou budoucí plány ATRORUM?
umbrA: Pro zbytek roku se zaměříme na propagaci alba. Dlouhou dobu o nás nebylo slyšet a příliš mnoho lidí naší hudbu nezná, takže tohle je první věc, na které chceme zapracovat. Dále plánujeme vytvořit sestavu pro živé hraní, abychom mohli v budoucnu hrát koncerty. Až dáme sestavu dohromady, je to jen otázka zkoušení. To nás tedy teď všechno čeká. Jinak už nyní existuje přiměřené množství materiálu pro naše další album, ale to je všechno ještě daleko. S největší pravděpodobností nový materiál nevyjde dřív než před koncem roku 2016. Od jisté doby obvykle píšeme a nahráváme alba v rámci jedné „ Tour-de -force-session“. Uvidíme, jak to bude dál…

vatroS: Stále přemýšlíme o znovu nahrání našich dvou starších desek, protože nejsme spokojeni s jejich zvukem. S posledním albem to vůbec nejde srovnat.

Díky za rozhovor. Přeji ATRORUM sladkou budoucnost!

ALL

https://www.facebook.com/atrorum/?fref=ts